Ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Spirituální třpyt hvězdy Hollywoodu

Divadlo Ungelt objevilo další divácky i herecky vděčnou komorní hru zapadající přesně do žánrové linie nenáročných, leč vtipných komedií.

Perla Hollywoodu a já od americké autorky knih o spiritismu Elisabeth L. Fullerové vypráví o autentickém setkání s jejím dívčím idolem, hollywoodskou hvězdou Bette Davisovou. Na hře je nejpříjemnější autentický pel osobní zkušenosti a humorný nadhled podání. Režisér Ladislav Smoček do role Davisové obsadil Alenu Vránovou, úlohu vypravěčky svěřil Simoně Postlerové.

Jakkoliv by hra mohla svádět k přehrávání hvězdných manýr či k přehnané komice, obě herečky se vystříhaly sebemenšího náznaku podbízivosti a s porozuměním a střídmými prostředky rozvíjejí jemný příběh rodícího se zvláštního přátelství. Fullerová, šťastná to matka i manželka, nahlíží do duše obdivovaného idolu, z něhož oprýskává nátěr žijící legendy.

Naštěstí nejsme svědky obligátního schématu, jak nesnesitelně ješitné a panovačné bývají herečky velikosti Davisové. V závěru máme šanci pochopit, v čem spočívá i jejich výjimečnost. Bette Davisová se navzdory svému pragmatismu stává jakýmsi médiem mezi Fullerovou a její zemřelou babičkou. A Davisové dopis na rozloučenou má v sobě velkorysé gesto i niterný vhled, s jakým ztvárňovala své postavy na plátně.

Scéna s dopisem sice budí podezření, že na tomto místě si autorka skutečnost notně přibarvila, koneckonců by však jen vycházela z mýtu, který stvořil Hollywood.