Záběr z inscenace Na Větrné hůrce ve Švandově divadle

Záběr z inscenace Na Větrné hůrce ve Švandově divadle | foto: Jakub Jíra

Divoká a živočišná. Větrná hůrka v nás odhalí zvíře, věří Marie Štípková

  • 0
Milostný román, psychologické drama i gotický horor nabídne novinka pražského Švandova divadla Na Větrné hůrce. K inscenaci adaptace klasiky Emily Brontëové se podařilo sestavit zajímavý tým v čele s režisérem Martinem Františákem, oceňovaným scénografem Markem Cpinem a uznávaným choreografem Radimem Vizvárym.

Ústřední role Kateřiny Earnshawové připadla Marii Štípkové, herečce, která už v pražském Národním divadle hraje v přepisu podobné klasiky – Pýše a předsudku od Jane Austenové. Navíc ji lze vidět i v jiné Františákově režii literární předlohy, zdařilé inscenaci Úklady a láska.

„Ve všech třech zmíněných textech je velkým hybatelem láska,“ srovnává herečka. „Ať už nenaplněná, kdy hrdinové nejsou schopni v nějaké pýše či předsudku k sobě najít cestu, nebo v Úkladech a lásce zase vztah, který neumožňují konvence a sociální vrstvy, v nichž se oba milenci nacházejí. Ve Větrné hůrce se pak objevuje kombinace obojího,“ uvažuje Štípková a dodává, že Na Větrné hůrce má k Pýše a předsudku přece jen blíž i pro podobnou dobu vzniku.

„Zdá se mi však, že Větrná hůrka má mnohem ostřejší hrot. Celkově syrovější příběh ovlivňuje i místo zasazení. Brontëová vše popsala velmi nesmlouvavě a podle mne i docela vysvětlila, proč se někdy lidé chovají tak, jak se chovají. V obou hlavních hrdinech je totiž přítomen jakýsi animální pud, který s nimi mává ze strany na stranu,“ pokračuje herečka.

Kateřina v jejím podání se prý stále teprve rodí. „Nějak ji v sobě objevuji. Myslím, že bude hodně nepředvídatelná, divoká, živočišná. Právě proto mne velmi zajímá. Vím, že i ve mně je nějaké zvíře, které jsem dlouho hledala: dovolit si divokost, agresi, připustit si něco, co dost často kvůli společenskému úzu potlačujeme. Chceme být stále na všechny hodní, aby nás měli rádi, a všichni přitom máme v sobě nějakou zlou Kateřinu. Je fajn si to připustit, se svým zvířetem se seznámit, naučit se s ním komunikovat a občas ho vyvenčit. Člověku to uleví,“ uvažuje herečka nad svou rolí.

Jak se mohli přesvědčit diváci Úkladů a lásky, Františákovo dílo většinou doprovází silná audio či vizuální rovina. „Zatím to vypadá, že nebudeme používat projekci. Novinka však sází na výraznou zvukovou stránku. A to nemyslím jen hudbu, ale i vítr, hlasy ptáků a vůbec zvuky drsné přírody na Větrné hůrce,“ naznačuje Štípková. Autorem hudby, kterou vedle zmíněného větru inspirovala i německá legenda Einstuürzende Neubauten, je David Smečka.

V novince se vedle Štípkové a jejích kolegů představí i všechny tři letošní posily souboru: Jan Grundman si zahraje Heathcliffa, Anna Stropnická Isabelu a Matěj Anděl doktora Kennetha.

Představení Na Větrné hůrce má ve Velkém sále Švandova divadla premiéru v sobotu.