Půlhodinu před zahájením smutečního obřadu už bylo hlavní hlediště divadla téměř zaplněné. Dlouhá fronta zájemců stála od divadla ke křižovatce na nábřeží ostatně už od desáté hodiny, jak upozorňuje ČTK.
Hosté pokládali květiny na okraj jeviště a na plátně nad ním mohli sledovat slideshow z Hlaváčové divadelních rolí. Uprostřed scény byla nachystaná rakev, kterou z obou stran zdobila řada věnců. Nahoře pak visela velká fotografie oblíbené herečky. Černý katafalk doplňoval ještě velký bílý podpis Jany Hlaváčové.
Ze známých tváří na poslední rozloučení dorazili režisér Jiří Strach, zpěvačka Lucie Bílá či herec Hynek Čermák. A taktéž prezident Petr Pavel s manželkou. U rakve herečky se postupně jako čestná stráž střídali dlouhé řady herců, režisérů a dramatiků včetně Ladislava Smočka, Jiřiny Bohdalové, Lukáše Trpišovského či Martina Kukučky. Na jevišti se poklonili i Dagmar Havlová, Jana Boušková, Tomáš Töpfer nebo František Němec.
 |
Na úvod rozloučení spadla opona, aby se po jejím vytažení na jevišti objevil herec Ivan Trojan jako první řečník. V zádech mu stál velký herecký doprovod, tedy všichni, které Jana Hlaváčová na DAMU učila. „S láskou – to byla první slova, co mne napadla, když jsem se dozvěděl, že nás opustila,“ řekl na úvod své řeči. „Tak na ni bude vzpomínat rodina, přátelé, diváci a také my studenti DAMU a že je nás opravdu hodně,“ pokračoval herec a vzpomněl, jak mu slavná herečka pomohla v jeho začátcích.
„Nezajímala ses o nás jen jako o studenty, ale také jací jsme lidé. A říkala jsi nám, že nemáš patent na to, jak učit nebo jak hrát, ale že jsi tu proto, abychom tu cestu hledali spolu. V dobrém i ve zlém,“ řekl dále Trojan.
Nechtěla být vzorem
Jako druhý si slovo vzal ředitel první scény Jan Burian. Na Janu Hlaváčovou vzpomněl jako na „nekonečně empatickou a milující kantorku“. „Byla představitelkou toho nejlepšího z moderního herectví. Její postavy byly dojemné, protože se podobně jako její tvůrkyně samy nad sebou nedojímaly,“ uvedl Burian a provedl smuteční hosty celým profesním životem významné herečky. „Jana Hlaváčová byla samozřejmě krásná a přirozeně mravná. Dovedla milovat a rozdávat. Všechno, co mohla, nám dala. V závěru života pokorně a opět bez stýskání čekala na svůj konec. Nikdy nechtěla být vzorem, ale přesto se jím stala. Milá Jano, odpočívej v pokoji,“ ukončil svou řeč Burian.
Taťjana Medvecká pak vzpomněla na poslední setkání. „Ani na vteřinu by mne nenapadlo, že to bude naposled,“ řekla zjevně dojatá herečka. „Pro nás, co jsme v polovině 70. let nastoupili do Národního divadla, byla Jana bez přehánění modla, idol, něco jako bohyně,“ vyznala se Medvecká a vzpomněla na radu, kterou Hlaváčová s odkazem na Vlastu Fabianovou mladším kolegyním dávala: „Hrajte tak, aby vás všichni muži v hledišti chtěli mít na klíně a všechny ženy v hledišti se toužily stát vašimi kamarádkami.“
„Opravdová hvězda bez hvězdných manýrů. Chodili jsme se na ni dívat do portálů,“ vzpomněla dále herečka. „Čest tvojí památce!“ ukončila pak svou řeč. Následoval sestřih Hlaváčové filmových i divadelních rolí.
