Kam všichni uprchlíci mizí? To je otázka, která znepokojuje čím dál víc lidí. V budově určené pro nově příchozí téměř nikdo nezůstává, imigranti odchází na vlastní pěst mnohdy ihned po příjezdu. Kam? To nikdo neví. A často ani to, o koho se vlastně jedná, mnozí se totiž odmítají i registrovat.
„Registrace probíhá vždy následující den po příjezdu do zařízení, a to je většina z nich už pryč. Na některé čekají před ubytovnou již auta, jiní odjíždí taxíkem nebo odchází pěšky. Když se ptáme, kam odchází, dovídáme se, že do Švédska, Dánska, nebo do větších německých měst, kde mají často již příbuzné či známé. Nechtějí zůstávat tady na venkově,“ konstatuje Ingrid Gleißner-Kleinová z okresního úřadu Bayreuth, která má za okres záležitosti s uprchlíky na starost.
Někteří pomáhají, jiní staví ploty
Kolik uprchlíků se celkem po Německu pohybuje, úřady nevědí. „Víme o těch, kteří se registrují a čekají v ubytovnách na azyl. Ale nemáme vůbec přehled o tom, kolik je zde neregistrovaných příchozích,“ upozorňuje Ingrid Gleißner-Kleinová.
„To samozřejmě není dobré. Mluví se hodně o tom, že této situace mohou využít radikálové a příslušníci Islámského státu,“ dodává.
Mnozí místní lidé jsou podle ní zneklidnění. „Vždy k otevření nové ubytovny organizujeme setkání s občany, kde mohou všichni o situaci diskutovat. Jedna paní na takové besedě vyprávěla, že seděla na zahradě a najednou se na její terase objevili čtyři uprchlíci. Vyděsilo ji to. Jiné ženě se stalo, že jí pošlapali záhon s květinami, třetí se svěřila, že si nechává postavit plot kolem pozemku, který nikdy neměla, a další prý investovala 4000 eur do elektronického zabezpečení domu,“ vypráví úřednice.
Majitelka domu v sousedství ubytovny si podle ní stěžovala na hluk v pozdních hodinách. „Všechny tyto jižanské národy jsou zvyklé být aktivní zejména po setmění, kdy ale naši lidé naopak chtějí mít klid, protože ráno vstávají do práce,“ říká Gleißner-Kleinová.
Ale policie podle ní vše zvládá a případů, kdy musí opravdu zasahovat, je prý minimálně. A na druhou stranu funguje mezi lidmi ve velké míře i sociální cítění a ochota nezištně pomáhat.
„Jakmile vznikne nová ubytovna, ihned se najde řada lidí v okolí, kteří chtějí uprchlíkům aktivně zdarma pomáhat. Učí je němčinu, doprovází je na úřady, organizují výlety s dětmi. Vše dobrovolnicky,“ vyjmenovává Ingrid Gleißner-Kleinová. „Například pro ubytovnu v Bad Bernecku máme seznam celkem 80 dobrovolníků,“ dodává.
Úředníci nestíhají, došly i postele
Kdo zvládá současný stav již hůře, jsou úředníci. Jejich běžná práce zůstává nyní částečně stát, přednostně se řeší uprchlická krize. Ta zaměstnává téměř všechna oddělení na okresním úřadě včetně stavebního, které řeší úpravy objektů na ubytovny, a sociálního, který vyplácí uprchlíkům kapesné.
„Uprchlíci přichází do Německa v čím dál větších počtech již dva roky. Ale že tato vlna, která začala letos na konci léta, bude až tak velká, nikdo nečekal,“ přiznává Gleißner-Kleinová.
Nouze je teď například i o postele, kterými se vybavují zařízení nouzového ubytování po celém Německu. „Běžně stála taková palanda asi 150 eur, teď je to i čtyřikrát tolik a nejsou k sehnání,“ konstatuje úřednice.
Organizace celého procesu přerozdělování uprchlíků do jednotlivých spolkových zemí vyžaduje navíc pohotovost 24 hodin denně 7 dní v týdnu pro celou řadu lidí.
„Zprávu o tom, že je autobus na cestě k nám, dostaneme zpravidla jen pár hodin předem. V neustálé pohotovosti tedy musí být nejen personál v zařízení, ale také náš dodavatel stravy pro uprchlíky, pak vždy někdo z úřadu a lékař. Ten musí být vždy přítomen, aby uprchlíky ihned po příjezdu prohlédl a rozhodl o případné potřebě hospitalizace,“ vysvětluje Ingrid Gleißner-Kleinová.
