Obří model je dlouhý 2,2 metru, vysoký 1,53 metru, rozpětí listů rotoru charakterizuje údaj 3,8 metru. I s figurínou pilota váží 12,5 kilogramu. Se svým modelem se chystá také na srpnový Letecký den do Chebu.
Jak funguje vírníkVírník (také autogyro) je kombinací letadla a vrtulníku. Dopředu ho pohání tlačná (někdy i tažná) vrtule. |
"Vírníky jsem znal jako ošklivé stroje z modelářských časopisů. Byly co nejjednodušší, kvůli snadným opravám," podotýká Burjánek.
První vírník, který ho zaujal, byl opravdový. Přiletěl s ním do Chebu před lety pilot Lubomír Votrubec z Plzně. Oproti modelům byl kapotovaný a díky konstrukci a způsobu letu na pohled jedinečný. Václava Burjánka stroj nadchl tak, že se po zkušenostech se stavbou modelů letadel rozhodl začít stavět právě tento typ letounů. Mělo to pro něj i jednu zajímavou výhodu. Zjistil, že vírníky téměř nikdo jiný nekonstruuje.
"Byl to pro mě způsob, jak se prosadit v modelařině," svěřuje se stavitel modelů z Leteckého modelářského klubu Františkovy Lázně, jehož členové chodí trénovat se svými letouny na část chebského letiště. Než se pustil do stavby obřího modelu vírníku Wallis, sestavil dva menší.
Stroj, který si můžete postavit doma v obýváku
Do výroby svého nejnovějšího letounu se pustil loni na podzim. Větší stroj podobného typu s rotorem o průměru 5 metrů má pouze jeden modelář v Austrálii.
"Nikde se nedočtete, že při větších rozměrech a váze se letové vlastnosti mění, ani třeba to nejdůležitější, co to je takzvané mávání listů. Vše je třeba ověřit v praxi. Teď zkouším už třetí typ listů rotoru," poznamenává s tím, že stavitelé vírníků své obtížně získané poznatky tají. Výhodou je, že vírník si může modelář sestavit z nakoupených dílů i doma v obýváku.
Václav Burjánek si pouze tři součástky nechal vyrobit na fréze. Benzinový motor, který pohání tlačnou vrtuli za zády figuríny, má objem 50 ccm, tedy jako malé motocykly. "Někdejší motorky pionýr měly stejný objem motoru, který vážil 5 kilo a měl výkon 3,5 koně. Můj motor má při stejném objemu výkon 6 koní a váží 1,6 kila," uvádí pro srovnání.
Všechny důležité díly pro ovládání jsou zdvojené. Náklon rotoru zajišťují dvě serva, další pak ovládá kormidlo. Pohyblivá je i figurína. Při zatáčení díky kloubům v kolenou natáčí nohama přední kolo a současně zadní kormidlo, při letu vzhůru hýbe pravá ruka ovládací pákou. S vírníkem bude možné po zalétání létat do vzdálenosti přibližně padesát metrů. I tak je jeho ovládání pomocí dvou pák na vysílačce velmi náročné.
Desítky let praxe se hodí
Burjánkovi se hodí nejen 35 let praxe létání s modely, ale i zkušenosti se zalétáním dvou menších vírníků. Je třeba zvládnout pohyb rotoru, jehož náklonem se ovládá výška letu a náklon doleva a doprava.
Modelář souběžně ovládá i kormidlo a ještě reguluje rychlost nastavením otáček tlačné vrtule. K tomu všemu musí mít na paměti, že při letu stroje směrem k němu musí zatáčet doleva, aby stroj zamířil napravo. "Nad tím, jak to funguje, už nesmíte přemýšlet. Musíte se soustředit jen na manévr, který chcete udělat," konstatuje.
Pokud se zalétání vírníku podaří, uvidí jeho vzlet, vynášené zatáčky či let po pomyslném oválu nebo číslici osm lidé na letišti v Chebu poslední srpnovou sobotu a neděli.
