Od konce roku 1935 vedl Oldřich Nový pražskou scénu, jež nesla - zprvu shodou okolností, začala fungovat už o rok dříve s jinými lidmi - název Nové divadlo. Po nástupu Oldřicha Nového, který do Prahy přišel po šestnáctiletém působení v brněnských divadlech, tak název dostal podtext slovní hříčky s ředitelovým příjmením. Dvojalbum Nové divadlo Oldřicha Nového (vydal Radioservis v cenné edici Fonogram) přináší zvukové záznamy z let 1935 - 1946 v produkci známého sběratele a odborníka na tuto dobu Gabriela Gössela.
Žánr hudební komedie, stojící kdesi mezi činohrou a operetou, kde (podle textu Oldřicha Kautského z roku 1948, který je otištěn v informačně velmi bohatém bookletu) "zpěv neznatelně nastupuje na místo dokonale zvládnutého dialogu tam, kde slova nestačí k vyjádření citu a atmosféry", samozřejmě působí z dnešního hlediska už poněkud úsměvně a naivně. Díky nezaměnitelné Nového dikci jsou ale i nahrávky, které bychom zřejmě málokomu jinému "odpustili", stále okouzlující.
Dvojalbum chronologicky mapuje vývoj Nového divadla podle jednotlivých premiér. Z některých se nezachovaly žádné nahrávky, z jiných třeba jen poloamatérské snímky, nalezené v Nového pozůstalosti, které dnes mají hodnotu rarit. Kromě hlasu Oldřicha Nového se setkáváme na nahrávkách i s hlasy dalších hvězd té doby, například Zity Kabátové, Hany Vítové, Ljuby Hermanové, Medy Valentové, Trudy Grosslichtové či Elly Šárkové.
Řada z uvedených písní patří - nejen pro pamětníky, ale i mladší fanoušky Oldřicha Nového, kteří mají k dispozici starší vydání jeho nahrávek - mezi to nejznámější z umělcova repertoáru. Třeba takové Mé děvče má svůj doktorát za pultem, Políbit ruku Vám a říci děkuji, Žena když řekne ne..., Proč se píší básně jenom na nevěsty nebo Škoda že nejste kouzelníkem lze s klidným svědomím řadit mezi Nového potenciální "the best of".
Jedním z bonusů dvojalba je Vstupní chanson Celestina z populární operety Florimonda Hervého Mam´zelle Nitouche. Tu Oldřich Nový ve svém divadle inscenoval v roce 1938, k populárnímu kusu se pak vrátil už dávno po zrušení svého divadla (březen 1948), kdy byl jednou z hvězd Hudebního divadla v Karlíně. Opereta měla premiéru v lednu 1954 a ještě téhož roku byla její upravená verze natočena Československým rozhlasem. Tato nahrávka je nyní k dispozici na dalším vzpomínkovém dvojdisku firmy Radioservis.
Oldřich Nový je nejen autorem českého libreta (francouzský originál vytvořili Henri Meilhac a Albert Millaud; světová premiéra proběhla ve Varietním divadle v Paříži v roce 1883), ale také rozhlasové úpravy, v níž mají nepostradatelnou úlohu mluvená průvodní slova. V titulní roli klášterní chovanky Denisy, věnující se "lehké Múze" jako mam´zelle Nitouche, se představila operní pěvkyně Stanislava Součková. Mezi dalšími účinkujícími slyšíme například Ljubu Hermanovou či Františka Černého.
