Do nerovného boje s hazardem se stále pouštějí představitelé měst. Trvá to už stovky let a jejich snažení je pořád neúspěšné. Vždyť první písemný zákaz hazardu, respektive hry v karty, pochází už z roku 1376 z italské Florencie. Pak se podobné zákazy objevily v řadě dalších měst. Ale všechno je marné, hraje se dál.
A podle archeologa Pavla Moše lidé hráli už mnohem dříve. Výjimkou nebyl ani starověk nebo pravěk.
„Jednou z nejstarších deskových her, kterou známe, je mlýn a hraje se do dnešních dob,“ uvedl Pavel Moš na přehlídce starodávných řemesel v Nové Vsi na Chebsku. Ostatně jeho středověké hráčské doupě mělo narváno ještě před oficiálním otevřením.
Představil tam také hry, které kdysi patřily k hráčským hitům. „Seneth hrály už starověké národy, podobná byla i severská valhalla. Jsou to hry o putování mrtvých duší na místo odpočinku. V podstatě by se daly popsat jako člověče nezlob se s přidanými prvky,“ uvedl.
V minulosti lidé trávili volný čas u řady her. Některé z nich se dochovaly dodnes, z jiných známe například herní plány a jejich přesná pravidla se už ztratila. O dalších jen víme, že existovaly.
Například na jednom z obrazů malíře Pietra Brueghela je zaznamenána hra s ovčími kůstkami. Sady kůstek, někdy i zabroušených, známe. Nacházíme je ale poměrně často. O pravidlech ale neznáme vůbec nic,“ dodal.
Karty se stále vyvíjejí
Mezi hry s dlouhou tradicí patří karty. „První zmínky o kartách, které máme, jsou jejich zákazy,“ pousmál se Moš. Na konci 14. století už byly karty všude rozšířené. A postupem doby se počet her rozšiřoval a jejich pravidla se měnila.
Dlouho byla populární karetní trapola neboli bulka. „Ta vymizela až v polovině 19. století. Ještě Josef Kajetán Tyl horoval, aby Češi hráli tradiční bulku. Nakonec ji ale vystřídal mariáš,“ řekl Moš. Tarokové karty známe od 15. století. Hrávaly se ale na rozdíl od dnešní varianty ve třech.
Viking musel umět bojovat, řídit loď a hrát hnefatafl
Jednou z her, která v Nové Vsi přilákala hodně pozornosti, byl hnefatafl. „Jedná se o deskovou vikingskou hru, která ve své době měla společenskou úlohu šachu. Hrál ji téměř každý. Víme o herních plánech vyrytých někde do kamene a podobně. Ke vzdělání pořádného Vikinga patřilo, že musí umět řídit loď, bojovat a hrát hnefatafl,“ zdůraznil Moš.
Hraje se na desce s 11x11 poli (dnešní šachy 8x8 polí). Pravidla se pohybují někde na pomezí dámy a šachu. Cílem bylo obklíčit a zajmout soupeřovy figury. Zajímavé na hnefataflu bylo, že soupeři neměli stejný počet figur, přesto byly jejich šance na vítězství vyrovnané. Záleželo jen na jejich schopnostech. Šachy hru ale později úplně vytlačily.
Varianta hnefetaflu se pod názvem tablut zachovala jen v Laponsku, kde ji viděl a zaznamenal známý přírodovědec Carl Linné.