Jaký ročník medicíny aktuálně studujete?
Jsem v pátém ročníku na plzeňské Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Nicméně v těchto dnech pendluji mezi studiem a pracovní povinností v nemocnici.
Co se zrovna učíte?
Právě teď mám před sebou desetidenní výukový blok psychiatrie. První tři roky studia jsme měli víceméně teoretickou a preklinickou výuku, od čtvrtého ročníku přibylo více klinických oborů. Výuka byla v klasické formě semestr a následné zkouškové období a nyní v páťáku se v blocích věnujeme různým odvětvím medicíny. Jednotlivé bloky jsou poskládány tak, abychom se s ostatními studenty mohli vystřídat na klinikách a měli šanci získat představu o fungování ostatních pracovišť.
Kolik jste zatím měli samotné praxe?
Praxi jsme měli po druhém ročníku. Tedy praxi ošetřovatelskou. Lékařská praxe přichází na řadu po čtvrtém ročníku. To znamená, že určitý počet týdnů studia trávíme během prázdnin přímo v nemocnicích. K tomu máme ještě praktickou klinickou výuku, při které chodíme na různá oddělení a zkoušíme si vyšetřovat pacienty, vyhodnocovat laboratorní výsledky, snímky ze zobrazovacích metod, provádět diferenciálně diagnostickou rozvahu a následně se s našimi vyučujícími lékaři bavíme o těchto diagnózách a jejich možnostech léčby – třeba na interně, neurologii, urologii a podobně.
Kvůli covidu tedy máte této praxe méně?
Daleko méně. Klinická výuka byla od jara doteď zcela pozastavena. Což je obrovská škoda. Už se ale blýská na lepší časy, protože před pár dny byla nově opět povolena. Přesto ale ne na všech klinikách je možné ji uskutečnit. Zatím.
A ani pracovní povinnost v nemocnicích vám ji nevynahradí?
Pracovní povinnost nám sice omlouvá absence na některých částech distanční výuky, tudíž nám jsou alespoň uděleny zápočty, ale i tak to není zrovna ideální při následném učení na zkoušku. Víceméně je každý z nás na jednom daném oddělení a tam vypomáhá, jak jenom může.
Na jakém konkrétním oddělení vypomáháte vy?
Byl jsem přidělen do Karlovarské krajské nemocnice, konkrétně na jednotku intenzivní péče, zkráceně JIP, a to na její covidovou část. Tady funguji jako ošetřovatel – vykonávám tedy především pomocné práce. Zdaleka nejsme na úrovni všeobecných sester. Dá se říct, že vypomáhám s hygienou pacientů, s polohováním, měřím různé vitální hodnoty, jako je tlak či hladina cukru. Občas mohu pod dozorem provést i něco komplikovanějšího nebo asistuji sestrám. Co je zapotřebí...
A povedlo se vám už začlenit do chodu oddělení?
To, co tam zvládají klasické kvalifikované zdravotní sestry, je naprosto neskutečné. My jsme tam někdy jako páté kolo u vozu. Obzvláště na začátku jsem se asi všem spíš pletl pod nohy. Ale teď už jsem se tam docela zorientoval. Kvalifikované zdravotníky nenahradíme. Rozhodně je to pro mě ale praxe a zkušenost. Provoz na jednotce intenzivní péče je dost rozdílný od klasického oddělení. A myslím, že mi to dává dobrou představu o tom, jak vypadá práce v nemocnici.
Bál jste se před nástupem do nemocnice toho, abyste covid-19 sám nechytil?
Spousta mých kamarádů mého věku měla horečky či velké bolesti hlavy a kloubů. Já jsem covid také prodělal před necelými dvěma měsíci, ale víceméně bez příznaků. Nějaké protilátky snad mám. Už ale víme, že se stále musíme bránit velké virové náloži, protože ta může ohrozit i mladého, sportujícího člověka. Takže nervózní jsem byl, především když jsem viděl, co to u některých pacientů může způsobit. Ale musím říct, že v ochranných prostředcích se cítím bezpečně.
Je náročné pracovat v ochranném obleku?
