Na Primě uvádíte zábavnou soutěž Nikdo není dokonalý, která už má skoro tři stovky pokračování. Pořád vás to baví?
Jistě, jinak bych to nemohl dělat. A Prima je spokojena, protože sledovanost je ještě vyšší než dřív. Mě to při natáčení logicky někdy baví víc, jindy je to horší. Asi je to na mně trochu poznat. Ale nezlobte se, v pětašedesáti přece nebudu předstírat, že se šíleně bavím, když to v tu chvíli skřípe.
Skřípe to často?
Záleží na hostech. Jednou jsme tam měli herečku - a dobrou která vyprávěla historku o tom, jak si roztrhla nylonky a zapomněla doma mobil. Bohužel mluvila tak dlouho a tak nudně, že bych nejraději proskočil oknem. To, že je někdo skvělý herec, ještě neznamená, že bude i vtipný vypravěč.
Vedete si seznam historek, které jste už v pořadu použil? Dáváte pozor, abyste stejnou příhodu nevyprávěl dvakrát?
Dávám, ale některé historky, když se to hodí, řeknu i podruhé. A proč by ne? Když může zpěvák v televizi donekonečna omílat svůj hit, nevím, proč bych já nemohl po třech letech zopakovat dobrý fór.
V pořadu Nikdo není dokonalý reagují lidé na ulici na nečekané, ale většinou jednoduché otázky. Můžete vyloučit, že některé naprosto nesmyslné odpovědi nejsou předem domluvené, aby byla legrace?
Dostávám dopisy od slovenských diváků, že tam v podobném pořadu lidé záměrně říkají hlouposti, aby byla legrace. U nás to však opravdu není nic nahraného. Lidé skutečně odpovídají tak, jak je vidět na obrazovce.
Jaký výrok vás v poslední době nejvíc rozesmál?
Ptali jsme se, jakou smrtí zemřela Kleopatra. Na elektrickém křesle, odhadoval jeden člověk. Utopila se, myslel si druhý. A byl tam ještě takový chlapík, který zcela vážně povídá: Jak umřela? Že by Kajínek?
Belmondo? Ten má neskutečné charizma
Často vyprávíte historky, ze kterých se zdá, že být u filmu a divadla je jeden velký mejdan.
Musíte nadsazovat, jinak by to byla nuda. Jedna kostymérka mi řekla: Jak vás tak poslouchám, podle vašeho vyprávění jste musel prožít dvanáct životů. Ve skutečnosti to tak velká sranda není. Zvlášť dneska. To, že jsem loni sehnal dvacet sedm milionů na film, bylo skoro nemožné. Taky tomu dlouho nikdo nevěřil. Ale mně se to povedlo.
Jenže film, o kterém mluvíte Waterloo po česku - vám žádnou slávu nepřinesl.
Bohužel to dopadlo, jak název říká - waterloo. Nepovedlo se toho hodně. To se občas stane. Ale nikdy nebudu dost vděčný podnikateli Františku Vondráčkovi, který nám dal peníze na český film.
Sháníte už další peníze na další film?
Ano, a už bychom je celkem měli. Víme také, co chceme točit, námět máme. Teď potřebujeme někoho, kdo napíše kvalitní scénář.
O čem to bude?
Měl by to být - částečně podle skutečnosti - příběh chlapa, policajta, který v roce 1969 emigroval z Československa, protože tady po něm šli. Venku skončil u cizinecké legie, kde se postupně vypracoval až do hodnosti kapitána. Po letech se usadí v Paříži, kde nyní dělá soukromého detektiva. Jednou se na něj obrátí žena, které se ztratila sestra. A stopy vedou do Čech. Víc prozrazovat nebudu.
Kde by se mělo točit?
Na zajímavých místech. Už jsme vybírali některé exteriéry. V Paříži, ale třeba i v Maroku, na místech, kde se kdysi točil film s názvem 100 000 tisíc dolarů na slunci, ve kterém hrál Belmondo s tím starším výborným hercem, co měl krásně zmačkaný obličej... Lino Venturou. Vybrali jsme i berberské vesnice v Tunisku. Řeknu vám, to je ještě dnes regulérní třinácté století. Náš film by měl být atraktivní podívanou minimálně s evropskou prodejností. Jinak na něj peníze nedostaneme.
Kolik máte slíbeno? Jako minule, skoro třicet milionů?
Víc. O hodně víc.
Kdo je tak štědrý?
Jedna instituce. Nechci to zakřiknout, proto neřeknu která.
Předpokládám, že si ve filmu, pokud se bude točit, zahrajete jednu z hlavních rolí.
Pochopitelně. Myslíte, že budu shánět peníze pro někoho jiného?
Kdo by se měl objevit vedle vás?
