Všechno živé se okamžitě začalo sbíhat kolem nich a vytvořila se neprodyšná hradba těl, kterou se mladí muzikanti jen s obtížemi probíjeli zpět do šaten. Každý si chtěl sáhnout, každý chtěl podpis.
"Kde je? Já ho vůbec neviděla," postěžovala si plačtivě asi třináctiletá fanynka, která se ke svému idolu nedokázala davem protlačit.
Bárta a spol. předvedli metalpunkový večírek
V ústecké sportovní hale TJ Chemička začalo ve středu turné s hudbou z filmu Snowboarďáci. Do šesti českých měst se vypravili už zmínění Bárta, Dusilová a Ruppert, autor filmové hudby a kytarista Miroslav Chyška, klávesista Roman Holý, raper Ota Klempíř a další.
Vedle titulního hitu On My Head v podání Dana Bárty prosvištěla halou Dusilové japan-punková vypalovačka Czech Disident, rapmetalový Johannesburg či hardcorový výprask Trish Trash, při kterém se vyřádili všichni společně.
Matěj Ruppert navlečený do bavorského kroje a klobouku se štětkou pak rozbil chvílemi až metalpunkový večírek Intercoolerem z arzenálu Monkey Business a rozjetou atmosféru klidnila i Lenka Dusilová baladou Poslední.
Kde máme svého miláčka?
A že bylo co klidnit. Roztančený dav totiž přivedla k varu ještě před tímhle vším první pasáž večera, kdy se na pódiu představila právě kapela ROHlick. Nastoupila vyjma zpěváka kompletně v maskách a náctileté dívenky na chvíli znejistěly: kde je ten náš miláček?
Když po první písničce mladý herec a kytarista Kotek odhodil čapku se škraboškou, všechny si s úlevou oddechly. Vzápětí se jim však dech zatajil znovu, když ho uviděly hrát svlečeného do půl těla, jen s českou vlajkou kolem ramen.
ROHlick předvedl podobně živelný výkon jako Bárta a spol. Koncert odpíchla svižná pecka Hell Song od kapely Sum 41, poté kapela pokračovala vlastní písní Láduj to a dalším světově známým hitem All The Small Things od neopunkové skupiny Blink 182.
"Nechtěli jsme předstoupit se sedmi osmi věcma, který jste nikdy neslyšeli," poznamenal do mikrofonu Kotek a pokračoval: "Teď vám zahrajeme písničku o jednom idiotovi. Máte rádi George Bushe?"
Halou zahřmělo hromové ne a jenom pár lidí v nejbližším okolí slyšelo ušklíbnutí jednoho z mála dospělých: "Strašně moc toho o Bushovi věděj..."
Kdo nevydržel do konce, přišel o bonbónek na závěr
Po čtyřiadvacáté písničce Rock The Snow muzikanti zamávali a zmizeli v zákulisí. Na scéně zůstal pouze Ota Klempíř a jal se posluchače pošťuchovat: "Já bych to teda ještě nevzdával, já bych ještě ty Pražáky domů nepouštěl!"
Po bouřlivé odezvě se zpěváci na pódium skutečně vrátili, přidali písničky Liberty, Higher Ground a pak znovu odešli. Většina lidí se vydala k východu a mnozí tak přišli o závěrečný bonus, když se po chvíli hudebníci přece jen ještě vrátili a znovu si dali nejhranější současnou českou písničku On My Head. Tentokrát ovšem v jiné sestavě.
"Nedovedu si představit, že bych v kapele neměl kytaristu, jako je Vojta Kotek," zahalekal do mikrofonu Dan Bárta a za dalšího zběsilého pískotu vystřihl už definitivně poslední song spolu s hvězdným sedmnáctiletým mladíkem.
