Ačkoliv na divadelní představení chodil už jako dítě, o kariéře herce Karel Heřmánek dlouho nijak neuvažoval. Nakročeno měl ke studiu architektury, jenže prošvihl termín zkoušek. „Po stavební průmyslovce jsem se chystal na architekturu. Ta mi utekla. Nejhorší bylo, že mi hrozila vojna, a tak jsem se přihlásil na FAMU na režii. Jenže jsem neuspěl a znovu vyvstala otázka, co teď. Zjistil jsem, že za čtrnáct dní jsou přijímačky na DAMU. Byl jsem schopný udělat cokoli, abych se vojně vyhnul. I přihlásit se na herectví,“ vyprávěl Heřmánek pro Týdeník Televize.
Rodiče se jeho pokusu nejprve smáli, ale jak postupoval do dalších kol přijímaček, smích jim pozvolna tuhl na rtech. „Pro velký počet uchazečů mě v Praze nevzali a měl jsem možnost dělat dodatečné zkoušky na JAMU v Brně. Vyšlo to, což byla pro rodiče výhra. Byl jsem daleko od domova, takže nebyli svědky všech mých mladických eskapád,“ dodává.
Po několika prvních letech v Divadle Husa na provázku a v Činoherním studiu v Ústí nad Labem Karel Heřmánek na dlouho zakotvil v pražském Divadle Na zábradlí. Spolu s Pavlem Zedníčkem a Jiřím Bartoškou patřil po 13 sezon k největším hvězdám této scény. Jenže začátkem 90. let se kvůli neshodám s vedením rozhodl odejít a spolu se svou manželkou Hanou spoluzaložil Divadlo Bez zábradlí, a to jako jedno z vůbec prvních soukromých divadel v tehdejším Československu. Od roku 1998 má divadlo svou stálou scénu v pražském Paláci Adria a mezi nejúspěšnější hry tamního ansámblu se zařadily tituly jako Tři muži na špatné adrese, Blbec k večeři, Příští rok ve stejnou dobu či Jakub a jeho pán.
Před kamerou Karel Heřmánek debutoval v pětadvaceti letech v televizním filmu Uprostřed babího léta ve stepi zahoukal vlak z roku 1972, a poté už šel z role do role. Za tu životní lze označit postavu prodejce vysavačů v dramatu Smrt krásných srnců (1986), ovšem nejvíce popularity mu přinesla postava Lucifera z legendární pohádky S čerty nejsou žerty (1984). „Karel Heřmánek mluvil jako čert, hřímal, já mu říkám – co blázníš? A on, že je čert, že je Lucifer a že tak mluvit musí… To on nasadil laťku všem ostatním hlasům,“ vzpomínal režisér Hynek Bočan.
 |
Mimochodem právě i za tuto roli dostal letos Heřmánek cenu 62. ročníku filmového festivalu pro děti a mládež ve Zlíně – Zlatý střevíček za přínos české kinematografii. V posledních letech se však ve filmu ani v televizi téměř neobjevuje. „Raději se dívám na dobré filmy, než abych hrál ve špatnejch,“ vysvětlil lakonicky v Českém rozhlase s tím, že podle jeho názoru současným českým filmařům v kvalitě ujel vlak. „Je to nějaký zbrklý. Nedostal se mi do ruky pořádnej scénář, nebo když, tak potom nedopadl třeba dobře… Není to prostě ono,“ líčil moderátorce Tereze Kostkové.
První manželkou Karla Heřmánka byla zubní lékařka Stanislava, s níž měl herec dvě dcery – Karolínu a Kristýnu. Manželství se ovšem v polovině 80. let rozpadlo a právě po rozvodu se herec seznámil v dabingovém studiu s tehdejší populární televizní hlasatelkou Hanou Vávrovou. Bylo to osudové setkání, protože vloni oslavili třicet let od svatby a mají spolu tři syny. A po většinu společného času je pojila kromě rodiny také práce pro Divadlo Bez zábradlí.
„Mám štěstí, že mám doma někoho, kdo moje pracovní problémy dobře zná a prožívá je se mnou. To je velká výhoda, nedokážu si představit, že bych byl s partnerem, kterému by moje problémy nic neříkaly. To by se určitě negativně projevilo. Nás to naopak stmeluje,“ popisoval Heřmánek. Jejich nejstarší syn Karel, také již známý herec, v lednu 2021 spolu s prostředním bratrem Josefem převzal po rodičích řízení divadla. „Naši rodiče už to dělali strašně dlouho a chtěli si od toho odpočinout. A teď zpětně musím říct, že je dobře, že to udělali. Ono kdyby ještě museli po těch třiceti letech řešit problémy, které jsou dnes, tak si myslím, že už by to tu zapálili,“ vyprávěl Karel Heřmánek ml. v rozhovoru pro 5plus2.
Netrpí dabingovou manýrou
Už od 80. let Karel Heřmánek uplatňuje svůj nezaměnitelný hlas také v dabingu. Svědčí mu role vážné, ale snad možná ještě o krapet víc ty humorné a také kreslená díla. Vzpomeňte na Rampu McKváka z „Kačeřích příběhů“ nebo pozdějších snímků jako Hledá se Nemo či Asterix a Obelix. Jeho hlasem mluvil v několika sériích také agent Raymond Doyle ze slavné britské kriminálky Profesionálové, který se jako jeden z mála západních seriálů vysílal i v socialistickém Československu.
Nedávno zaujal také namluvením komisaře Maigreta, kterého si překvapivě zahrál Rowan Atkinson známý postavou Mr. Beana. „Byl to velmi dobrý tah. Karel je zkušený herec a jeho hlas není vůbec profláknutý, netrpí žádnou dabingovou manýrou, zkrátka nemá potřebu sahat do pověstného šuplíku, aby vytáhl osvědčenou a mnohokrát použitou šarži,“ citoval Expres.cz režiséra českého znění Elmara Klose. „Karel byl opět naprosto přesný v synchronu i ve výrazu, myslím, že už má Rowana Atkinsona perfektně přečteného a podařilo se mu ho polidštit,“ dodává Klos na Heřmánkovu adresu.
