RECENZE: Fyzicky nepříjemné. Dějiny násilí doprovázejí emoce i zvuk pračky

Až fyzicky nepříjemné pocity vzbuzuje úvod aktuální novinky pražského Švandova divadla. Mladý herec Oskar Hes se zde totiž objevuje v úloze spisovatele Édouarda Louise, který se v knize Dějiny násilí vypsal z prožitého znásilnění a následných obstrukcí se zdravotníky a policisty.

Hes se na scéně objevuje ještě před příchodem diváků, sedí v malé minimalisticky vybavené místnosti, která kontrastuje s cihlovými klenbami zdejšího komorního Studia, kde se kus hraje. Jakmile diváci usednou, herec v hlavní roli před ně předstoupí a začne se důsledně drhnout ve snaze smýt ze sebe násilím způsobené podlitiny. 

Intenzivní zážitek doplňuje opakující se sugestivní zvuk zapnuté pračky či hercova pozdější urputná a uchvátaná snaha vystěhovat celou místnost a symbolicky se tak zbavit drásavého zážitku.

Důraz na fyzičnost a ulpívající pocit pošpinění ale není hlavním motivem představení. Hrdina totiž navštěvuje zdravotnické zařízení a následně vypovídá před policisty. Jsou svátky a nejen proto se ale na obou místech nesetkává s pochopením. Není příliš obvyklé, aby znásilněným byl muž.

V druhém plánu je pak v udivených obličejích všech, kteří poškozeného spisovatele zpovídají, cítit otázka, jak mohl být někdo tak naivní a pozvat si domů zcela cizího muže. Na Štědrý večer. A navíc „maghrebského typu“, jak důsledně v kruzích opakují vyšetřovatelé v sehraném podání Marie Štípkové a Davida Punčocháře.

Dvojice policistů se zvídavě, i když s rutinou snaží z poškozeného dostat co nejvíce podrobností; mladíkovi se však detaily vybavují jen postupně. Režisér Tomáš Loužný přitom nechává před diváky vše odehrávat naráz. Zatímco Louisovo vyprávění ožívá uprostřed scény, vyšetřovatelé popocházejí po stranách. Představení tím nabírá na obrátkách a postupným vyjevováním dalších a dalších detailů diváka napíná.

Sám hrdina se ale postupně ztrácí ve svých vzpomínkách, které více a více ředí opakující se otázky a stereotypní uvažování okolí. Dvojici policistů totiž ze svého úhlu pohledu doplňuje herečka Nataša Bednářová v úloze spisovatelovy sestry. Mladíkovu výpověď ironizuje, zlehčuje, ale i dokresluje o další jen zdánlivě bezvýznamná fakta.

Dějiny násilí

75 %

Švandovo divadlo

premiéra 12. února 2022

režie: Tomáš Loužný

hrají: Oskar Hes, Jan Grundman, Nataša Bednářová, Marie Štípková, David Punčochář, Ivo Sedláček

Opakující se dotazy a soustavné ostřelování výpovědi je silnou zbraní, během večera se však díky kadenci všech tří herců začínají divadelní Dějiny násilí trochu opakovat. Nuda ale nehrozí. Zásluhu na tom má jednak živá hudba v podání Iva Sedláčka, se kterým Loužný pracoval už na předloňském letním překvapení Šílený Herkules. V aktuálních Dějinách násilí nehraje hudba tak zásadní roli, přesto dodává moderně pojatému představení výrazně na dynamice.

Druhým velkým plusem novinky jsou herecké výkony. O až fyzické energii Hesova hraní už byla řeč. Zaujme ale i Jan Grundman v úloze násilníka Redy. Podobně jako jeho reálný předobraz patrně zmátl samotného spisovatele, ani on zprvu nepůsobí dojmem násilníka. Zdánlivou bezradnost ale v průběhu večera mění v ďábelskou úskočnost schopnou pro lup udělat cokoli.

Především díky všem hercům se tak ve Švandově divadle povedlo vytvořit emocemi nabité představení.