Alternativní zábava a reklamní drama

Asi tak třikrát do roka se při sledování televize ztrácí řeč a pro letošek už máme dva případy za sebou. První zcepenění se dostavilo, když Česká televize zrušila alternativní zábavu. Ale zcepenění číslo dvě přišlo ve chvíli, kdy se ukázalo, že to není pravda: s tichostí až podezřele nenápadnou se v jejím vysílání objevil cyklus Sliby a chyby. A to je legrace natolik alternativní, že novátorské výkřiky, jako byl kdysi Motel Anathema, se náhle zdají být všelidovou zábavou, a naopak humor dvojice Šimek-Bubílková intelektuální oázou pro náročné.

Jak popsat nepopsatelné? Estrádní vtípky typu "politici jsou mimoňové" pronášejí dva u stolu, k čemuž se přidají čtené "zprávy" ze světa kuriozit: cosi jako Tržiště senzací ve starém Mladém světě. Kdyby šlo o pilotní, zkušební díl, budiž, jenže tenhle experiment má vydržet po jedenapadesát týdnů.

Další nový pořad O.K. - Občan Kraus se bude hlásit jen jednou měsíčně a řemeslně vzato je to jiná káva, nicméně zatím zůstává ve stínu svého předchůdce z Primy - série Další, prosím! Kdoví, proč se Jan Kraus zbavuje toho, co umí nejlépe a kde nemá konkurenci, tedy slovních přestřelek na ostří nože, kde pohotovou uštěpačností s nehybnou tváří protivníka odzbrojí a odrovná. V pořadu O.K. však tuhle specialitku použil jen jednou, přičemž Marika Sörösová mu byla příliš snadným, lacině vděčným terčem. Naopak politickou satiru pěstoval bez politiků včetně paralely se šílenými krávami, což je humor pod Krausovu úroveň. Pak mu však nezbylo než opakovat postupy, jež zavedl v České sodě Petr Čtvrtníček a které dávno rozvíjejí Izer-Dobrodinský, Zeměkoule na ČT 1 i Tele tele na Nově, zkrátka už hodně obehraný parodický model televize v televizi. Sestřih zpráv, aranžované reportáže, parafráze relace Volejte řediteli, to vše (v lepší i horší kvalitě) už tu bylo, je a bude. Více slibuje nástup Evy Holubové coby rozjuchané průvodkyně magazínu o životním stylu.

Třetí z premiér minulého týdne už určitě neměla pobavit: Znásilnění, nové drama z cyklu příběhů o obětech zločinu, však značně pokulhávalo za předchozím Přepadením. A nejen proto, že rozdíl mezi herectvím Ivy Janžurové (minule) a Kateřiny Brožové (nyní) bije do očí, takže tím těžší bylo přijmout sporné chování hrdinky - navenek manekýny, uvnitř světice, jež vinu ponechává na sobě. Zásadní problém ovšem spočíval v tom, že scénář Miroslava Sovjáka umístil postavy do prostředí reklamní agentury a režisér Petr Slavík přenesl mondénní ráz do celého vyprávění. Dědečkové v kravatách, babičky v kostýmcích, vzletné věty typu "obětovala jsem se pro rodinu" a zejména vzorně pospolité snídaně u stylově prostřeného stolu přenesly "civilní" příběh do kulis reklamy. Jak uvěřit rozpadu vztahů, když ta krásná, usměvavá, vymydlená rodinka nad talíři s dary země jako by se už už chystala sdělit národu, že piškoty jsou ještě kulatější a veselejší a džus ještě pomerančovější. Do takového světa přece nechodí zlo, nýbrž spořivá liška, zabiják bakterií a prášek, jenž skvrny na potrhaných šatečkách znásilněné vybělí dočista do čista.