Tak zavzpomínal člen karlovarské pobočky Konfederace politických vězňů Zdeněk Mandrholec. V letech 1954 až 1960 jej režim věznil jako velezrádce v jáchymovských pracovních táborech Nikolaj, Rovnost a Mariánská.
Po propuštění vážil 49 kilogramů. V kapse měl rovných 630 korun, což byl čistý výdělek za šest roků práce při těžbě uranu. Ostatní vydřené peníze spolkly soudní výlohy, náklady na práci bachařů, ubytování v lágru a další výdaje.
I přes smutné vzpomínky na tehdejší amnestii se Zdeněk Mandrholec usměje při vybavení prvního zážitku na svobodě.
"V Ostrově jsem měl vdanou sestru. Otevřela doma dveře, na které jsem zaťukal. A prý, ty jsi utekl! Honem pojď a schovej se. Uklidňoval jsem sestru, že nejsem uprchlík, ale že mne právě propustili. O amnestii totiž téměř nikdo nevěděl."
Podle čerstvých policejních svodek skupinka propuštěných vězňů zapíjela ve východních Čechách amnestii prezidenta Václava Klause a okradla přitom barmana (více čtěte zde). Bývalí političtí vězni měli ale jiné plány.
Například Petr Vymyslický z Moravy při tradičním setkání Jáchymovské peklo vzpomínal, jak jedenáct let v totalitním kriminálu snil o obyčejném kusu chleba. Nejvíc se mu o něm zdálo při pobytu ve vykopané jámě - samotce.
"Vždy jsem si říkal, že po propuštění z vězení zajdu do obchodu, koupím si bochník chleba, sednu si na schody a celý ho sám sním," svěřil se již dříve. Sen si nakonec splnil i za cenu velkého bolení břicha.
První dobré jídlo si po letech vězení vychutnal Zdeněk Mandrholec u sestry a později v Karlových Varech u maminky. Říká, že místo na bujaré pitky mysleli propuštění političtí vězni na své nejbližší.
