Jednoho z nejlepších tenorů dvacátého století jsme tak do soboty v Česku viděli pouze dvakrát. Při první návštěvě natáčel v Praze vánoční koledy a při druhé vystoupil v Praze na Výstavišti. Obě akce byly bombastické megashow, jež sice vyvolávají jásot publika, ale o umění tohoto ve své podstatě "antishowmana" vypovídají jen málo.
Aby v Krumlově mohli něco takového vůbec uspořádat, museli hledat megaprostor. Našli ho na parkovišti P2, které nemá atmosféru. Plní však účel: směstnají se tam tisíce lidí, přízračně působící obrovská jevištní konstrukce, maličké figurky interpretů, simultánní projekce, ozvučení (bezesporu profesionální).
Sedmdesátiletý Domingo si svým způsobem pořád drží formu. V dobrém slova smyslu bojuje, zpívá s plným nasazením, do árií z oper, operet i zarzuel stále vkládá zápal. Zvláště v prvních číslech, z Massenetova Cida a z Pucciniho Tosky, však musel bojovat až příliš. Únava a námaha se nedají přeslechnout, potažmo v tenorových rolích, které kdysi zpíval v rozkvětu sil. Ostatně na divadelních prknech dává v posledních letech přednost partům barytonovým. Postupem večera se přece jen rozezpíval, a posluchač mohl tušit onen jedinečně kompaktní a barevný zvuk, jímž tenorista vešel do dějin. Jenže pevnost se už vytrácí a s ní mizí i hlasové kouzlo. Domingo dnes působí hlavně silou legendy, která mimo jiné pozdvihuje další generace.
Zážitek i nostalgie
Po jeho boku se představila portorická sopranistka Ana María Martínezová, která roku 1995 vyhrála v Domingově soutěži Operalia kategorii zarzuela. Ne náhodou, právě tato čísla zpívala s velkým espritem. Dokáže si však poradit i s češtinou, jak dokázala v Rusalčině árii o měsíčku. Technicky velmi dobře vybavená pěvkyně je dnes na vrcholu. Dvě generace pěvců k sobě sklonily hlavy v duetu z Verdiho Othella a v dalších číslech si spolu na pódiu i zatančily.
Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Eugena Kohna po rozpačitě zahrané předehře k Prodané nevěstě obstaral povinný příděl zvukových výplní. Mezi přídavky nechyběly další písně ve španělštině, muzikálová čísla a pro úplný závěr si Domingo schoval slavnou Granadu.
Sedmitisícový dav interprety zahrnul ovacemi. Mnoho diváků si určitě odnášelo pocit životního zážitku ze setkání s hvězdou, ale někteří si možná smutně vzpomněli na obrazové záznamy oper s Domingem ze sedmdesátých a osmdesátých let. Skutečným králem byl Domingo tehdy. A na jevišti.
Hodnocení MF DNES: 70 %