Hledání Trojana
Čtvrtý proslov pak pronesla Emília Vášáryová. „Skláním se před tebou v hluboké úctě a obdivu,“ řekla na úvod a zdůraznila, že mluví i za Slovenské národní divadlo a celou slovenskou hereckou obec. „Myslím na chvíle hostování u nás, vidím ta vyprodaná hlediště, všechny ty úspěchy. Kralovala jsi na jevišti, před kamerami, ve filmech i na televizních obrazovkách. Vidím tvoje horoucí vášnivé srdce, která jsi nám pokládala na dlani,“ pokračovala herečka.
„Ale vzpomínám i na rok 1989, na tvůj výkřik radosti v telefonu, když jsem ti oznámila, že začínáme stávkovat. Jako první si spolu s Borisem Rösnerem přijela na mítink do Slovenského národního divadla. A také jak jsme spolu na Slovensku hledali mladého narukovaného vojáčka, který se jmenoval Ivan Trojan,“ vzpomněla dále. Na svou eskapádu v Humenném ve své řeči ostatně narazil i sám Trojan.
„Drahá Jano, děkuji za tvoje přátelství, za tvoji pomoc, za tolik inspirace. Děkuji za to, že jsem tě potkala na mojí cestě životem,“ ukončila svou emotivní řeč Vášáryová. Následoval úryvek filmového záznamu z nastudování Našich furiantů, kde si Hlaváčová zahrála spolu s Josefem Kemrem či svým manželem Luďkem Munzarem.
Jako pátý vystoupil Petr Kostka, který zarecitoval z díla Jaroslava Seiferta. Následující soubor fotek ukázal další portréty Hlaváčové, často i s Luďkem Munzarem. Na samotný závěr pak zazněla česká státní hymna, při které hlediště Národního divadla povstalo. Smuteční hosté následně Janu Hlaváčovou vyprovodili naposledy z jeviště dlouhotrvajícím potleskem. A stejný potlesk doprovodil i rakev venku před divadlem.
Rozloučení organizovalo Národní divadlo ve spolupráci s Divadlem na Vinohradech. Na obou scénách ztvárnila Hlaváčová desítky rolí. Členkou činohry Národního divadla byla Hlaváčová v letech 1965 až 1990, poté byla dvacet let v angažmá Divadla na Vinohradech.
„Neustále byla ochotná zkoušet nové věci,“ vzpomínají na Hlaváčovou kolegové |
Ředitel Jan Burian k úmrtí Hlaváčové poznamenal, že byla na této scéně první herečkou a rozhodující osobností inscenací několika generací vynikajících tvůrců. „Je nezapomenutelnou součástí dějin českého divadla i statečným člověkem naší společnosti,“ uvedl Burian.
Hlaváčová patřila k nejvýznamnějším českým herečkám poválečné éry. Během své bohaté kariéry zvládala komedie i dramata na divadle i ve filmu, diváci si ji pamatují také z řady televizních inscenací a seriálů. Díky svému zajímavému a kultivovanému hlasu se výrazně prosadila i v dabingu a rozhlase. Své herecké zkušenosti také předávala studentům herectví jako pedagog DAMU.
V březnu 2013 Hlaváčová převzala Thálii za celoživotní mistrovství. V roce 2012 získala Cenu Františka Filipovského za nejlepší ženský výkon v dabingu, o tři roky později obdržela stejnou cenu za celoživotní herecké mistrovství v tomto oboru.
Národní divadlo vzdalo stejně tak poctu Hlaváčové manželovi Luďku Munzarovi, který zemřel v lednu roku 2019. Hercovu rakev tehdy z jeviště Národního divadla vyprovodil nekončící potlesk. Na obřadu zahrál Hradišťan a vedle dalších promluvili Taťjana Medvecká, Iva Janžurová či Ivan Trojan.
Jana Hlaváčová, která se v posledních letech potýkala s Parkinsonovou chorobou, žila na sklonku života v ústraní. V jejím prvním manželství s kolegou Jiřím Michným se narodila dcera Tereza. S Luďkem Munzarem měla dceru Barboru, která je rovněž úspěšnou herečkou.
