Fo navazoval na absurdní divadlo, přičemž jeho hry jsou čistě osobními fraškami s vážným podtónem. Nobelovu cenu získal jako dědic středověkých kejklířů, který pranýřuje moc. Využíval metody commedie dell’arte (tedy divadla založeného na ustálených charakterech postav a improvizaci).
Bůh existuje - a je komunistaProfil Foovy ženy Francy Rameové  |
„Se smrtí Daria Foa přišla Itálie o jednoho z největších představitelů divadla, kultury a občanského života v zemi,“ uvedl italský premiér Matteo Renzi, jenž se podle agentury Reuters přitom sám stal terčem literátova ostrého jazyka.
Italský herec, výtvarník, dramatik a režisér se narodil v roce 1926. Za druhé světové války působil jako parašutista Mussoliniho Italské sociální republiky, za což byl po válce často kritizován. On sám to omlouval tím, že se nechal naverbovat, aby kryl otcovu protifašistickou činnost.
Jako satirický herec začal v padesátých letech působit v rozhlase a televizi, kvůli cenzuře však spolu se svou ženou Francou Rameovou odešel a začal vystupovat jako divadelník. Svými představeními mířil na nižší sociální vrstvy, vystupoval proto na veřejných prostranstvích či v lidových domech, aby je lépe oslovil.
V roce 1968 založil skupinu Nuova Scena, se kterou se vracel k divadelním kořenům, zejména tedy commedii dell’arte. Jeho představení často potřebovala pouze jednoho herce, který text recitoval v takzvaném grammelotu - umělém zdánlivě nesrozumitelném jazyku pouze imitujícím rytmiku a tón řeči. Do televize se vrátil až začátkem sedmdesátých let se sérií Il teatro Dario Fo (Divadlo Daria Fo), která ho proslavila a později vedla k získání Nobelovy ceny. Švédská akademie ho v roce 1997 ocenila jako někoho, kdo „oživuje středověké šašky, kteří tepali do autorit a podporovali důstojnost utiskovaných“.
Jeho dílo odráželo aktuální společenské problémy, nešetřil kritikou vůči politikům či církvi. Na mušku si bral organizovaný zločin, nájemné vraždy, korupci, rasismus i války. Satiry se nebránil ani v pokročilém věku, k činnosti ho inspirovala třeba druhá Berlusconiho vláda. V roce 2006 se neúspěšně ucházel o post starosty Milána za středolevicovou stranu L’Unione.
Jeho tvorbu znají i čeští diváci, jak upozorňuje ČTK. Divadelní spolek Kašpar uvedl jeho představení Za vším vězí ďábel, v Dejvickém divadle se zase hrála jeho Mysteria Buffa. Studio DVA pak uvádí jeho Otevřené manželství s Rodenem a Krausovou už od roku 2002. Foovy hry se dočkaly překladu do třiceti jazyků a hrály se po celém světě.
