Oliver Hes o bitkách i vzrůstu
Kdo z vás je starší?
Já jsem starší o dvě minuty. Asi taky proto jsem o tolik větší. (směje se)
Jaké bylo vaše dětství?
No… Dost jsme se řezali. Když se na to podívám zpětně, jsem rád, že jsme si nikdy nic neudělali. Oskar byl menší a mrštnější. Já ho pak vždycky chytil a zalehnul.
(Oskar: Nás i ve škole museli rozdělit, jak jsme se pořád rvali.)
V čem jste stejní?
Jsme skoro ve všem rozdílní. Ale myslím, že máme podobný humor. A troufám si říct, že dneska jsou z nás obou ve skrytu duše dobráci se smyslem pro spravedlnost.
Co posloucháte za narážky?
Lidi nám často nevěří, že jsme bráchové, natož dvojčata.
(Oskar: Zatímco Olík byl už ve čtvrté třídě schopný přeprat osmáka, já ještě pomalu v patnácti vypadal jako dítě ze školky.)
Ale pak jsi vytáhnul.
Oliver Hes Jako malý kluk se herectví také lehce dotkl, ale život ho nakonec zavál úplně jiným směrem. Má šikovné ruce. Vyučil se truhlářem a poté se vrhl ještě na obor strojní zámečník. Dodělá ho letos. „Rodiče nás s bráchou naštěstí nikdy do ničeho netlačili,“ říká. Jejich otcem byl choreograf Richard Hes, jenž v roce 2014 podlehl vážné nemoci. Maminkou je bývalá tanečnice Marcela Karleszová. |
V čem se vám Oskar líbil?
Filmy a seriály s ním jsem viděl asi všechny a klobouk dolů. Všechno to byly skvělé věci a on si taky vedl parádně. Opravdu velký respekt. V divadle už jsem ho viděl také, ale zrovna tam příliš nechodím.
Za co si ho vážíte?
Myslím, že spousta jiných lidí, kteří by tak brzy čuchli ke slávě a k penězům, by zblblo. Jemu se to nestalo. Jako mladý všechno ukočíroval a pořád zůstává stejný. Sice je vzrůstem menší, ale jinak je na daleko vyšším levelu než já. (Oskar: Díky, brácho.)
Kde jste si zahrál?
Jako hodně malý kluk jsem si zahrál gladiátorova syna v představení, ve kterém tancovala maminka. Nějakou dobu jsme s bráchou chodili do folklorního tanečního souboru Valášek, se kterým jsme vystupovali všude možně. Ale zjistil jsem, že tohle prostě není pro mě. Daleko víc mě pak bavila třeba keramika, které jsem se věnoval asi deset let.
(Oskar: Je velká škoda, že toho nechal. Vyráběl krásné věci. Busty, sochy, tácy. A ze dřeva mám od něj doma nádhernou židličku, kterou používám jako noční stolek.)
Čemu se chcete věnovat?
Určitě spíš té zámečničině. Nevím, jestli bych dnes ještě mohl prorazit s truhlařinou. Trh mi přijde plný. Nevidím už třeba prostor na založení vlastní firmy.
Co děláte ve volném čase?
Na rozdíl od Oskara jsem docela povaleč. Občas se projedu na skejtu a s kamarády hraju na Xboxu hry se závodní a zápasovou tematikou. I když uznávám, že už jsem na to trochu starší.
Oskar Hes nejen o filmové práci
Co obnáší vaše nová role?
Film o Králi Šumavy mi splní klukovský sen proměnit se v akčního hrdinu. Natáčení scén v lese, střílení z dobových zbraní, jízda na starých motorkách. Všechno ale vyžaduje pečlivou přípravu v podobě kurzů. Včetně kurzu vaření, protože Josef Hasil původně působil ve své jednotce jako kuchař. A v neposlední řadě tam mám vášnivé scény s několika herečkami. Co víc si přát.
Oskar Hes Právě se chystá na hlavní roli v trilogii režiséra Davida Ondříčka o převaděči Josefu Hasilovi zvaném Král Šumavy. Zahrál si už v řadě filmů i seriálů, namátkou Dukla 61, Zátopek či Pustina. Už jako dítě účinkoval v muzikálech. Působí ve Švandově divadle, kde od února exceluje coby traumatizovaný gay v dramatu Dějiny násilí. Vystudoval konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka. |
Divadlo, nebo film?
Obojí zbožňuju, ale každé jinak, protože jde o naprosto odlišnou práci. Filmování je pro mě méně stresové. Divadlo je o poznání těžší žánr, ve kterém se pořád hledám. Nejsem fanoušek velkých hereckých gest, baví mě chirurgická herecká práce. A tomu je víc nakloněná kamera. Díky ní se lze zaměřit na ultradetail a hrát i mrknutím oka.
Co jste dělal během covidu?
Zhruba rok bylo práce opravdu málo. Naštěstí jsem měl něco našetřeno, ale řekl jsem si, že by nebylo úplně od věci zkusit se naučit i něco jiného. Tak jsme s kamarádem založili e-shop pro herní, filmové a seriálové fanoušky s různými hračkami, sběratelskými předměty nebo oblečením loot.cz. Už ho provozujeme rok a čtvrt a vlastně se pořád učíme. Aktuálně už se nám daří pronikat i do zahraničí.
Jakou trpíte deformací?
Dívám se na film a analyzuju, jak vznikaly jednotlivé záběry. Řeším, jestli se mi líbí střih, jaký je zvuk. Okoukávám práci herců, zaměřuju se na jejich intonaci. Dobrý film nebo seriál je pro mě ten, který mě natolik strhne, že si ho dokážu maximálně vychutnat a tyhle okolnosti mě nezajímají.
Kdy se s Oliverem vidíte?
Co jsem se před několika lety odstěhoval z domova, osobní kontakt není úplně častý. Většinou na nějaké rodinné akci. Ale píšeme si nebo si sem tam zavoláme.
Jak vám jde pracovat rukama?
Jsem úplný levák. Stejně jako brácha jsem kdysi chodil na keramiku, ale výsledky nepřicházely.
(Oliver: Náhodou, máš doma bustu, kterou jsi vyrobil, a vůbec není špatná. To se zase nepodceňuj.)
Hm, to je hezký, jak mě chválíš, ale já byl co do šikovnosti opravdu hodně daleko za Olíkem.
Bez čeho nevydržíte?
Jsem neustále v pohybu. Chodím běhat, skáču přes švihadlo, cvičím. Pohyb je moje droga. Člověk by se měl udržovat i kvůli práci. Třeba v představení Tři heteráni jsem do půl těla.
(Oliver: To je hodně ostrý představení.)
A já ho úplně miluju. Když jsem na něco nebo někoho naštvaný, tam se můžu vyřádit a dostat to ze sebe ven.
