Zpustlou zahradu pod bečovským zámkem začal zahradní a krajinářský architekt Jiří Šindelář vracet do života před patnácti lety. Založil spolek, který vykoupil bývalé šlechtické pozemky od města a lesníků a během pár let se mu podařilo vybudovat místo, kam se lidé rádi pravidelně vracejí. Ti samí teď zahradě po roce s covidem pomáhají přežít.
Co vás loňská covidová sezona naučila?
Že se nemůžeme spoléhat na ty nahoře nebo vedle nás, ale jen sami na sebe. Z loňska si ale táhneme dluh čtyři sta tisíc, to je pro nás hodně, a má to ještě jeden háček. Hodně pracovních pozic od pletí až po sekání jsme měli dotovaných z úřadu práce v rámci veřejně prospěšných prací. To od května skončilo, ale my ty lidi potřebujeme dál. Takže si je musíme nechat a doufáme, že na ně nějak vyděláme.
Jak třeba?
Musíme být kreativní a vážit si každé koruny. Třeba i za sazenice, které tu návštěvníkům prodáváme. Díky několika posledním horkým létům nám třeba zasemenil korkovník, náš ikonický strom. Semena dozrála a my je máme napěstovaná, takže v letošním roce si bude moct každý odnést živoucí symbol naší zahrady. Sazenice budou číslované a bude to vlastně taková exkluzivní limitovaná edice.
Rozjeli jste i pomoc přes sociální sítě, pomáhá to?
Jen za tento kalendářní rok už jsme vybrali skoro sto tisíc. To musím říct, že je super. Přispívají nám lidé, kteří znají náš příběh, vědí, jak to tady před lety vypadalo a z čeho jsme začínali. Někteří si dokonce zřídili trvalý příkaz a posílají pravidelně měsíc co měsíc třeba dvě stě nebo tři sta korun. Na druhou stranu si uvědomuji, že v zoologických zahradách teď umírají zvířata, protože je není z čeho krmit. Nikdo teď zkrátka nemá peněz nazbyt.
Budete potřebovat i brigádníky?
Rozhodně, ale i na ně jsou zapotřebí peníze. Hodně dobře nám dřív fungovalo také firemní dobrovolnictví, kdy přijelo na den třeba i patnáct lidí a udělali spoustu práce. Loni to ale nešlo a letos se to taky zatím ještě nerozjelo.
Co třeba svatby, tam už nějaké objednávky máte?
Snoubenců, kteří si u nás přáli mít obřad, rok od roku přibývalo. A tak si, jako by to bylo včera, pamatuji na tu euforii z ledna 2020. Honil jsem svoje lidi, že musíme rychle opravit molo na rybníku, a tak se za čtyřicet tisíc objednal truhlář, aby někdo ze svatebčanů do toho rybníka nespadl. Taky se nakoupily nové plachty na stany pro děti do letního tábora, a když skončila jedna hospoda v Karlových Varech, odkoupili jsme její vybavení, protože jsme vybudovali nové centrum pro přednášky a workshopy. Pak přišel březen a s ním koronavirus. Svatba se tak u nás nekonala ani jediná, letos to vypadá na stejný scénář.
Návštěvnost vám ale navzdory covidu loni stoupla, nebo ne?
Z průměrných jedenácti tisíc návštěvníků jsme skočili na čtrnáct tisíc, i když zavřeno bylo až do května a v polovině října přišla druhá vlna.
Víc lidí čekáte i letos?
Ano, a jsme za to rádi, i když je tu další problém: v krátkém časovém úseku pro nás velká návštěvnost dobrá není. Zahrada na to není stavěná, problém je pak s kapacitou třeba i sociálních zařízení a nezvládáme to ani personálně. Navíc se vytrácí genius loci zahrady, ze které nechceme mít průchoďák podobný tropickému skleníku Fata Morgana v pražské Troji. My tu chceme mít pohodu, aby návštěvník v klidu poseděl a děti nečekaly na žádnou z atrakcí ve frontách.
Co s tím budete dělat?
Rozšiřujeme se. Na konci roku 2019 se nám podařilo podepsat nájemní smlouvu na dvouhektarový areál někdejších rybích sádek. Původně tu ale bývala ještě v 50. letech minulého století alpská louka, my tu teď budujeme vodní zahradu. Vracíme se tak k původní rozloze zahrady, která měla bezmála patnáct hektarů.
Bude už letos v provozu?
Areál vypadá ještě pořád dost technicistně, ale už tu máme připravenou sbírku jírovců a buxusů, ale hlavně tu bude do hlavní sezony hotová pohodlná okružní cesta osázená lavičkami pro seniory a maminky s kočárky. V bývalých sádkách už také máme na šedesát nových kultivarů leknínů různých barev, ty ale budou nejspíš kvést až napřesrok. Taky tu plánujeme vybudovat další molo a hřišťátko pro děti.
Daří se tu i rybám?
Ano, i když tu máme velký atak severoamerického norka, vydry a hejna volavek. Dost nám ty ryby decimují. Norek je skutečně problém. Jde o hodně invazivní druh, který se do volné přírody dostal po rušení kožešinových farem. Za vydry jsme ale moc rádi. Díky nim víme, že je tu čistá příroda i vzduch.
Rozárium splatí dluh známému pěstiteliBěhem uplynulých dvou let vysadili pracovníci Bečovské botanické zahrady na dva tisíce růží, část z nich už bude v plném květu v červenci. V areálu bývalých rybích sádek už se zároveň buduje nové rozárium. To bude věnované růžím známého českého šlechtitele Jana Böhma z Blatné, který byl ve 30. letech minulého století považován za špičku v oboru. „Splácím tím i dluh jeho vnučce, která žije v Karlových Varech. Pokaždé, když sem přijela, litovala, že tu dědovy růže nerostou,“ vypráví správce zahrady Jiří Šindelář a pokračuje: „Nám se ale konečně podařilo sehnat kolekci téměř všech jeho slavných výpěstků. V jihočeské Blatné jsme objevili pána, který očka růží zachránil. Mezi růžaři totiž není - podobně jako třeba u jiřinkářů - o staré kultivary až tak velký zájem, takže to považuji za malý zázrak, že se nám to podařilo.“ Místo, kde bude rozárium vybudováno, se teď ještě musí odplevelit a v půli května už budou zahradníci růže z květináčů do půdy přesazovat. Navezeny už jsou na místo i cihly z bouračky. „My jsme velcí recyklátoři. Nic u nás nepřijde nazmar. Když se v Bečově boural jeden starý dům, cihly jsme zachránili a postavíme z něj altán ve staroanglickém stylu. Bez něj by rozárium nebylo úplné,“ dodává Jiří Šindelář.  Hlavní úpravy nyní pracovníci Bečovské botanické zahrady dělají v areálu bývalých rybích sádek. |