Producent chce, aby v tom hrál Jean-Paul Belmondo.
To je vtip?
Není, ale uvěřím tomu, teprve až bude Belmondo stát před kamerou. Pak by byl film opravdu dobře prodejný.
Belmonda jste mockrát daboval. Líbily se vám jeho filmy?
Líbily. Pravda, většinou jsou dělány takzvaně lehkou rukou, to znamená, že to nejsou nějaká vrcholná díla. Ale mají švih a nadsázku, kterou mám rád.
Při dabingu jste Belmonda sledoval desítky, ba stovky hodin. Jak kvalitním je hercem? Netěží jen ze svého sympatického vzhledu?
Je to vynikající herec! A nejen v komediálních rolích. Má neskutečné charizma. Já se s ním zatím nikdy nepotkal, ale když jsem se vyptával jeho francouzských kolegů, řekli mi, že je to příjemný a skromný člověk, žádná nafoukaná americká hvězda.
Točily se lepší filmy
V čem by se měl váš film lišit od nynější české produkce, aby mohl - jak jste řekl - počítat s evropskou prodejností?
Víte, co mi na některých nových českých filmech vadí? Připadají mi jako školní cvičení na FAMU. Zdaleka si to nemyslím jenom já. Mnozí se to ale bojí vyslovit.
Bojí se? Čeho?
Nechtějí, aby se o nich říkalo, že už jsou staří a remcají proti všemu novému. Vznikly krásné filmy Kolja, Pelíšky, Musíme si pomáhat, Rebelové... Ale mnohé jiné jsou pro mě opravdu o ničem.
Podle vás se dříve točily lepší věci?
Když si uvědomíte, v jakých podmínkách se rodily, tak ano. Nedávno dávali v televizi pro pamětníky film Karla Kachyni Smrt krásných srnců, kde jsem měl takovou hezkou roli boxera. Ale o to nejde. Je to totiž skutečně nádherný film s vynikajícím Karlem Heřmánkem. Dialog, který vede se psem vycvičeným na lov vysoké, je úžasný. Jestli bylo někdy něco geniálně a nenásilnou formou natočeno o holocaustu, pak je to tenhle film. Ukažte mi, kde se dneska točí takové bijáky? Jistě, v minulosti byly mnohé filmy poplatné své době, ale po řemeslné stránce byly udělány dobře.
Například?
Pyšná princezna. Vznikla v nejtvrdším socialismu, ale je jednou z nejkrásnějších českých pohádek vůbec. Mimochodem, víte proč není barevná? Protože tehdy, když se točila, jeden národní umělec prohlásil, že na takovou blbost je barvy škoda. Anebo vám dám jiný příklad - seriál o majoru Zemanovi.
Čekal jsem, že na Zemana nezapomenete. Připomínáte ho s oblibou.
Protože neustále čtu, jaký to byl příšerný seriál. Jenže po profesionální stránce neměl chybu. Že byly některé díly poplatné? To je přece logické, jinak by to stranické orgány nedovolily natočit.
Vám tedy politický podtext seriálu nevadí?
Nebuďte jako ten idiot, co mi vyčítavě povídal: Jestlipak víte, kdo ty případy vyšetřoval? Já říkal: Vím, StB, ale když na Hradě seděl Husák, těžko to mohli vyšetřovat chlapci z FBI. Jasně, že to bylo poplatné. Ale poplatná byla spousta umělců v každé době. Třeba Moliere. Z mnoha her, které kdy napsal, je jich hratelných jen několik. Ostatní jsou samé oslavné ódy na krále, hrabata, markýze a církev. V podstatě jim leze do zadku, aby se uživil.
Co tím chcete říct?
Že se vždycky dělaly poplatné věci.
I dnes?
No samozřejmě. Už to, když někdo vystupuje pro nějakou politickou stranu, je přece poplatné. Mohu mít politický názor, ale proč bych ho promítal do své práce?
Vy pro strany nevystupujete?
Jednou jsem to udělal. Podpořil jsem kandidáta velké politické strany. Ale on se pak projevil jako arogantní zmetek. Většího vola jsem v životě neviděl. Měl jsem s ním konflikt a málem mě zavřeli. Ale toho chlapa naštěstí nezvolili. Od té doby vím, že už nikdy žádnou politickou stranu podporovat nebudu.
Kdysi jste hrával s Miloslavem Šimkem. Ten dnes vystupuje se Zuzanou Bubílkovou v pořadu Politické harašení. Není vám líto, že u toho nejste?
Není. Slávek Šimek vždycky inklinoval k politické satiře, moje parketa to nikdy nebyla. Když jsem měl v nějaké scénce říct politickou narážku, nikdy jsem to neuměl prodat. Víte proč? Protože jsem se u toho styděl. Ale když to řekl Šimek, vyznělo to dobře a lidi se smáli.
