Populární herec Karel Heřmánek starší zakládal spolu s manželkou Hanou Divadlo Bez zábradlí už v roce 1991. Jednu z prvních soukromých scén u nás po třiceti letech předal svým synům Josefovi a Karlovi. Ti divadlo přebírali v době covidu a od počátku řeší jen krizové situace. Lednová nejistota a nástup omikronu je například donutily k radikálnímu kroku. Dobrovolně zavřeli až do konce března.
Většina scén hraje i přes omikronovou vlnu. Bylo to nutné?
Byla to pro nás jediná a poslední možnost. Záchranná brzda, jak přežít současnou situaci. Je to dané více faktory, především náklady na nájem a fixní provoz. Druhou rovinou byl každodenní nápor, kdy jsme museli řešit rušení či přehazování představení. Což je velice frustrující pro nás i pro diváky. Nechci hodnotit ostatní divadla, ale osobně si myslím, že není fér odehrát představení za každou cenu a třeba v horší kvalitě. Vůbec se totiž nedalo garantovat, že lidé večer uvidí to, na co si koupili lístky.
Lidé přestali nakupovat lístky s předstihem. Byli jsme nuceni riskovat, že se objeví až v den představení.
