„Pravda není nikdy černobílá,“ říká občan Švédského království Pavel Heinl.
Z Göteborgu, kde po emigraci z Československa v roce 1984 začal pracovní kariéru jako mechanik v dílně, přiletěl v těchto dnech na Karlovarsko, aby pečoval o nemocnou maminku.
Pavel Heinl přiznává, že soužití s dalšími migranty ve Švédsku pro něj nebylo před lety jednoduché. Než se totiž uchytil, bydlel spolu s ostatními 150 národnostmi v multikulturní okrajové čtvrti Göteborgu. Podle statistiky je tam 60 procent přistěhovalců závislých na sociálních dávkách.
Heinl líčí, že ve čtvrti, kde bydlel, se například děti na pískovišti začaly hádat o hračky. Poté vyběhli z domu jejich otcové a na pískovišti se mezi sebou servaly velké skupiny přistěhovalců. Proto musela zasáhnout policie.
Z umývače nádobí spolumajitelem restaurace
Pavel Heinl si k práci v dílně dobrovolně o víkendech přibral umývání nádobí v luxusní restauraci s diskotékou. Nakonec se vypracoval až na spolumajitele restaurace. A právě z těch ne tak dávných dob má s cizinci špatné zkušenosti.
„Nemohli jsme se migrantů zbavit. Do restaurace například přišli zfetovaní Afričané. Tito kluci si nic neobjednali. Když šly Švédky tancovat, tak je sexuálně napadali, pak jim vykradli kabelky a prázdné peněženky odhodili,“ vzpomíná.
Pavel Heinl si také vzpomněl, jak mu nadávali, že je „za..aný rasista z Československa“. Jednou totiž slušně vykázal z restaurace ozbrojeného Syřana, protože mimo jiné obtěžoval lidi v baru a vyhrožoval, že bude střílet. Vedení restaurace to oznámilo policii.
Všichni byli nakonec rádi, že vše nedopadlo jako před lety ve Stockholmu, kde majitel restaurace nepustil mladé běžence dovnitř, protože tušil problémy. Běženci přijeli později autem, vytáhli samopaly a zabili několik lidí.
Podle Pavla Heinla není kriminalita cizinců ve Švédsku nic nového pod sluncem. Problémy s přistěhovalci totiž vnímal celých třicet let v emigraci. Jenže v politicky korektním Švédsku se až do letošního Nového roku o ničem takovém oficiálně nemluvilo.
„Až teď se v médiích objevují zprávy o sexuálním obtěžování žen a jiných trestných činech migrantů. Předtím nebylo možné psát, že něco udělali, aby to nenahrávalo pravicovým Švédským demokratům. Kdyby dnes byly volby, tak pravicoví demokraté se svojí protiimigrantskou politikou získají minimálně čtvrtinu hlasů,“ myslí si.
Pavel Heinl ovšem připomíná, že ne všichni muslimští migranti jsou problémoví. Mnozí z nich poctivě dělají ty nejpodřadnější práce, které by běžný Švéd prostě nedělal. Někteří cizinci se totiž nenaučili dobře švédsky, tak pracují jako uklízeči v nemocnici, na úřadech, anebo jezdí jako taxikáři. Kdo ale zvládne dobře jazyk, má větší šanci sehnat kvalifikovanější práci.
„Jestli bych v době, kdy jsem podnikal, zaměstnal slušného a pokorného uprchlíka, který přišel do Švédska s malým dětmi a manželkou, protože si doma nebyli jisti životem? Asi ano. Jednoho muslimského umývače nádobí jsme kdysi vzali,“ přemýšlí Pavel Heinl.
Ten si myslí, že šanci by měl dostat každý. O Švédsku přitom nemůže říci jediné křivé slovo, protože severská země se k němu zachovala maximálně korektně. V osmdesátých letech, kdy emigroval, mu Švédi hodně pomohli. Dodnes jim je za to velmi vděčný. „Tak proč by nemohl být vděčný i někdo jiný,“ říká.