Jinak jste s Miloslavem Šimkem zažil v osmdesátých letech dobré časy?
Dobré? Výborné! Od Šimka jsem nejprve dostal nabídku do představení Nezavěšujte prosím, volá Semafor. Atmosféra v Semaforu se mi zalíbila, a tak jsme se Slávkem zkusili psát povídky a hry. Naše první společné roky byly skvělé. Třeba na Besídku bývalých žáků zvláštní školy se stály fronty. Pořád vyprodáno! Tehdy to fakt hýbalo Prahou.
Byla to vaše nejlepší herecká éra?
Bylo to krásné období. Psychiatr Mirek Plzák napsal se Slávkem Šimkem hru Záviš kontra Březinová, kde jsem hrál s Uršulou Klukovou a Stellou Zázvorkovou. Vynikající inscenace! Hráli jsme ji snad pět let, a kdyby tenkrát Mirek Plzák nebyl nemocný, tak jsme ji snad hráli doteď. Na Semafor a později na Divadlo Jiřího Grossmanna vzpomínám rád a v dobrém.
Tak proč už s Miloslavem Šimkem nepracujete?
To je jednoduché - už to bylo unavené a chtělo to změnu.
Líbí se vám dvojice Šimek - Bubílková?
Mě politická satira nebaví, já se tomu nesměju. Tím nesnižuju ani Šimka, ani Bubílkovou. Dělají to dobře.
Dobří herci rozhodně netrpí
Autorské divadlo vám vždycky bylo bližší?
Tíhnu k takovému druhu zábavného divadla, na jehož obsahu se můžu sám podílet. Někdo si představuje, že hrát takzvanou vážnou roli je něco víc než dělat srandu. Ale to je strašný omyl. Na světě neexistuje nic těžšího než dobrá lidová zábava! Předstoupit před pět set nebo tisíc lidí, mluvit tak, aby se smáli, aby mě nevypískali a abych je udržel v napětí hodinu a půl, to je opravdu hrozně obtížné.
Obtížnější než hrát obvyklé divadelní představení?
Jistě. Můj profesor Karel Höger říkal: Diváci se posadí do hlediště, zazní hudba a na jeviště přijdou hezky oblečení herci. Když jsou střízliví a znají text a pokud nikdo z nich neupadne, nic hrozného se nemůže stát.
Proč tedy někteří herci mluví o těžké dřině při ztvárňování role?
Jednou si ještě v Realistickém divadle někdo stěžoval, jak trpí, když ztvárňuje roli, jak se s tím pere a celé noci nespí. Zaslechl to Miloš Kopecký a povídá: Poslyš, když u toho tak strašně trpíš, tak se na to vykašli a jdi dělat něco jinýho! Víte, když dostanete novou roli, musíte o ní přemýšlet. Ale že byste se zmítal v nějakých tvůrčích mukách? Nevím, ale myslím si, že je to blbost.
Teď jste možná některé herce naštval.
Nenaštval. Ty dobré určitě ne. Třeba Mirek Donutil se v mukách jistě nezmítá. Zdeněk Štěpánek to taky nedělal a Rudolf Hrušínský už vůbec ne.
Má dnes česká scéna takové herce, jako byli například Štěpánek a Hrušínský?
Pořád je hodně vynikajících herců - Boris Rösner, Alois Švehlík, Viktor Preiss, Václav Postránecký... Ale vypadá to, že jich není tolik co dřív, protože nemají příležitosti. Podívejte se, co je teď k vidění v televizi.
Co máte na mysli?
Všechny televize světa chrlí slabomyslné zábavné pořady. Ovšem pravda je, že se něco takového dělo v různých obměnách i v minulosti. V knize Dějiny humoru jsem si přečetl výstižnou definici: V každém století se na náměstích velkých měst shromažďovali umělci podřadné úrovně, kteří se pitvořili, vytvářeli si nesmyslné masky, brali si nesmyslné kostýmy a kopali se do zadku pro pobavení davu. Miloš Nedbal takovému humoru říkával utírání si nosu židlí.
Tomu nerozumím.
No že si utřu nos židlí a pár hlupáků se tomu zasměje. To ale přece neznamená, že je to legrace.
Pane Krampole, rád vyprávíte drsné historky ze svých mladých let na Žižkově. Ještě se umíte prát?
Peru se pořád. Hlavně se životem.
Zdá se, že vyhráváte.
Zatím jo.
Troufnete si do pořádné žižkovské hospody? Jak se tam k vám chovají?
Berou mě za svého. Stejně jako před čtyřiceti lety. Pořád tam chodí stejní lidé a vedou stejné kecy. Když tam přijdu, musím chvíli vydržet všelijaké srandičky a pak už je to dobré.
