V roce 2025 uplyne 180 let ode dne, kdy při jednání radních v Hofu padl návrh na propojení Hofu a Chebu železnicí, jež by usnadnila a zrychlila dovoz sokolovského uhlí pro bavorské porcelánky. Bavorská vláda sice nápad odmítla, ale Hofští se nedali, spojili síly s městskou radou v tehdy rozvíjející se Aši a v roce 1855 založili s významnými místními průmyslníky takzvaný železniční komitét.
A věci se daly do pohybu rychlostí v dnešní přebyrokratizované době zhola nepředstavitelnou. Už rok nato získal komitét povolení k vypracování projektu na bavorské a o čtyři roky později, v roce 1860, i na české straně hranice. Za dalších pět let už trať vesele sloužila. První pravidelný vlak od Hofu přijel do Chebu 1. listopadu 1865.
Z Chebu se stal významný železniční uzel, tratě odtud vedly do bavorského Wiesau po dnes už zrušené trati přes Slapany, do Hofu a po stavěné a ve stejný den dokončené trati přes Františkovy Lázně a Vojtanov do saského Plavna. Na spojení s Prahou přes Karlovy Vary musel Cheb čekat pět let do roku 1870 a první vlak od Plzně sem přijel v lednu 1872.
Železnici z Chebu vedoucí přes Aš do bavorského Hofu vystavěla společnost Královské Bavorské státní dráhy, která, jak bylo tehdy zvykem, po dokončení železniční trať provozovala. Tuhle praxi nezrušila ani vláda Československa, která po roce 1918 všechny (do té doby rakouské) dráhy na území republiky znárodnila a zařadila do svazku ČSD.
Takže provoz na úseku z Chebu do Aše zajišťovaly dál vlastní vozbou i personálem Bavorské státní dráhy, po roce 1920 zařazené do svazku Německých říšských drah. Pikantní na tom je, že navazující úsek z Aše přes Hranice do Adorfu, dokončený v roce 1906, provozovaly tehdy i na saském úseku Československé státní dráhy.
Některé nádražní budovy nepřežily
Stavebně nebyla dráha z Chebu do Aše nijak složitá, v rovinatém terénu s nejvyšším sklonem málo přes 11 promile nebylo třeba tunelů a ani žádných větších mostů. Jedinou výjimku, kamenný viadukt přes údolí Ohře v Chebu stavěla jako součást dráhy z Chebu do Plavna společnost Královské Saské státní dráhy, která pak bavorským drahám koleje pronajímala.
A tak se mohli budovatelé trati naplno vyřádit na stavbě nádražních budov. Nádraží v Chebu a Aši byla skutečně ozdobou svých měst, jenže dnes je známe už jen ze starých fotografií. Stačilo několik minut 4. dubna 1945 a z mapy města Chebu navždy zmizelo nádraží, které osm desítek let sloužilo hned pěti železničním společnostem.
Honosnou, 180 metrů dlouhou klasicistní budovu, postavenou podle návrhu mnichovského architekta Heinricha von Hügela v letech 1863 až 1865, zničil nálet spojeneckých letadel tak, že musela být stržena. Nahradila ji v roce 1962 moderní budova podle návrhu architekta Josefa Dandy. Jeho nejzdařilejším dílem je památkově chráněné nádraží v Pardubicích.
Období „budování socialismu“ v Československu nepřežila krásná nádražní budova, která byla více než sto let chloubou Aše. Takzvané Bavorské nádraží, vystavěné podle návrhu architekta Friedricha Bürkleina, sice sloužilo ještě pár let po druhé světové válce, kdy ČSD částečně udržovaly nákladní přeshraniční provoz do Selbu, ale ne dlouho.
Osudný den nastal 11. září 1951, kdy tímhle nádražím profrčel unesený osobní vlak, který pak překonal i zbývající dva kilometry a zastavil až za státní hranicí v tehdejším Západním Německu. Aby se něco podobného neopakovalo, byla na trati za stanicí Aš vybudovaná posuvná betonová bariéra a z nádraží se pak stala pouhá zastávka na trati do Hranic v Čechách.
Kilometrovníky jsou unikátní památky
Rázem „nepotřebná“ historická nádražní budova byla ponechaná svému osudu a bez údržby zchátrala. V prosinci 1968 byl zbořená a nahrazená nevzhlednou novostavbou. Nového nádraží, za které už se nemusí stydět, se v Aši dočkali až v závěru minulého roku.
Nejlépe dopadla nádražní budova ve Františkových Lázních, kterou rovněž projektoval Friedrich Bürklein. Objekt sice o něco menší, ale zároveň, jak se na lázeňské město sluší, o něco honosnější než ašský, sloužil třem železničním společnostem, kromě bavorské a saské i buštěhradské.
Při přestavbě v roce 1929 sice budova přišla o svou zdobnou fasádu a její vzhled utrpěl i při úpravách v průběhu 80. let minulého století, ale v jádru zůstala nedotčená.
Rekonstrukce, která jí má vrátit původní podobu, už začala a Františkovy Lázně budou mít „nové“ nádraží, které jako by tomu původnímu z oka vypadlo.
Jedinými v původní podobě dochovanými a stále ještě stoprocentně funkčními památníky počátků železnice v Ašském výběžku jsou dnes jen dva kamenné kilometrovníky (v odborné drážní terminologii staničníky).
První je v Aši asi pět set metrů od „Bavorského“ nádraží ve směru na Cheb v místě, kde trať vede souběžně s Chebskou ulicí. Vyrytý na něm je stručný a jednoznačný údaj „27 von Eger“. Druhý historický staničník s nápisem „20 von Eger“ stojí o sedm kilometrů blíže k Chebu asi půl druhého kilometru před železniční stanicí Hazlov.
Je hůře přístupný, nevede k němu cesta a po kolejích se chodit nesmí. Takže kdo tohle pravidlo respektuje, musí přes pastviny. Vzhledem k tomu, že úsek trati z Chebu na státní hranici má 29,59 km, lze předpokládat, že původně bylo takových kamenů 29. Dnes známe ale jen tyhle dva. Jsou to zcela bezpečně nejstarší kamenné památky tohoto druhu v kraji.
26. listopadu 2020 |
