Expozice Výtvarná Vysočina měla původně mapovat práce většiny výtvarníků žijících a tvořících na Vysočině i práce umělců, kteří se v kraji narodili či jím byli do značné míry inspirováni. "Byla to tak rozsáhlá koncepce, že nebylo v našich silách, jak časových tak provozních, udělat takovou mapující práci," domnívá se Dagmar Jelínková, kurátorka výstavy a bývalá kunsthistorička Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě.
Hlavní důvod vidí Jelínková v tom,že zde totiž neexistuje žádný společný jmenný registr výtvarných umělců, který by komplexně pokryl výtvarníky, kteří zde působí nebo působili. "Ne všichni umělci jsou totiž registrováni v Unii výtvarných umělců a ne všichni umělci jsou registrováni v našich galeriích nebo zde vystavují. Nicméně si myslím, že to je první krok k tomu, aby se tímto směrem začalo pracovat," řekla Jelínková.
Bída o informace ztěžuje práci
Nedostatek společného registru pociťují i zbývající dvě galerie, které v současné době spadají pod samosprávu kraje Vysočina. Problém trápí hlavně kurátory výstav. "Čím více informací o umělci máme a dobře zmapovaný region, tím lépe můžeme určitou studii či výstavu připravit nebo zhotovit katalog. Týká se to hlavně rozsáhlejších projektů, v nichž je zahrnuto více umělců. Absenci těchto údajů, které by byly pravidelně doplňovány o nové informace, určitě pociťujeme. Naše databáze, které si sami vytváříme v galeriích, jsou nedostačující. Teď neexistuje například ani výměna katalogů mezi galeriemi. To bylo dříve naprosto běžné," stýská si Hana Nováková, ředitelka Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, a popisuje jeden ze způsobů, jak ještě nedávno fungovala mezi výstavními institucemi výměna informací o umělcích.
Informační propast se prohlubuje
Hluboká informační propast, která tímto způsobem vznikla, trvá zhruba deset až dvanáct let. Tehdy Český svaz výtvarných umělců naposled vydal svůj pravidelný přehled a registr umělců, ze kterého galerie mohly čerpat alespoň některá data. "Pokud si sama informace nevyhledám například v tisku, tak se k údajům například toho typu, že nějaký umělec zemřel, jen stěží dostanu," říká Nováková.
Alespoň částečně zvládnout tuto informační bariéru, se v minulosti snažilo ostravské Výtvarné centrum Chagall, které v rámci své vydavatelské činnosti v reedici vydalo Tomanův Slovník československých výtvarných umělců a pokračuje vydáním dvanáctidílného Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců, zařazující umělce od roku 1950 do roku 2000. "Je to zatím jediné dostupné vodítko k informacím, které dnes existuje," domnívá se Nováková.
Vznik registru bude dlouhodobý proces
Práce na vytvoření společného projektu jmenného katalogu je podle Dagmar Jelínkové badatelský úkol na několik let dopředu. "Udělat soupisný katalog umělců,kteří se k regionu hlásí, by bylo velice náročné a počet umělců by jistě přesáhl pět set. Do tohoto zkoumání by patřili nejenom malíři a sochaři, ale i designéři, patří sem i užité umění, fotografie. Mapování by se mělo vést skutečně v co nejširším směru a okruhu," domnívá se.
Práci na registru by ovšem mohl komplikovat i ten fakt, že ne všichni umělci jsou evidováni v regionálních výtvarných sdruženích, v Unii výtvarných umělců, nebo v regionálních galeriích vůbec nevystavují. To jsou prvotní instituce, které by zpočátku mohly do databáze poskytnout základní informace. "Například nám v tomto směru úplně zůstává zastřená oblast Pelhřimovska a Havlíčkobrodska, kde neexistuje žádný výtvarný spolek zastřešující umělce. Právě regionální spolky evidují i amatérské výtvarníky," říká Hana Nováková, ředitelka Galerie Výtvarného umění v Havlíčkově Brodě.
Galerie však narážejí na nedostatek odborných pracovníků, kteří by se úkolu chopili, a také na nedostatek financí, kterými by se projekt mohl zaštítit. "Vytvoření společného registru umělců, je však společným úsilím všech tří krajských galerií," shodují se jejich šéfové v Jihlavě, Havlíčkově Brodě a v Novém Městě na Moravě a doufají, že jejich začlenění pod kraj by mohlo tuto otázku, alespoň co se týče finančního pokrytí nákladů, vyřešit.