Je Jiří Krampol dokonalý?
TEST MFD: Sedm otázek pro moderátora oblíbené televizní show
Moderátorovi oblíbené soutěže jsme položili sedm otázek podobných těm, jimiž obvykle přivádí do rozpaků své diváky. Jak obstál on sám, posuďte sami.
1. Kde byste potkal kapouna? ANO
Krampol: Na dvorku, protože kapoun je vlastně vůl od slepice.
Správná odpověď: Vykastrovaný kohout.
2. Víte, co je placebo? NE
Krampol: Placebo? To je nějaký lék, který je vyroben z ženských hormonů.
Správná odpověď: Léčivý přípravek bez obsahu účinných látek.
3. Kdo je to sociopat? NE
Krampol: Bohatý člověk, který předstírá, že je bezdomovec. Dělá ze sebe sociálku, i když sociálkou není.
Správná odpověď: Člověk s negativním vztahem ke společnosti.
4. Co znamená, když o sobě lidé řeknou, že někde zůstali až do ježka? NE
Krampol: Že chlastali až do rána, než vylezl ježek z nory.
Správná odpověď: Zdrželi se v restauraci až do zavírací doby, kdy personál obracel židle na stoly.
5. Co je to mobbing? NE
Krampol: Mobbing? Chorobná záliba v leštění nábytku.
Správná odpověď: Šikana na pracovišti.
6. Kde by se na vás mohlo podívat magické oko? NE
Krampol: Třeba v hospodě, když si dám vaječný koňak a do toho jednu zelenou. Tomu se říká magické oko.
Správná odpověď: Magické oko je název pro pivo s panákem peprmintky.
7. Kde byste v metru hledal kaštany? NE
Krampol: U řidiče pod polštářkem.
Správná odpověď: Na nástupištích a ve vlacích, protože dopraváci přezdívají cestujícím kaštani.
JIŘÍ KRAMPOL
Narodil se 11. července 1938 v Buštěhradu u Kladna, ale mládí prožíval v Praze na Žižkově. Vystudoval divadelní fakultu a získal angažmá v pražském Divadle Na zábradlí. Posléze hrál i na dalších pražských scénách - v Rokoku, Ateliéru, Semaforu a v Divadle Jiřího Grossmanna. Objevil se ve více než stovce filmů, často účinkoval v televizních seriálech. Mnohokrát daboval francouzského herce JeanPaula Belmonda. Sedmým rokem uvádí na TV Prima pořad Nikdo není dokonalý, za který dostal teď v listopadu cenu Pohodář roku. Píše humorné knihy. Je ženatý, má čtyři syny.
 |
 Jiří Krampol v redakci iDNES |
 Jiří Krampol přemýšlí o odpovědi |
 Jiří Krampol přemýšlí o odpovědi; v pozadí hercův manažer Miroslav Kozák. |
 Herec Krampol diktuje asistentce odpovědi na otázky čtenářů iDNES |
 Herec Jiří Krampol a jeho trenér Karel Tuháček |
 Jiří Krampol a jeho kamarád a majitel fitnessu Karel Tuháček odpovídají na sportovně zaměřené otázky |
 Zábava je dřina. |
 Historky patří k Jiřímu Krampolovi třeba i ve chvíli, kdy sedí na zahradě svého domu v Okoři. |
 Jiří Krampol. |
 Parta hic. Typicky lidová komedie ze sedmedesátých let. Partu horníků, kteří zkoušeli pít mléko, tvořili zleva Josef Kemr, Jan Skopeček (schovaný vzadu), Ivan Vyskočil, Petr Nároný, Josef Dvořák, Jiří Krampol a Vladimír Menšík. |
 Pumpaři od Zlaté podkovy. Jiří Krampol a Josef Vinklář ve filmu z roku 1978. Prostředí: benzinová pumpa. Téma: hospodářská kriminalita. |
 Nikdo není dokonalý. Takhle zná dnes Jiřího Krampola snad každý. Zábavná soutěž televize Prima, vysílaná v neděli večer, patří dlouhodobě k nejsledovanějším pořadům. |
 Nikdo není dokonalý. Takhle zná dnes Jiřího Krampola snad každý. Zábavná soutěž televize Prima patří dlouhodobě k nejsledovanějším pořadům. |
 Vztah Jiřího Krampola k mobilním telefonům vyjadřuje nad slunce jasněji jeho odmítavé gesto... |
 Jiří Krampol a Jiří Paroubek |
 Jiří Krampol přebírá Plyšového lva. |
 |
 |
 |
 Křest knihy Ladislava Štaidla. Pavel Landovský a Jiří Krampol. |
