Hned v závěsu skončily dvě newyorské exhibice - vskutku populistická výstavka modelů právě zavražděného Gianniho Versaceho, vměstnaná do čtyř malých sálů Metropolitního muzea, a motocykly v Guggenheimově muzeu. I když se dá pochybovat o uměleckém vkusu Američanů, nelze jim upřít, že jsou v chození do galerií daleko před Evropany. Ale abychom nebyli nespravedliví: kolem 3000 diváků denně přišlo i na Alexandra Caldera v San Francisku a na umění Číny v New Yorku. Čest Evropy zachránilo až deváté místo René Magritta z Bruselu.
Také Itálie se probudila ze spánku a po roce 1997, kdy byla na samém konci seznamu, v roce 1998 figuruje několikrát mezi nejúspěšnějšími - s Leonardovou Dámou s hermelínem v Římě a Miláně, Lorenzem Lottem v Bergamu nebo Berninim v nádherně restaurované Gallerii Borghese v Římě.
Stálicí výstavního nebe je Picasso, který se několikrát objevuje mezi nejžádanějšími výstavami všude ve světě, ale protože neměl v Americe žádnou velkou retrospektivu, musel se "spokojit" s necelými třemi tisíci lidí denně v Ottawě. Překvapivě pozadu zůstávají uměnímilovní Němci a Rakušané, ale možná je to tím, že bylo zvlášť těžké získat od nich informace pro tento přehled. Státní muzeum v Berlíně dokonce vůbec nereagovalo na dotazy o návštěvnosti.
Tak to byl minulý rok. A co nás čeká letos? Že by některý z impresionistů?
- pondělí 31. května 1999