„Jsme z toho zděšení,“ nebral si servítky Leo Žídek, místopředseda Konfederace politických vězňů České republiky. Připustil ovšem, že sice mohou mít jako bývalí muklové námitky, ale příčina toho, že se komunistická strana opět nenápadně dostává k moci je jinde.
„Nebýt voličů, nemohli by komunisté nyní znovu mluvit do vlády. Je ale zarážející, že strana se relativně nízkým volebním výsledkem nyní mluví do toho, jak má vypadat nová česká vláda, které mají komunisté dát podporu,“ konstatoval Žídek.
Fotogalerie |
Na nebezpečí vzniku nové totality upozornil i emeritní biskup František Radkovský, který vedl mši před samotným slavnostní aktem připomínky osudů politických vězňů.
„Na české politické scéně je strana, která je na hraně demokratičnosti,“ konstatoval Radkovský. Na rozdíl od Žídka ovšem poukazoval na SPD.
„Jestli budou demokratické strany svým přístupem tlačit premiéra ke spolupráci s touto stranou a s KSČM, nebude to pro stát dobré,“ doplnil emeritní biskup.
Podle Žídka je důležité, aby se nikdy nezapomnělo na hrůzy pracovních lágrů. „Ti z nás, kteří ještě mohou, budou dál jezdit po středních školách a seznamovat studenty s temnou stránkou naší národní historie,“ zdůraznil.
Jedním z těch, kteří by o ní mohli vyprávět, je Josef Černohorský. Do Jáchymova na setkání politických vězňů jezdí už dvacet let. Sám v letech 1953 a 54 poznal, jak to chodí v komunistických pracovních lágrech. „Jako osmnáctiletý jsem byl v táboře Barbora.“ uvedl.
Do lágru se dostal v reakci na zatčení svého otce, podplukovníka československé armády. Ten si v době jeho zatčení a transportu do lágru odpykával už tři ze sedmadvacetiletého trestu za údajnou protistátní činnost. Otec pana Josefa ovšem „seděl“ v Leopoldově.
Doba, kterou strávil v lágru Barbora byla o kamarádství, ale bohužel hlavně o každodenních hrůzách. „Na ty chvíle vzpomínám jen nerad. Některé okamžiky jsou v mé paměti tak živé, jakoby se staly včera,“ uvedl Černohorský. I podle něj se na osudy politických vězňů nesmí zapomenout. „Mělo by tady proto být víc mladých lidí,“ dodal.
Konfederace politických vězňů už začíná řešit, jaký bude další osud této organizace. „Na podzim bude sněm, kde o tom budeme jednat. Chtěli bychom činnost konfederace převést na organizaci Klub přátel politických vězňů. Co si budeme nalhávat: starší členové tady už za pět let nebudou, myšlenka konfederace však zaniknout nesmí. Proto ti z nás, kteří budou s to, budou ve své osvětové práci pokračovat,“ dodal Leo Žídek.
Nejčernější historie pracovních lágrů v Jáchymově a okolí se psala mezi lety 1949 a 1959. Pracovními lágry v těchto letech prošlo podle ředitele sokolovského muzea Michala Rundy na 70 tisíc lidí. „Byli to váleční zajatci, zločinci, ale hlavně političtí vězni,“ zdůraznil Rund.
