Dámské šatně však předchází ještě jedna hra, psaná pro konkrétní herce: tragikomedie Ředitelská lóže, v níž Goldflam v duchu viděl Boleslava Polívku a Jiřího Pechu.
Ti však nikdy tuto "smutnou" komedii nenazkoušeli: premiéru měl text v roce 2004 v brněnském HaDivadle s Jánem Sedalem a Miloslavem Maršálkem. Zítra se poprvé kus představí v Praze, a to v Divadle v Řeznické. Režíruje jej sám autor, který obsadil Aloise Švehlíka a Stanislava Zindulku.
Výraz "hra z divadelního prostředí" v případě Ředitelské lóže není zcela přesný. Hrdiny hry jsou totiž dva herci, dožívající v domě pro přestárlé. K srdci si příliš nepřirostli, jeden z nich je dokonce nesnesitelně samolibý, ale nakonec mají jen jeden druhého a své divadelní vzpomínky a touhy.
"Říkal jsem si občas, že musím taky jednou napsat něco jako ‚konverzačku‘. Jenomže tento typ her nemám moc v oblibě. A tak, kdybych už něco takového přece jen napsal, muselo by to být z prostředí, které trošku znám, o lidech, které jsem jakž takž poznal a muselo by to být i trochu smutné. A tak nakonec z toho vyšlo – jak jinak – divadlo," popisuje vznik hry Arnošt Goldflam.
Jako další inspirace mu posloužila zpráva, že se chystá projekt domu pro vysloužilé nemajetné divadelníky.
"Napadlo mě, že kdybych zůstal jednou v životě sám, že bych se třeba do takového domova uchýlil. Tam bychom se s ostatními bavili o bývalých snech, úspěších i prohrách a o marnosti a o všem, co bylo. Pak už nezbývalo než začít psát hru o dvou starých bardech, co všechno prožili, po čem toužili, co se s nimi dělo doopravdy a jak to všechno dopadlo," dodává dramatik a nevylučuje, že ještě možná nějaký kus z divadelního prostředí napíše. Tentokrát třeba o kulisácích, nápovědkách, inspicientech, osvětlovačích nebo režisérech.
