„Deset vojáků působí v karlovarské nemocnici a dalších pět pomáhá v Ostrově,“ uvedla kapitánka Jana Samcová, tisková mluvčí a informační důstojnice pluku.
Četař Pavel Nedorost slouží na jednotce ARO karlovarské nemocnice. Ačkoliv v armádě absolvoval kurz první pomoci v boji, setkání s realitou jej zpočátku zaskočilo.
„Je velký rozdíl o tom číst a vidět důsledky covidu na vlastní oči. Je to velice zákeřná nemoc,“ vysvětlil.
V neprodyšném obleku a dalších ochranných pomůckách slouží na jednotce ARO dvanáctihodinové směny, denní i noční. Všichni jsou rozděleni do dvou týmů, které se u pacientů střídají vždy po třech hodinách. Vojáci pomáhají s polohováním pacientů a jejich manipulací při hygieně.
„Jsme zde hlavně od hrubé síly, abychom pomohli sestrám s pacienty v umělém spánku,“ dodává četař Nedorost.
Práci zvládají trénovaní vojáci dobře. „Fyzicky to až tolik náročné není, spíš psychicky. Je to obrovská lidská zkušenost. Na to, co tu vidím, nikdy nezapomenu,“ říká třicetiletý voják.
Podobně jsou na tom i jeho kolegové nasazení v ostrovské nemocnici. I zde vykonávají nejrůznější pomocné práce na oddělení následné péče, interně nebo oddělení dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče.
„Staráme se o pitný režim pacientů, zajišťování stravy z kuchyně, máme na starosti převlékání lůžek, výměnu prádla nebo odnos pytlů s odpadem, pomáháme také při osobní hygieně pacientů,“ popisuje nadporučík Josef Kopřiva. Všichni vojáci se shodují v jednom: „Lékaři a sestry mají naše největší uznání.“
21. října 2020 |