Uprchlíci mají prý běžně po dlouhé cestě ve špatných hygienických podmínkách vši, někdy i svrab a čím dál častěji jsou také silně nachlazeni.
Kvůli přílivu uprchlíků vyrostlo provizorní ubytování i na berlínském letišti Tempelhof:
Ani po čtyřech letech školy děti neumí číst a psát
Okres se navíc musí postarat o nezletilé uprchlíky, kteří nemají rodinu. Těch je nyní v zemském okrese Bayreuth 90. „U mnohých ale není přesné stáří známé a musí se odhadovat, přichází totiž často bez dokladů. Někteří i úmyslně,“ připouští Gleißner-Kleinová.
Nezletilí mají totiž automaticky nárok na stejnou péči v domovech pro opuštěné děti, jako mají německé děti bez rodin. Jednou z výhod je zajištění vzdělávání včetně výuky jazyka, na kterou dospělí nárok nemají.
„Úroveň jejich vzdělání je ale většinou mnohem nižší než u stejně starých německých dětí. Mnohé z nich absolvovaly údajně tři nebo čtyři roky školy ve své zemi, ale přitom jsou analfabeti,“ podotýká úřednice.
Pro uprchlické děti musí být proto otevírány speciální přechodné třídy. Okres Bayreuth má v současné době dvě. „Pravda ale je, že se tyto děti většinou velmi rychle učí. Němčinu ovládají většinou již po půl roce slušně,“ uznává Ingrid Gleißner-Kleinová.
Kolik uprchlíků musí každá spolková země a následně každý vládní obvod přijmout, je určeno podle tzv. Königsteinského klíče, podle nějž se již od roku 1949 stanoví také podíl každé spolkové země na společném financování. Tento klíč se každý rok přepočítává, přičemž kritérii jsou ze dvou třetin daňový příjem a z jedné třetiny počet obyvatel. Bavorsko je s více než 15 procenty zemí s druhou nejvyšší ‚kvótou‘ po Severním Porýní-Westfálsku.
Uprchlíci jsou do zařízení nouzového ubytování v Bad Bernecku přiváženi autobusy přímo z hranic, zůstanou zde nejvýše dva týdny a pak jsou přerozděleni do ubytoven po celém Německu. Zemský okres Bayreuth, který je největším okresem ve vládním obvodu Horní Franky, dostává nyní přiděleno každý týden přesně 22 osob, které musí ubytovat v některé z decentralizovaných ubytoven. Těch je v okrese zatím sedm.
„Většinou jsou to hotely nebo penziony. Zde pak uprchlíci čekají na vyřízení žádosti o azyl. Průměrně to trvá půl roku až rok, ale máme zde i lidi, kteří čekají již déle než dva roky,“ popisuje proces Ingrid Gleißner-Kleinová.
A zmiňuje i kuriózní případ, kdy se nepodařilo prokázat totožnost uprchlíka pocházejícího údajně z Nepálu. Ten proto vzhledem k tomu, že jej není ani kam vyhostit, žije v Německu na sociálních dávkách již 15 let.
Uprchlíci budou bydlet i na zámku
Od prosince by měla být v provozu také osmá ubytovna v okrese Bayreuth s kapacitou až 140 osob. Ta nyní vzniká v prostorách zámku Weidenberg ze 17. století. V tomto případě jde o příklad toho, jak může region z uprchlické krize i profitovat.
„Objekt, který byl delší dobu nevyužívaný, koupil podnikatel od obce se záměrem zřídit zde na tři roky ubytovnu pro uprchlíky, čímž chce získat prostředky na následné vybudování domova pro seniory. Všichni tak z toho budou mít užitek,“ prozradila Ingrid Gleißner-Kleinová.
Ve všech případech ale řešení tak idylické není. Některé objekty bývalých hotelů, které již roky zejí prázdnotou a byly by pro uprchlické ubytovny ideální, k tomuto účelu zřejmě využity nebudou.
„Především v oblasti Smrčin je takových prázdných hotelů řada. Dostali jsme například nabídku na hotel s 300 pokoji, ale uprchlickou ubytovnu tam nezřídíme. Nachází se totiž v malé obci, kde by tím pádem počet uprchlíků byl v poměru k počtu obyvatel příliš vysoký. To nechceme, místní lidé by právem protestovali,“ podotýká Gleißner-Kleinová.
