RECENZE: Podepsat? Riskovat život? Kacířské eseje řeší věčné dilema

Symbolicky v den výročí upálení Jana Palacha uvedlo pražské Studio Hrdinů novinku Kacířské eseje. Režisér Miroslav Bambušek se v ní vyrovnává s jinou obětí, která byla položena na totalitní stolec minulého režimu: smrtí Jana Patočky v důsledku krutých výslechů StB kvůli Chartě 77.

Bambušek se prizmatem posledních dní našeho velkého filozofa zabývá obecnou otázkou, kdy je správný čas přinést oběť pro vyšší cíle a mravní principy. Sledujeme tak Stanislava Majera v úloze spisovatele bádajícího v archivech po Patočkově osudu a konci. Zatímco jeho postava hloubá ve spisech a nahrávkách, cigaretový dým houstne a vinou alkoholu se postupně i čím dál víc mlží vědomí.

Najednou už není jasné, co jsou představy a co realita. Archiváři (Jakub Gottwald, Marek Pospíchal) se změní ve vyslýchající, kterým Jan Patočka v přesném podání Miloslava Mejzlíka trpělivě vysvětluje své postoje. Až do úplného konce.

Pak se však pozornost tajných obrátí i vůči spisovateli a on najednou čelí stejnému dilematu jako mnozí v minulých dobách. Podepsat? Odvolat? Riskovat kariéru, čest, či dokonce život? Režisér jednoduchou paralelou ukazuje, že vše, co se nám s odstupem několika desetiletí jeví jako striktně černé a bílé, ve skutečnosti tak jasné kontury nemá. A stačí málo, aby se člověk nezvratně ocitl někde, kde vůbec být nechtěl.

Miroslav Bambušek je znám rozmáchlými režijními plátny, kde často forma vítězí nad obsahem. Právě ve Studiu Hrdinů už uvedl dvě díla, která jeho práci ukazují v odlišných světlech. Zatímco Dílo dle Elfriede Jelinekové nabídlo jen těžko srozumitelnou změť vynikajících nápadů, starší Pustina reflektující život disidenta Pavla Zajíčka našla ten správný balanc mezi přístupnou výpovědí a nekompromisním uměleckým dílem.

Kacířské eseje

75 %

Studio Hrdinů

premiéra 16. ledna 2020

režie: Miroslav Bambušek

hrají: Miloslav Mejzlík, Stanislav Majer, Pasi Mäkelä, Jakub Gottwald, Marek Pospíchal, Vladimír Franz, Miroslav Petříček

Současné Kacířské eseje se blíží právě Pustině: nabízejí srozumitelný a jasný děj, který okořenily sugestivní projekce, zajímavá scéna a drtivá hudba.

Z výtvarných motivů divákovi v hlavě utkví především skličující projekce krákajícího ptactva. Nikdo neumí pracovat s hlukem tak dobře jako Bambušek.

Základní myšlenka však tentokrát přehlušena nebyla a i přes to, že se představení nevyhne několika klišé, nabízí Kacířské eseje jedno z nejlepších děl našeho originálního tvůrce.