Obe představení dělí celých devadesát let. Vojan v úloze zohyzděného krále-zloducha vystoupil naposledy v roce 1916.
Pro Richarda Krajča je Richard III. po Hamletovi druhá velká shakespearovská postava. K oběma se dostal ve věku, kdy jiní dosáhnou nejvýš na Romea. Role ho uchvátila, bojí se však, aby neselhal. Premiéra je 2. března.
* Režiséra Michala Dočekala hra pohltila. Stalo se vám totéž?
Mne pohltil Michal Dočekal. Teď nastalo nervní období před premiérou, kdy jsem nejradši zavřený doma, opakuju text a zakazuju mamince, aby mi telefonovala. Nechci se totiž zabývat tím, kolik je na našem statku sněhu, zda vyjdeme se dřevem na topení a podobně. Richard ve mně vyvolává asi největší strach ze všeho, co jsem kdy hrál. Příšerně se bojím, že zklamu. Bývám nervózní při každé premiéře a čekám, že to jednou nevyjde a v novinách pak napíšou, že Krajčo klopýtl. Zatím se mi dařilo, takže bych byl strašně nerad, kdyby pád přišel teď.
* Richard III. bývá tradičně obsazován staršími herci. Cítíte to jako handicap?
Když jsme dělali Hamleta, slyšel jsem totéž: že člověk musí mít dostatek životních zkušeností, aby ho mohl hrát. Myslím, že toho nemám za sebou tak málo, ale nedovedu posoudit, zda je to dost na Richarda. Chci se však s postavou poprat. Mám obrovský pocit odpovědnosti vůči Michalu Dočekalovi, celému hereckému kolektivu a divadlu. Vnímám to tak, že Richard III. v Národním divadle by měl být ten nejlepší.
* Která role se vám jeví obtížnější?
Richard. Ale nemyslel jsem si, že to tak bude. Když jsem studoval Hamleta, byl jsem přesvědčený, že to je ta nejtěžší role. Čím víc času trávím Richardem, tím odlišnější mám pocit. Chování Hamleta je pochopitelné, i když předvádí šílenství. Richard je šílenec skutečný a u takových lidí nevíte, jak se mohou zachovat.
* Richard je zajímavý tím, že zlo volí zcela vědomě.
Pro Richarda je to způsob, jak si vysloužit uznání okolí. Kvůli svému postižení byl odmalinka vyčleněný ze společnosti. Chce něco dokázat, ale vybere si špatný způsob.
* Shakespeare vykreslil krále jako hrbáče se zdeformovanou rukou. Budete mít nějaké výrazné maskování?
Hrb Richard má, ale nijak markantní. Z principu jsme ho nechtěli dělat jako chodící zrůdu. Hrb má spíš vnitřní než na zádech, ale to se pochopitelně hůř hraje. Nenávist, neklid a nedůvěra jsou věci, které ho na konci sežerou. V roli hned v úvodu říkám: Příroda mi nedala souměrnost a hezký vzhled. Mohou to však být jen detaily. Richard nějaké znaky znetvoření mít bude, ale nikoli prvoplánové. Aby si divák řekl – vždyť ten člověk na první pohled nevypadá nestvůrně.
* Richard má však přes veškerou odpudivost šarm, dovede strhnout lidi.
Je totiž vynikající řečník, což ho spojuje s většinou současných politiků kdekoli na světě. Umět mluvit znamená dostat lidi na svoji stranu a zvítězit. Richard skvěle pracuje s pravdou i polopravdou a mírnou lží. Zkrátka je to brilantně napsané.
* Zmínil jste politiku. Přenesli jste hru do současnosti?
Náš Richard se odehrává v neurčitém bezčasí. Mohl by být zasazen kamkoliv – na Kubu, do Číny nebo do Česka šedesát let po druhé světové válce, všude bude aktuální. Richard III. je také o politickém převratu. Těch jsme za posledních sto let zažili neskutečný počet. Z odstupu mnohé vypadají neuvěřitelně, například ruská Říjnová revoluce s Leninovým výrokem, že popravovat je třeba, a dokonce i ve vlastních řadách. Tohle přesně je Richard.
* Co je při práci na postavě Richarda pro vás tím nejsložitějším?
Ponořit se do jeho uvažování. Má totiž zkratovité myšlení, nevyznáte se v něm. Hned ze začátku jasně deklaruje, že je zlý. Pak svádí lady Annu a přesvědčuje ji, že všechny zločiny spáchal vlastně z lásky k ní. A když už mu uvěříte, řekne – výborně, další zářez. Richard je geniální herec.
* Našel jste si v něm něco dobrého? Předpokládám, že jste ho nechtěli zcela démonizovat...
Když se podíváte na fotografii Hitlera a oprostíte se od toho, že víte, co je to za člověka, tak to náhle není symbol zla, ale takový strejda. S Richardem je to podobné. Richard disponuje stejným kouzlem, jaké měl Hitler. Umí fascinovat okolí. Má však i stejnou paranoiu diktátorů, nikomu nedůvěřuje. Kdokoliv jen na chvíli zapochybuje, podepíše si rozsudek smrti. Pak už Richard říká každému: Nevěřím. Nakonec zůstane v celé zemi sám.
* Studoval jste i skutečného krále Richarda? Historici stále jeho obraz rehabilitují, nebyl prý špatný panovník a nebyl ani mrzák.
Ano, Shakespeare to napsal jako politickou agitku, dokonce snad jako hru na zakázku. Nechtěl jsem se tím zabývat, abych se do toho nezapletl. Potřebuju se soustředit na postavu, tak jak ji vykreslil autor.
* Richard III. je hra nejen o vzestupu, ale také o pádu. Erbovním citátem, který každý zná, je Richardův výkřik: „Království za koně!“
Z téhle věty mám podobné trauma jako z Hamletova monologu začínajícího slavným Být či nebýt. Celé hlediště na ni s napětím čeká, jako by se po jejím pronesení měla utrhnout nebesa. Království za koně jsou slova vyřčená ze zoufalství, hloupý výkřik do tmy. Richard už ví, že zemře, ať by bitva dopadla jakkoliv. Michal Dočekal to totiž vymyslel tak, že jeho postižení se stále zhoršuje. Nakonec by Richarda usmrtila jeho nemoc.
* Čeká vás ještě v dohledné době nějaký větší úkol?
Ne, dám si pauzu a budu se víc věnovat muzice. Kapela kvůli Richardovi nefunguje. Seriál, který jsem roztočil, čeká, až budu mít po premiéře. Na druhou stranu i teď před Richardem trochu utíkám: doma projíždění role odkládám, brnkám na kytaru nebo sedím u počítače. Když se do toho konečně pustím, nedovedu zase včas skončit a místo ve dvě jdu do postele v pět a proklínám se, že jsem nezačal dřív.
