Psal se rok 1987, když se čtyřiadvacetiletý Andreas Schäfer vydal z bývalé NDR se svou těhotnou o tři roky mladší přítelkyní Dagmar Niestatek na dovolenou do Československa. Z hraničního přechodu Vojtanov se dvojice vydala do Karlových Varů, po několika dnech mladí lidé zamířili do Chebu, kde se ubytovali přímo na náměstí v hotelu Hvězda.
Volné chvíle si krátili procházkami po městě a okolí. Jednou se vydali po silnici směrem k Pomezí. U restaurace Myslivna, která stávala naproti posledním obytným domům v městské části Skalka, sešli z cesty a vydali se k nedaleké přehradě. Po jejím břehu a posléze opět po silnici došli až téměř k Pomezí.
A právě tady je 14. srpna zadrželi českoslovenští pohraničníci. Svůj osud pak dva mladí lidé zpečetili jedinou větou. Na otázku, co zde dělají, popravdě a bezelstně odpověděli, že se chtějí podívat na hranice.
„Cestou jsme mluvili o tom, jak by bylo pěkné žít v západním Německu. A když už jsme tu byli, řekli jsme si, že bychom se mohli podívat, jak vypadají československo – německé hranice a zda by se daly přejít. Byl to momentální nápad, nic jsme nepřipravovali,“ uvedl do protokolu Andreas Schäfer, kterého i s přítelkyní pohraničníci zadrželi, přestože se ničeho nedopustili, ba ani nenarušili hraniční pásmo.
Dagmar se musela podrobit lékařské prohlídce, která potvrdila těhotenství. Týž den ji pohraničníci předali do rukou německé bezpečnosti. Andreas si však pobyl ve vazbě. Následující den totiž putoval do věznice v Plzni, odkud jej po pěti dnech převezli do Vazební věznice Praha Ruzyně a až 26. srpna 1987 byl na základě příkazu Federálního ministerstva vnitra letecky vyhoštěn do Německé demokratické republiky.
O plánech jen mluvili, nic neudělali, říká advokát
O absurditě celého zásahu svědčí nejen fakt, že se odehrál jen pouhé dva roky před sametovou revolucí, ale také například to, že ve výčtu předmětů, které Češi dvojici zabavili, nechybí například dvoje dámské kalhotky.
„Celý případ je mimořádný s ohledem na to, že tito dva mladí lidé nic neudělali, ničím se neprovinili a přesto pykali. Ano, byli naivní, ale k hraničnímu pásmu se ani nepřiblížili, a kdyby bývali tehdy odpověděli jinak a něco si vymysleli, možná by pak Andreas Schäfer nemusel strávit dny v československém a dlouhé měsíce v německém vězení,“ řekl právní zástupce Andrease Schäfera, advokát Lubomír Müller.
Ten navíc upozornil na fakt, že tehdejší režim mladého Němce vinil z trestného činu pokusu o opuštění republiky, přičemž mladík o svých plánech jen mluvil, tedy opuštění republiky pouze připravoval. „ A to je podstatný rozdíl,“ připomněl Müller.
S jeho návrhem se chebský soudce Jiří Kutílek ztotožnil a Andrease Schäfera v souvislosti s omezením jeho osobní svobody na území Československa rehabilitoval. „Je to příležitost se očistit, dosáhnout morální satisfakce za zážitek, na který nezapomene do konce života,“ řekl v závěrečné řeči soudce.
