Letos už podeváté nechává nahlédnout návštěvníky festivalu Chebské dvorky do tajů své tvorby. Dosud představoval zejména fotografie, které v Chebu a okolí pořídil jako teenager, tedy v době svého mládí. Tentokrát však nabídne snímky pořízené docela nedávno.
S čím tedy do Chebu přijíždíte?
Nebudou to žádné „týnejdžroviny“. Fotografie, jež budou k vidění na Chebských dvorcích, vznikly vloni a letos. A na všech budou altánky. Nejen ty lázeňské, které v našem kraji často potkáváme, ale altánky z celé naší vlasti.
Proč právě altánky?
Jako rekreační realista a nenapravitelný romantik mám k pohodovému tématu altánků blízko. Na ten chebský na Zlatém vrchu jsem se každý den díval z okna kuchyně a také se někdy v roce 1971 stal jedním z prvních motivů mých začátečnických fotografických pokusů. Byl to ještě ten původní, do kterého pak udeřil blesk a zničil ho. Dnes už tam stojí jeho replika. Také moje firma, kterou jsem založil v roce 1990, se jmenuje pochopitelně Ladislav Šolc – Altánek.
Co všechno si představíte, když se řekne altánek?
Že si člověk sedne do stínu nějaké drobné stavby, rozjímá nebo klábosí s přáteli či ženou svého srdce, pije víno nebo čaj a láduje se dobrůtkami. Kolem příroda, les či park, někdy nádherný výhled do kraje. Knížka, ticho, šumění stromů. Jindy stačí být „jen“ poblíž altánku a naslouchat hudbě, jak je to obvyklé v našich lázeňských městech u mého rodného Chebu. V altánku lze také tančit. Anebo si tam dojít pro léčivou minerální vodu. Altánek pro mne představuje takovou nejmenší, ale kompletní jednotku našeho světa.
Je možné nějak jednoznačně definovat, co to vlastně altánek je?
O altáncích jsem nenašel prakticky žádnou literaturu. Také nějaká přesná definice toho, co je altánek, neexistuje. Altánkem bývají také gloriety, pavilony, vyhlídky, přístřešky… V evropských zemích se za altánek považují rozmanité typy staveb. Jedním z „kříženců“ je altánek kombinovaný s rozhlednou, vyskytuje se také altánek-kaplička. Klíč k tomu, co altánek je a co není, podle mne představují místní obyvatelé a jejich názor či pojmenování stavby.
Kolik takových staveb jste fotoaparátem zachytil?
Za půldruhého roku jsem jich vyfotografoval skoro stovku a v pátrání po dalších pokračuji. Když už to vypadá, že nikde žádné další nejsou, najednou se vynoří někdy i několik staveb blízko sebe. Tak jako v Chomutově, kde jsou v městském parku hned tři altánky v okruhu nějakých dvou set metrů, nebo třeba v Klášterci nad Ohří, kde jsou pohromadě dokonce čtyři altánky různého typu. Je to detektivní práce. Příprava a organizace cesty za altánky mnohdy zabere více času než vlastní fotografování. O rozmarech počasí či dostupnosti v terénu ani nemluvím. Ale jako rekreační realista si to patřičně užívám. Altánky bývají často v parku či v lese. A co může být krásnějšího než procházka přírodou ve všech ročních obdobích?
Ladislav Šolc
|
Čím jsou altánky tak zvláštní, že vás zaujaly?
Rozmanitostí. Nejen ve svých funkcích, ale třeba v materiálu. Dřevěné, kovové, zděné cihlové i kamenné, betonové či plastové. Jejich půdorys bývá kruhový nebo mnohoúhelníkový, vyskytují se ale i altánky neobvyklého půdorysu vycházejícího většinou z prostého obdélníku, který je dále různě kombinován. Navíc skoro každý altánek má svůj zajímavý příběh, svou historii. Proto také fotografie doprovázím popisky, abych alespoň trochu ukojil zvědavost těch, kteří si fotografii prohlížejí. A možná je i inspiroval k výletu za nějakým tím půvabným altánkem. Někdy bývá taková pouť docela dobrodružná.
Jak jsme na tom s altány v Karlovarském kraji?
V regionu je možné najít desítky altánků všech typů. Lázeňský trojúhelník představuje skutečný altánkový ráj. Ale ani zkušení turisté o některých z nich nevědí. Třeba ty vyhlídkové v Lokti či čajový altánek nad zámkem v Kynžvartu nebo malý altánek nad někdejší nemocnicí v Kraslicích. Nekonečné množství altánků je možné najít v lesích nad Karlovými Vary. Samozřejmě, altánek může mít kdokoli doma na zahradě. Těmi se ale nijak zvlášť nezabývám, dávám přednost těm veřejně dostupným stavbám, které je možné kdykoli navštívit a kochat se jejich krásou.
V jakém stavu jsou altánky, které jste navštívil a fotografoval?
Musím s uspokojením konstatovat, že řada obcí a organizací o ně často až vzorně pečuje. Navzdory těm, kteří si myslí, že altánek je nejlépe zničit, zapálit nebo aspoň „vyzdobit“ malůvkami a sprejerskými kreacemi. Je zajímavé, že v České republice se zachovaly altánky nejen z devatenáctého a dvacátého století, ale dokonce i ze století osmnáctého. V posledních letech bylo také několik altánků obnoveno podle starých plánů a dobových fotografií. Třeba ten Mattoniho v Kyselce nebo nakonec i ten chebský na Zlatém vrchu.
Kde je možné v rámci Chebských dvorků vaše fotografie vidět?
Letos vystavuji první tři desítky fotografií altánků v Klášterní zahradě „pod Leninem a Fučíkem“. Tedy na stejném místě, jako visely moje fotky loni. Budu tam přítomen prakticky pořád – od rána od deseti hodin do večera do půl sedmé. Upřímně jsem zvědav, jak tohle nové téma moje diváky zaujme. Na pátek 14. června chystám na 17. hodinu křest hned dvou kalendářů altánků, které jsem vydal v minulém půlroce. K tomu, také jako obvykle, zahraju na housle, nový přírůstek svého repertoáru. Bude to Salut d’ Amour, tedy Pozdrav lásce, od Edwarda Elgara. Vlastně budeme koncertovat dva. Na klavír spolu se mnou zahraje Anička Nováková. Víte, já mám pro Cheb slabost. Je to, jak se říká, moje srdeční záležitost. Rád bych se o tu nádheru rozdělil. Tak neváhejte přijet, třebaže z daleka. Chebské dvorky Zbyňka Illka z Galerie 4 za ten výlet určitě stojí.
