RECENZE: Růžový kavalír ve Státní opeře cestuje časem. Až moc názorně
Strauss byl v Praze začátkem 20. století několikrát, v červnu 1922 řídil v Novém německém divadle, v němž dnes sídlí Státní opera, mimo jiné i Růžového kavalíra. Ten je jakousi hudebně oslnivou a divadelně vtipnou fantazií, odehrávající se ve Vídni v době Marie Terezie, ovšem vyjádřenou hudbou z počátku 20. století.
Jsou tu i působivé lidské portréty – vznešená choť polního maršála čili Maršálka, jenž přemítá o ubíhajícím času, její mladičký milenec Oktavián, či hrubiánský baron Ochs ucházející se o měšťanskou dcerku Sophii, respektive o její věno.
Uvést tedy operu právě letos je správné, ale tím výčet kladů v podstatě končí. To, co s orchestrem Státní opery předvedl při premiéře dirigent a jinak hudební ředitel Dortmundské opery Gabriel Feltz, bylo velmi špatné. Místo preciznosti, švihu, lehkosti a šarmu člověk vnímal zvukovou hrubost bez odstínů, nedostatečnou sehranost a chyby. A jakousi celkovou topornost, s níž se orchestr toto jistěže komplikované dílo pokoušel hrát.
Výkon orchestru se teoreticky dá časem zlepšovat, jiná věc je inscenace. Když už se uvažuje o Růžovém kavalírovi v roce výročí legendární Straussovy návštěvy, nemělo by vedení Opery Národního divadla iniciovat zbrusu novou inscenaci přímo pro budovu Státní opery?
Richard Strauss: Růžový kavalírDirigent: Gabriel Feltz Režie: Andreas Homoki Národní divadlo ve Státní opeře, premiéra 24. listopadu 2022 |
Místo toho se rozhodlo uvést produkci Komické opery v Berlíně z roku 2006. Snad kdyby se opravdu zapsala do dějin... Ale tak tomu není. Režisér Andreas Homoki začíná děj v rokokovém prostředí, druhé dějství přesune kamsi do dvacátých a třicátých let 20. století, ve třetím dokonce duní děla.
Pouze postavy Ochse a Maršálky zůstávají v dobových kostýmech, ačkoli Maršálka se na úplný konec krinolíny i paruky zbaví a utíká pryč. Asi do moderní doby, v níž by nemusela z kláštera rovnou do manželství. Jenže z režisérovy koncepce takové vyústění nevyplývá, jsou to útržky, jež nedávají valný smysl.
Jistě, světová premiéra Straussovy asi nejslavnější opery se konala pár let před vypuknutím první světové války, takže dílo může být chápáno jako melancholické, idealizované ohlédnutí za světem, jejž válka definitivně pohřbila. Ovšem režisér předkládá cestu časem na „první dobrou“, s fádní názorností a bez fantazie.
Pár vděčných scének stavících na situační komice se v inscenaci najde, ale celkový dojem moc nepozvednou. Mimochodem téma války se do Růžového kavalíra pokusil vnést – také se sporným výsledkem – i Robert Carsen, jehož práci mohli i naši diváci před pár lety vidět v kinopřenosu z Metropolitní opery. Zkrátka vměstnat do starých oper nové příběhy je ošidné.
Marné čekání
Pokud se (z 11. řady) dali za lomozícím orchestrem zaslechnout zpěváci, tak jediný výkon, který lze označit aspoň za dobrý, předvedla islandská mezzosopranistka Arnheidur Eiríksdóttir v roli Oktaviána. Dala se postřehnout barva hlasu a snaha part přednášet, také herecky působila živě a přirozeně, a to i v převleku „na druhou“, neboli z „mladíka“, přistiženého v Maršálčině ložnici, do „role“ její komorné.
Soprán Petry Alvarez Šimkové v roli Maršálky zněl řídce, nezaujal ani zvukem, ani barvou, ani deklamací, v nižší poloze pěvkyně jen nezřetelně a slabounce mluvila či spíše šeptala. Finský basista Timo Riihonen v roli Ochse sice zpíval docela zvučně, ale slova se nedala rozeznat. Přitom vtip této opery je mimo jiné založen na různých podobách němčiny, „vybrané“ i „nízké“. Tyto jemnosti přirozeně vychutnává hlavně rodilý mluvčí, ale skutečně špičkovou, srozumitelnou deklamaci může rozpoznat a ocenit i našinec.
