Postavit se k jedné z nejslavnějších divadelních her vůbec bývá výzvou pro každého divadelního režiséra. V Národním divadle pak potažmo výzvou pro každou další režisérskou generaci. A protože si Daniela Špinar tuto výzvu dopřála už ve Švandově divadle, dostalo se šance na první scéně až jejím nástupcům na pozici uměleckého ředitele. Tedy režijnímu duu SKUTR.
A nového Hamleta to v Národním divadle skutečně chtělo, poslední verze s Vladimírem Javorským měla premiéru už v roce 1999. Bezmála pětadvacet let je dostatečně dlouhá doba, aby Hamlet vypovídal zase něco jiného. A co tedy vypovídá ten, který se v historické budově hraje od prosince?
Že nehraji Hamleta, mě kupodivu nemrzí. Počkám si na Salieriho, říká Orozovič |
Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka do ústřední role obsadili Pavla Neškudlu. Pro osvědčeného čtyřiatřicátníka je to vůbec první role na první scéně, kam nastoupil v září. A právě skrze Neškudlovo podání lze patrně nejlépe číst, jakéhože Hamleta si Skutři ve dvacátých letech tohoto století představují. Neškudlův princ dánský je především intelektuál, zjevně mnohem chytřejší než všichni okolo. Možná až moc. Vždy je o krok napřed, vždy dokáže odhadnout situaci. Ostatní na něj musí lstivostí, silou či živočišností. Hamlet se utápí ve ztrátě svého otce a smutkem (či následně hraným šílenstvím) zakrývá své vlastní pochyby. Proč jsou ostatní úspěšnější, když neoplývají takovým intelektem, takovou silou slov?
Právě poměřováním Hamleta s ostatními lze vykládat, proč se režiséři rozhodli proradného strýce Claudia tak omladit. Jen o pět let starší Igor Orozovič je Neškudlovu Hamletovi více ztepilým konkurentem než opravdovým strýcem. Generační rozdíl mezi tak mladým Claudiem a „standardně starou“ matkou Gertrudou v podání Taťjany Medvecké dává vzniknout podivnému jiskření, které podtrhuje nezdravou atmosféru v království.
 |
Neškudla se tedy se svou rolí vypořádal po svém a skvěle. Takové podání (kde nejomílanější repliky zazní jen tak mimochodem a často ne celé) dodávají inscenaci civilní a jakoby současný ráz.
Podobného křtu ohněm se dostalo i další loňské herecké akvizici. Berenika Anna Mikeschová se objevila v úloze Ofelie a patří k nejvýraznějším postavám večera.
RECENZE: Hamletem ve sterilním studiu zmítá šílenství i současnost |
Oba dva ústřední výkony, vtipné ztvárnění Rosencrantze a Guildensterna (Marie Poulová s Denisou Barešovou), vizuálně působivé podání, tradičně skvělé kostýmy Simony Rybákové a pohledná scéna Jakuba Kopeckého však nezakryjí jakousi prázdnotu, která se během večera nad jevištěm otvírá. Skutři Hamleta odvyprávějí srozumitelně od A do Z; představení se stane ideálním cílem pro školní výlety. Ale to je tak nějak vše. Hamlet v Národním divadle totiž jaksi postrádá onu magnetizující sílu, která láká generace a generace divadelníků se s touto Shakespearovou hrou stále poměřovat.
HamletNárodní divadlo Premiéra: 7. prosince 2023 Režie: SKUTR Hrají: Pavel Neškudla, Igor Orozovič, Taťjana Medvecká, Berenika Anna Mikeschová, Petr Vančura, Ondřej Pavelka, Filip Březina, Csongor Kassai, Marie Poulová, Denisa Barešová, David Prachař, Jakub Gottwald, Marek Daniel, Jan Bidlas |
A není to prázdnota jen tušená. Ač si zatím toto režijní duo zatím bez výjimky umělo poradit s rozlehlostí jevišť první scény, v případě Hamleta se občas herci na prknech vysloveně ztrácí. Nezávisle na působivém nápadu, kdy nebožtíci postupně výmluvně zaujímají pozice na bortícím se pozadí.
V úvodu zmíněná populární „severská“ verze s Patrikem Děrgelem se ve Švandově divadle hraje přes deset let. Na opravdu aktuálního Hamleta proto musí (minimálně pražský) divák vyrazit do ABC. Tamní výrazná verze Michala Dočekala s Tomášem Havlínkem v hlavní roli vypráví o naší době mnohem více, než tato skutrovská. Neškudlovu výkonu navzdory.
Vzhledem k tomu, jakými možnostmi, silným hereckým souborem a režijním talentem duo SKUTR oplývá, se dá tento Hamlet bohužel považovat za spíše promarněnou příležitost než velkou událost.
Na videoreportáž ze zkoušek Hamleta se podívejte zde:
