Narodil se v Havaně. Když mu bylo pět a Fidel Castro převzal moc, stěhoval se s rodiči do Ameriky. Pohledem současnosti to bylo pro chlapce to nejlepší, co mohl udělat – dnes je z něj jeden z nejvyhledávanějších herců Hollywoodu. Andy Garcia.
Poprvé na sebe upozornil jako policista ve snímku režiséra Briana De Palmy Neúplatní, pak následoval jeden film za druhým, později také hvězda na hollywoodském Chodníku slávy. Za roli v Coppolově třetím Kmotrovi byl Garcia nominovaný na Oscara.
Loni na filmovém festivalu v Karlových Varech dostal Křišťálový globus a v evropské premiéře představil svůj režisérský debut s názvem Ztracené město. O realizaci snímku, ve kterém se vrací ke svému dětství na Kubě, usiloval sedmnáct let, zahrál si v něm po boku Dustina Hoffmana a Billa Murraye a zkomponoval k němu čtyři skladby.
Andy Garcia je pětadvacet let ženatý a má tři dcery. Nejvýraznější rolí poslední doby byl šéf kasina z Dannyho parťáků, nyní pracuje na třetím díle. V našich kinech se teď představuje ve filmu Sejmi eso.
Jaké to bylo loni v Karlových Varech?
Byl to zážitek. Nádherné místo v nádherné zemi, jen to tam z Los Angeles trvá trochu dlouho. Moc se nám tam s dcerou Danielou líbilo. Kromě toho, že jsem dostal cenu, jsem si zahrál golf a vyvrcholením bylo, když mě pozvali na večeři s bývalým prezidentem Václavem Havlem.
Jiří Bartoška říkal, že jste vynikající golfista. Jaký máte hendikep?
Jedenáct. Myslím, že to pro víkendového hráče není špatné.
Proč je golf tak vzrušující? Kvůli psychologii hry, jak tvrdí Sean Connery?
Ano. Je to psychologické drama mezi vámi, soupeřem a hřištěm v krásné přírodě. Je to nádhera, klidně hraju jen sám se sebou. Můžete přitom přemýšlet o různých věcech, zvažovat rozhodnutí a obviňovat jen sám sebe za špatnou hru. A potom, důležitou součástí golfu jsou etická pravidla. Když to myslíte poctivě, mohou vám pomoci odnaučit se hřešit i v každodenním životě.
Co tedy natočit film o golfu?
To by se mi líbilo. Je tu jedna kniha, jmenuje se Golfové království, podle níž by se dal udělat krásný film, ale práva na ni vlastní Clint Eastwood. Každý rok, když mě pozve k sobě na turnaj, se ho na to ptám. A nepřestávám věřit, že se jednou poddá.
U čeho si kromě golfu ještě odpočinete?
U hudby. Každý den hraji na piano tak dlouho, jak to jen jde. Nejvíc vlastní improvizace. Podle sluchu, protože noty nečtu.
Kterému stylu dáváte v hudbě přednost?
Kubánskému! Jeho rytmus... (začne vsedě tančit s rukama nad hlavou)
Kdybyste musel volit mezi kariérou herce a hudebníka, čemu byste dal přednost?
To by bylo těžké rozhodování. Moje první láska byla hudba, až potom jsem se začal věnovat herectví. Ale zase bez něj bych nic nedokázal a hudbou bych se těžko uživil. Jen se díky ní cítím bohatý na duši.
V Hollywoodu většinou hrajete zločince, jen ojediněle kladného hrdinu. Kterého z nich hrajete raději?
Toho špatného. Je to větší legrace.
Co vás zaujalo na filmu Sejmi eso?
Směs excentrických postav, neortodoxní formy a syrová surovost, to vše zabalené do překvapivého příběhu. Jde o černou komedii, ve které nechybí velká dávka absurdity. Zahrál jsem si šéfa FBI, jenž řídí vyšetřování, které skrývá jednu fintu. A on je jediný, kdo o ní ví.
