Kdo prošel plnými sály, vyslechl si chválu zahraničních hostů a ocenil vkus poroty, která vyznamenala mimo jiné na Oscara nominovaný příběh Mirai, dívka z budoucnosti, mohl odjíždět z letošního Anifilmu s pocitem, že respektovaný mezinárodní festival animované tvorby nemůže mít sebemenší problém.
Jenže podobně klamný stav zažívali svého času i pořadatelé karlovarského festivalu či pražského Febiofestu. Stav, kdy partneři rychle zapomenou na pár dní světové slávy a za rok se musí začínat od nuly. Navíc animaci hrozí i jiné limity.
Hlavně v domácí tvorbě. Zatímco studentské snímky zastupují Česko úspěšně i v Cannes či Berlíně, naše krátké animované filmy jsou podle odborníků z Rady animovaného filmu, která v Třeboni hodnotí národní soutěž, většinou profesně slabé.
Nové talenty sice máme, jenže na trhu práce se o ně přetahují – často vítězně – výrobci videoher. A vůbec nejvíce chybí národní produkce pro děti. Ne náhodou se na retrospektivě laureátky čestné ceny Zdenky Deitchové, která léta pracovala pro Studio Bratři v triku, tísnili velcí i malí milovníci Rákosníčka, Boba a Bobka či Maxipsa Fíka; ovšem z novějších legend už znali jenom zahraniční hrdiny.
„Devadesát procent světové animované výroby je v seriálech, které se u nás skoro vůbec nedělají, tudíž musíme nakupovat příběhy s jinou kulturní tradicí,“ shrnul začarovaný kruh producent Michal Podhradský z Asociace animovaného filmu. Prakticky jediným zákazníkem zůstává Česká televize, která dá letos na animované seriály 19 milionů korun, což je podle oponentů méně, než kolik lze utržit jejich vývozem.
Přitom právě premiérové tuzemské dětské příběhy by uvítala kina, pro něž Anifilm sestavuje distribuční pásma, jenže leckdy není z čeho vybírat. Krátkometrážní autorskou tvorbu, jež se do kin dostává ještě vzácněji, zase festival šíří prostřednictvím internetové videotéky Aniont, která nejvyšší návštěvnost zaznamenává kupodivu z Indie.
„Zkoušíme prostě zlomit praxi, kdy festival sice funguje báječně, ale sotva skončí, zavře se voda,“ vysvětluje ředitel Anifilmu Tomáš Rychecký. Jednu z takových cest představoval Dům animace, trvalá expozice podpořená dotací přes 66 milionů korun. Jenže společný projekt Anifilmu a Třeboně vzal za své po volbách, kdy jej nové vedení města odmítlo. Peníze tedy propadly a budoucnost je znovu nejistá.
„Chtěli bychom Anifilm v Třeboni zachovat, přestože rozpočet festivalu činí 13,5 milionu korun a radnice dává jen 400 tisíc, z nichž většinu zaplatíme zpět za nájmy městských prostor,“ podotýká Rychecký. Nicméně nyní je na tahu Třeboň a musí si pospíšit, o Dům animace už projevilo zájem šest jiných měst včetně tří jihočeských, jež by vesměs ráda převzala i Anifilm.
Což by sice znamenalo další start na zelené louce, ale na to jsou pořadatelé zdejších festivalů už zvyklí.
