Co bylo důvodem transformace školy?
Naše škola má v Chebu čtyři objekty, v nichž původně byly samostatné školy. Po jejich sloučení a vzniku integrované školy bývalo zvykem, že žáci mezi jednotlivými budovami přecházeli. To však nebylo příliš komfortní. Proto jsme se rozhodli celý systém přeskupit tak, aby žáci v rámci své odbornosti pokud možno zůstávali na jedné adrese, na jedné konkrétní škole. Říkáme, že je to vlastně takový návrat k tradici, kdy ta naše čtyři odloučená pracoviště vlastně jakoby kopírují čtyři původní samostatné školy.
Na jakých školách je tedy možné v rámci integrované školy studovat a jaké nové učební obory jste otevřeli?
Naše odloučená pracoviště jsme nazvali podle oborů, které je zde možné studovat. Je to tedy průmyslová škola, zemědělská škola, houslařská škola a škola služeb a řemesel. V rámci průmyslové školy jsme vloni absolventům základních škol poprvé nabídli obor opravář motorových vozidel se zaměřením na řidiče kamionové a osobní dopravy. Jde o to, že ve druhém ročníku se žáci mohou rozhodnout, zda ukončí své vzdělávání jako automechanik nebo jako řidič – profesionál. Také na zemědělské škole máme novinky, a to obor zemědělec farmář a obor zemědělské práce. Na houslařské škole jsme otevřeli dřevařskou výrobu a škola služeb a řemesel se nově chlubí oborem cukrář. Všechny tyto obory chceme nabídnout absolventům základních škol i příští školní rok.
Kolik žáků tedy ve škole studuje a o kolik je jich letos víc?
Na Integrované střední škole Cheb k loňskému poslednímu září studovalo ve všech oborech celkem 759 žáků. Z toho jich 48 přibylo i díky novým učebním oborům. A možná jich bude ještě víc, pokud se někteří v oboru opravář motorových vozidel rozhodnou příští rok využít novinku a stát se profesionálními řidiči.
Jaký zájem je v pilotním školním roce o tyto nové obory?
Překvapivě velký. Rozhodně jsme takový zájem nečekali už jen proto, že jsme tyto obory otevírali poprvé. Například v oboru cukrář jsme měli takový převis zájemců, že jsme jej bez problémů naplnili.
Po letech jste v Chebu opět otevřeli zemědělskou školu...
S tím souvisí přesun maturitního oboru agropodnikání, který se do Chebu přestěhoval z Dalovic. Od minulého roku se vyučuje u nás a my jsme tak jedinou školou v kraji, která má pod sebou zemědělskou školu. V Chebu má tahle škola dlouhou tradici, pamětníci si jistě vzpomenou. Jenže pak se tu zemědělské obory přestaly vyučovat. Zůstal zde jen opravář zemědělských strojů a k tomu se časem přidal zahradník. Ale stále to nebyla samostatná zemědělská škola. Proto jsme se rozhodli, že budově na Májové ulici ten účel i název vrátíme. V současnosti je možné zde studovat v pěti oborech. Vedle maturitního agropodnikání je to zahradník, zemědělec – farmář, opravář zemědělských strojů a také obor zemědělské práce.
Co další školy, jaké obory nabízejí?
Škola služeb a řemesel jich má poměrně hodně. Například prodavač a výrobce lahůdek, řezník – uzenář, cukrář, instalatér, kadeřník a pracovník v potravinářské výrobě. Na průmyslové škole se mohou žáci vzdělávat v učebních oborech opravář motorových vozidel, a to buď se zaměřením na automechanika, nebo na řidiče. Také nabízíme obory elektromechanik a strojírenské práce. V případě této školy bych zmínil maturitní obor, kde si studenti osvojují nejen teorii, ale mohou vyzkoušet i manuální práci. Jedná se o obor mechanik elektrotechnik – robotizace. Také přemýšlíme o tom, že by bylo dobré provázat jej s oborem elektrikář silnoproud, o jehož otevření uvažujeme. Žáci tohoto oboru by ve třetím ročníku udělali závěrečnou zkoušku s výučním listem, ale pokud by postoupili do čtvrtého ročníku, mohli by získat maturitu. Houslařská škola pak nabízí dva učební obory. Konkrétně je to truhlář a dřevařská výroba.
Jaké výhody nabízí integrovaná škola svým studentům a učňům?
V samotném centru historického Chebu máme vlastní domov mládeže, v němž je naše školní kuchyně s jídelnou. Máme ale i vlastní autoškolu a svářecí školu. Naši žáci se tak mohou v rámci studia leccos naučit a výhodně získat různé průkazy a oprávnění.
Škola je známá i svými výměnnými pobyty...
Studenti z potravinářských oborů míří jednou za dva roky na zkušenou do Nižního Tagilu, naši elektrikáři zase mají partnery v Německu. Letos je ale situace jiná. Právě se chystám napsat do Nižního Tagilu s tím, že bychom vzhledem ke koronaviru tuto výměnnou akci uskutečnili až příští školní rok. Je to škoda, ta tradice už trvá skoro dvě desetiletí a poprvé za těch téměř dvacet let se přetrhne. Ale bohužel, nedá se nic dělat.
Jak je to s uplatněním vašich absolventů na trhu práce?
Dnes opět platí, že řemeslo má zlaté dno. Šikovný řemeslník nemá o dobře placenou práci nouzi. Snad každý z vlastní zkušenosti ví, jak dlouho trvá, než sežene kvalitního elektrikáře, truhláře, instalatéra. A že na opravdového mistra si musí počkat, protože takoví mají práce hodně.