Občas je v něm dost horko, ale kupodivu se mi nemlží brýle, což je pozitivní. Teď už také vím, že si musím brát větší velikost obleku, abych se v něm mohl hýbat. Nebudu si stěžovat, bez obleku, respirátoru a brýlí bych do covidária opravdu chodit nechtěl.
Už víte, jakému odvětví medicíny byste se jednou rád věnoval?
Začal jsem zvažovat intenzivní medicínu a delší dobu mám zájem o neurologii, ale mrzí mě, že jsme letos měli výuku tolik poznamenanou pandemií. Páťák je v tomhle důležitý ročník, kdy si velká část studentů vybírá zaměření - prakticky máme vidět nejvíc. A my vlastně vidíme jen covid. Moc se těším, až pandemie odezní a my se budeme znovu učit celou medicínu.
Jak zvládáte setkání se smrtí?
Já jsem nikdy předtím smrt v nemocnici neviděl, při praxi jsme se s ní nesetkali. Většinou jsme přišli ráno a bylo nám řečeno, že pacient v noci zemřel. Nyní se se smrtí setkávám častěji. Nicméně se to dá zvládnout. Není tak náhlá, je postupná, dá se na ni připravit. Nicméně bych teď nechtěl být v kůži sester, které nyní mají běžně 16 služeb za měsíc a pacienti jim odchází opravdu často. Především před pár týdny. Je smutné, když v těžkém stavu skončí někdo, kdo by, nebýt covidu, vůbec nemusel v nemocnici být, ale o to větší radost vám udělá, když odejde po svých domů. Ale zeptejte se na to hlavně sester a lékařů.
Víte už tedy jistě, že se medicíně chcete opravdu věnovat?
V pátém ročníku už by si student víceméně jistý být měl. Za ty roky jsem začal medicínu chápat - ona je to přece jen trochu taková stavebnice. Od teoretické výuky k praxi. Samotná anatomie vám nedá moc znalostí o tom, jak by se měl léčit pacient v sepsi. Teď už mi to dává smysl a už jistě vím, že to je to, čemu se chci v životě věnovat.
Jsou si jistí i spolužáci? Nepřekvapila někoho z nich současná situace?
Od nás už jsou si jistí všichni. Ale těžko říct, co se honí hlavou třeba třeťákům, kteří jsou ještě před půlkou studia. A tahle situace nás asi překvapila všechny. Já sám jsem si v lednu myslel, že to bude další chřipka.
Mají třeťáci také uloženou pracovní povinnost?
Ne, tu mají jen studenti čtvrtého a pátého ročníku, pokud jsou povoláni. Mladší ročníky ale často dobrovolně vypomáhají.
Karlovarskou nemocnici jste si vybral sám?
Dostal jsem povolání k pracovní povinnosti. Já jsem nejdřív dobrovolně vypomáhal v jedné menší plzeňské nemocnici na oddělení následné péče, protože jsem v Plzni v podnájmu. Ale pak mi bylo řečeno, že mě doma hledala policie, a že mám nastoupit do Varů. Já jsem šel rád, jen to předávání informací bylo trochu – řekněme nestandardní, možná ne úplně šťastné. Ale být tady je pro mě daleko přínosnější, jsem na opravdu specializovaném pracovišti, kde mám velkou šanci se toho hodně naučit.
Umíte si představit, že se sem po škole vrátíte natrvalo?
Záleží na tom, jaká budou volná místa a na jaké odvětví medicíny se nakonec budu specializovat, ale ve Varech bych po škole pracoval rád. Mám k tomuto kraji dobrý vztah, mám tu spoustu přátel, rodinu a vždy se sem z Plzně rád vracím. A ve zdejší nemocnici se cítím dobře.
A kolik let a praxí vám ještě zbývá, než se z vás doktor stane?
Příští rok mě čeká poslední ročník, který probíhá ve formě stáže. Když všechny státnice dopadnou dobře, tak bych měl být lékařem před letními prázdninami 2022.
Co byste rád vzkázal na závěr?
Byl bych moc rád, kdyby lidé přestali zbytečně protestovat proti rouškám, nosili je i přes nos, když jedou v MHD, a byli ohleduplnější k druhým, abychom se co nejdřív mohli vrátit k normálnímu životu.
