Soubor z roku 2007 je totiž nyní doplněn ještě o pětadvacet zatím neznámých výstupů, písní i skečů, ale také o raritní duplicitní nahrávky, jež objevili sběratelé a znalci. Jedním z nich je Petr Prajzler, který vysvětluje, odkud nepovedené záznamy pocházejí.
„Tehdy neexistovala jiná možnost nahrávání nežli přímé, tedy bez možnosti střihu. Nahrávka se ve studiu během natáčení pomocí rycí jehly vyrývala do kotouče vyrobeného z poměrně drahého voskového materiálu. Pokud se při natáčení stala chyba, nebylo už ji možné opravit,“ objasňuje, proč prvorepublikové nahrávání kladlo na interprety zvýšené nároky.
Přesto se stávalo, že se nahrávka nepovedla zcela podle představ. „Nepoužité nahrávky se dochovaly díky tomu, že se z každého snímku po vyrytí do vosku musela vyrobit kovová matrice a teprve po vylisování vzorkové desky si jej mohli interpreti poslechnout a posoudit. Zkušební desky nepoužitelné k lisování na gramodesky pak dostávali umělci, zde Jaroslav Ježek, jako dar od firmy,“ líčí nález nahrávky, kde se v závěru písně Budete se smát, že nemohu spát Jan Werich zakucká.
