Už před polednem prošly před rakví stovky obdivovatelů jeho inteligentního humoru. Mnozí z nich, s kytičkou v ruce, postáli v tichém zamyšlení a připomněli si všestranně nadanou osobnost, která zaujala několik generací.
Katafalk obklopovaly věnce premiéra Vladimíra Špidly, parlamentu, Kanceláře prezidenta republiky, ministerstva kultury, Městských divadel pražských, agentury Dilia, nadace Život umělce, Herecké asociace, Národního divadla, Českého rozhlasu, města Prahy a divadla v Plzni, kde Horníček jako úředník tamní nemocnice zahájil profesionální dráhu. Koš bílých květů poslali Dagmar a Václav Havlovi.
Na rakvi byla kytice rodiny libereckého chirurga Vladimíra Mareše, v jejíž péči Horníček po několik měsíců byl. Poslední květinový pozdrav poslala také obec Kytlice, jejímž byl zesnulý čestným občanem.
V čestné stráži na jevišti, na kterém Horníček prožil v první polovině 50. let několik sezón a na němž, jak se kdysi sám vyjádřil, vytvořil desítky "zapomenutelných rolí", se vystřídali jeho přátelé z divadelní obce i uměleckého světa.
Byli mezi nimi například členové české první scény Iva Janžurová, Vlasta Chramostová, Josef Vinklář, Václav Postránecký, Radovan Lukavský a Jan Kačer, zástupci vinohradského divadla Viktor Preiss, Gabriela Vránová a Ladislav Frej a přátelé z Divadla ABC, kde Horníček působil po boku Jana Wericha, mimo jiné Květa Fialová, Otto Lackovič, Stanislav Fišer, Jaroslava Adamová a Lubomír Lipský. Ten byl od poloviny 60. let jeho sousedem v domě v Hradešínské ulici v Praze.
Zazněla i píseň Blueberry Hill, která otevírala Horníčkovy legendární Hovory H.
Pietní akt na jevišti Národního divadla zorganizovala první česká scéna a ministerstvo kultury.
Horníček skonal po dlouhé nemoci
Skonal v bytě libereckého lékaře. "Zemřel ráno," řekl v sobotu 15. února iDNES chirurg Vladimír Mareš, který o něho doma pečoval.
Zemřel doma, odešel v klidu, obklopen péčí svých přátel, manželů Marešových, řekl ČTK lékařský náměstek liberecké nemocnice Radko Janoušek. Smrt byla podle něho pro těžce nemocného herce vysvobozením, protože jinak by mu zřejmě znovu hrozila dlouhá hospitalizace, kterou tak těžce snášel.
Zdravotní problémy souvisely podle lékařů s věkem. Herec trpěl chronickým cévním onemocněním mozku, těžkou cukrovkou a řadou podružných obtíží. "Prodělal několik mozkových příhod a nebyl na tom dobře," upřesnil pro ČTK Janoušek.
Loni v listopadu, po čtyřech měsících v liberecké nemocnici, převezl lékař Miroslava Horníčka k sobě domů. Od července byl herec na liberecké jednotce intenzivní péče.
Zhruba před deseti lety prohlásil Horníček Mareše za svého druhého syna. "Najímá si sestry, které mu chodí pomáhat. Jinak by to ani nešlo," vysvětlil už dříve primář chirurgie Miroslav Baader.
Přestože byl dlouhodobý pobyt herce na jednotce intenzivní péče pro nemocnici ekonomicky náročný a spekulovalo se o tom, jestli by mu nestačila jen ošetřovatelské péče, nebyly peníze důvodem ukončení hospitalizace. "Nějaké řešení by se určitě našlo," poznamenal primář.
Většinu času trávil Horníček na lůžku. Jeho vnímání okolí bylo kolísavé. Společníkem mu byla hlavně hudba a staré fotografie, které si s oblibou prohlížel.
Z úředníka skvělým umělcem
Herec, prozaik, dramatik, režisér a výtvarník Miroslav Horníček se narodil v roce 1918 v Plzni. Zpočátku se živil jako úředník v plzeňské Škodovce, za druhé světové války začal působit v plzeňském Městském divadle.
Po válce odešel do Národního divadla a ABC, vystupoval společně s Janem Werichem, hostoval v Semaforu.
Před sedmi lety převzal platinovou desku Supraphonu a při vyhlašování ankety TýTý byl zapsán do televizní dvorany slávy. Je držitelem Ceny Thálie za mimořádný přínos jevištnímu umění, nositelem Ceny humoru Karla Poláčka a čestným občanem města Plzně.
