RECENZE: Na co si to tady hrajete? Výstižná otázka pro Lidi krve

Název Lidi krve dostal příběh, jímž v celovečerním filmu debutuje autorsky i režijně divadelník Miroslav Bambušek, podle písně Pavla Zajíčka pro kapelu DG 307. Zpívá se v ní „pojď ukážu ti prostor snů/potkáš zničenej čas jak prosí věčnost/potkáš na cestě lidi krve“.

Festivalové označení „fantasmagorická halucinační féerie“ napovídá dost výstižně, co diváky čeká, třebaže skutečnost je ještě mnohem ulítlejší. Jestliže se pojem féerie překládá slovy „výpravná divadelní hra s fantastickými ději a postavami“, na plátně už jde o naprostý chaos, změť symbolů a výkřiků.

Zkrátka absurdní divadlo vynesené z jeviště do exteriérů, psychedelický trip na ostravský způsob, navenek zaštítěný módním tématem poválečných masakrů v pohraničí. Od Habermannova mlýna či Krajiny ve stínu se Lidi krve odlišují právě a pouze fantaskně teatrálním obalem, jenž líčí podivnou výpravu zpět v čase. 

Mladík z česko-německé rodiny, kterého hraje Miloslav König, na ni vezme těžce nemocného muže s temnou minulostí v podání Miloslava Mejzlíka, ale také čtyři další figury či spíše figuríny, počínaje lékařem a konče malířem. 

Popravdě již složení expedice by mělo varovat, že na půdorysu šílené vize se může stát cokoli, aniž by to měnilo význam, tedy že zrovna tak by se k bludným poutníkům mohl přidat dejme tomu růžový slon nebo eskymácký náčelník.

Než dojdou do cíle, rozvalin německé vesnice Vitín, kde před jejich očima ožijí aktéři krvavých událostí roku 1945 včetně Karla Dobrého coby hrdinova dědečka, musí však pět mužů s šestým na pojízdném lůžku zdolat devatero hor, devatero řek a vedle přírodních překážek ještě větší hromadu vyprázdněných obrazových symbolů. 

Sem spadají namátkou mořské vlny, šedivý panelák, industriální městské kulisy, cesta skalami, lesem i stylizovaným pralesem s trikovou animací. Mimochodem jeskyně jsou sice efektní prostředí, ale pokud filmař neumí svítit, divák je ve tmě sotva ocení.

Nicméně dokud se herci pohybují krajinou, má jejich počínání stále alespoň náznak logického postupu od bodu A do bodu B. Jakmile však vejdou do minulosti, poslední zbytky řádu zcela rozmetá prudký nápor umění pro umění. 

Kostel, harmonium, mystika, harmonika, řev, oheň, obřady, deklamace, malířovy výtvory, němčina, kovářská výheň, nahé slečny, němčina a zase nové rituální běsnění. Když pak jedna z postav osloví ostatní s otázkou „Na co si to tady hrajete?“, jako by mluvila divákovi z duše.

Lidi krve

35 %

Režie a scénář Miroslav Bambušek, hrají Miloslav König, Karel Dobrý, Miloslav Mejzlík, Tereza Hofová, Juraj Bača, Jakub Gottwald, Jiří Černý, Tomáš Bambušek

Kinobox: 47 %

Na co si hrají? Přece na jinakost přehlušující tendenční tezi. Jenomže v dané chvíli už přehlídka ornamentálních efektů včetně proměn barevnosti slaví drtivé vítězství nad přirozenou výdrží lidského organismu. 

Než nastane očekávaný úder, kde se „hodní“ a „zlí“ vydělí podle předem známé šablony, stačí smysly zaznamenat pouze mechanický druhý plán retropohlednice s bezcílnými dětmi na kolech a pak psí smečku s několika působivými záběry. Bohužel snad jedinými, kdy si Lidi krve nepletou kino s experimentálním expresivním divadlem.