Jak se na takovou roli připravujete?
Kdokoliv, kdo má vysokou funkci v policejní organizaci, je součástí nějaké etiky a pravidel. Nemůžete se stát jen tak z ničeho nic generálem – musíte začít jako vojín a potom postupovat nahoru. To má vliv na charakter a osobnost, přísaha to pak ještě podtrhuje. Z toho jsem vycházel. Osobně znám několik agentů FBI, od kterých jsem se naučil pohyby a chování, které jsou pro tuto organizaci charakteristické. Agenti se ve společnosti dají rozeznat, podobně jako třeba bankéři.
Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. Chtějí být vaše dcery herečkami?
Nejstarší dcera se o to už snaží, prostřední studuje herectví na univerzitě. Všechny začínaly hrát jako velmi mladé v baletu, školních představeních a besídkách. Věřím, že kořeny herecké přípravy spočívají ve vzdělání a v dobrém zvládnutí základů. Potom také musíte být v něčem originální – podle dobrého základu a podle toho, v čem jste jiný a zapamatovatelný, se v Hollywoodu staví reputace. Když potom přijde specifická role, do které se hodíte, určitě se vám producenti ozvou. Někdy ji nakonec nezískáte, ale už to znamená, že o vás vědí, že jim dokážete něco nabídnout. Potom úspěch dříve či později přijde.
Ale herci většinou nechtějí, aby si jejich děti vybraly stejné povolání.
Já jsem je k ničemu nenutil ani jim nic nezakazoval. Byla to jejich volba, já byl tentokrát jen pozorovatel. Pokud něco chtěly hrát, podporoval jsem je. Netroufl bych si jejich nadšení brzdit. Jistě, bojím se o ně, protože herectví je těžká profese. Ale zároveň jejich rozhodnutí obdivuju.
Jste žárlivý otec?
Ne, spíš takový tichý ochránce. Moje dcery tvrdí, že jejich přítele znervózňuji. Věřte mi, nesnažím se o to. Nicméně je těžké nezeptat se jich: Víš, že jsou to mé dcery, nebo ne?
Hollywoodská manželství mívají krátká trvání. Vy zřejmě znáte recept na jejich dlouhověkost.
Respekt. Vzájemný respekt a vzájemná láska. Navíc máme společné zájmy a děti, to je naše štěstí.
Umíte se naštvat?
Samozřejmě. Jako kdokoliv jiný. Ale nedělám to příliš často.
Tak snad se to nestane – varovali mě totiž, že se za každou cenu nesmím ptát na vaši rodnou zemi, Kubu.
Ale jděte, každý se na ni ptá. Možná vás varovali, protože pro mě je to vášnivá otázka, kvůli které se někdy nedostaneme ani k filmu, o kterém chceme původně rozhovor dělat.
Co byste tedy Kubě přál?
Svobodu a demokracii. Ale pojďme z Kuby zpět do Hollywoodu.
Režisér Francis Ford Copolla loni prohlásil, že byrokrati Hollywoodských studií získali nadvládu nad filmovými tvůrci. Souhlasíte s jeho tvrzením?
Ano, myslím, že je to velmi dobrý postřeh. Filmový průmysl je dnes podřízen vládě velkých studií. Už během natáčení Kmotra Copolla tvrdil, že finance a umění jsou ve vzájemném vztahu, podobném naftě s vodou. Mají jiné požadavky. Studia nezajímají intelektuální filmy, které nepřitáhnou diváky do kin. Rozumím tomu. Jsem však rozčarován tím, že jejich takzvané nezávislé společnosti, které je mají ve výrobě kvalitních filmů zastupovat, se jim stále častěji podobají. Podle mne jediným rozdílem je u nich skutečnost, že podobné velkofilmy natáčejí o několik milionů levněji.