Menší lyrický hlas sopranistky Very Talerko v úloze Sophie se na jevišti ztrácel. Velkou malou rolí je Italský zpěvák, který přichází Maršálce zazpívat krátký, leč náročný kousek. Tenorista Petr Nekoranec sice začal efektně, ale ve vysoké poloze se mu hlas začal „lámat“ kamsi dozadu a místo aby se rozzářil, zmatněl.
Marné čekání na nějakou událost v klasickém repertoáru, který je pilířem každého operního domu, v Národním divadle tedy pokračuje. A ještě jedna poznámka: V tištěném programu Národní divadlo produkci označuje za adaptaci původní inscenace berlínské Komické opery z roku 2006.
Jenže v dobovém německém tisku se lze dočíst, že tehdy v Berlíně šlo o přepracování ještě o sedm let starší inscenace Andrease Homokiho z Basileje, který se k ní už jako šéf Komické opery narychlo znovu vrátil po zjištění, že chystaná produkce Růžového kavalíra od jiného režiséra bude příliš drahá. Takže Národní divadlo uvádí spíš „adaptaci adaptace“.
Tipy z televizního programu
Recenze: Orel Eddie 60 %, Mrtví neumírají 55 %, Zbouchnutá 50 %, Matrix Resurrections 80 %, V zajetí démonů 45 %, Mamma Mia! Here We Go Again 55 %, Kingsman: Zlatý kruh 65 %, Dobrý časy 60 %, Zkrocená hora 80 %, Ghost Rider 40 %, Jack Reacher: Poslední výstřel 60 %, Němá tajemství 65 %, Sebemilenec 65 %
Klíčová slova: Všechnopárty, David Prachař, Jakub Prachař, Česko na grilu, James Bond
Seriály: Stíny v mlze, Vytoč mého agenta, Jedna rodina, Boží mlýny, Iveta
Zemřel zpěvák a herec Josef Laufer, po čtyřech letech v umělém spánku
Ve věku 84 let zemřel herec, režisér, zpěvák a scenárista Josef Laufer. Informaci potvrdil ředitel...
KOMENTÁŘ: Z Davida Černého se stal parazit. O umění už dávno nejde
Premium Když se David Černý v televizi pohádal s kurátorkou Marií Foltýnovou, spory o jeho plastiku na...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Zemřela herečka Hana Brejchová. Proslavil ji film Lásky jedné plavovlásky
Zemřela herečka Hana Brejchová, bylo jí 77 let. Zazářila ve filmu Miloše Formana Lásky jedné...
Larry je mrtvý. Tvůrci Simpsonových nechali po 35 letech zemřít štamgasta od Vočka
Zarytí fanoušci seriálu Simpsonovi smutní. Tvůrci totiž nechali zemřít jednu z postav, která byla...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Společnost mučených básníků. Zpěvačka Taylor Swiftová vydala nové album
Potřebovala jsem ho natočit, je to album, které mě zachránilo. Takto zpěvačka Taylor Swiftová...
Byl táta jako Trautenberk? V něčem ano, vzpomíná David Prachař v Rozstřelu
Vysíláme Ilja, David, Jakub. Česká televize v sobotu uvede dokument o třech generacích herecké Dynastie...
Příšera, sen i poezie. Divadlo o Toyen plánovala Steinmasslová tři roky
Hned dvě představení věnovaná naší slavné malířce Toyen mají tuto sezonu premiéru v hlavním městě....
Audioknihou roku je životopis Agathy Christie. Zvláštní cenu získal Soukup
Vítězem ankety Audiokniha roku 2023 se staly memoáry Vlastní životopis spisovatelky Agathy Christie...
RECENZE: Kdo není s Mirai kamarád, bude mít s jejich albem minimálně 69 problémů
Premium Čtvrté album kapely Mirai nese opět japonský název Tomodachi, což znamená „kamarádi.“ Je hezké, že...