„Lidé se dozvědí nejen to, co na obrazu samotném je, ale i nejrůznější souvislosti, informace o městě nebo hradu... Začnou jim běžet myšlenky a zjistí spoustu zajímavostí. Ke každému obrazu je totiž nějaký příběh,“ říká průvodkyně Kamila Dvořáková.
V muzeu je vystavený například obraz V pralese na Žákově hoře, který namaloval v roce 1938 Jaroslav Bureš.
„Prales na hranici Čech a Moravy tady před kolonizací býval všude. Ještě v 16. století jste tady mohli potkat losy, do doby Rudolfa II. zase zubry, ještě později medvědy,“ vypráví Dvořáková.
„A za zdejší monokultury nemohou komunisté, s těmi se začalo mnohem dříve, když bylo potřeba palivo do místních hutí a skláren,“ vysvětluje, kam zmizely původní jedlo-bukové lesy.
Na výstavě se návštěvníci přenesou i do bájí a pohádek, na zdi visí například obrázek Krakonoše od novoměstského rodáka Karla Němce.
„Dneska Krakonoše vnímáme jako hodného ducha hor, ale původně to byl zlý duch. V německém prostředí se mu říkalo Herr Johannes nebo Rüberzahl,“ poukazuje průvodkyně.
Ale proč je na jednom z obrazů vyobrazený hrad Kost? „Zdánlivě nemá se Žďárem nic společného. Jenže věž našeho kostela sv. Prokopa má také lichoběžníkový tvar, jako má právě Kost. Tuto odchylku má například ještě také Rabí,“ chrlí zajímavosti Kamila Dvořáková.
Zastavit se vyplatí rovněž u obrazu od Václava Süsse, člena známé žďárské rodiny, který zachytil na svém plátně i výtopnu. „Tam se odstavovaly parní lokomotivy, aby je nemuseli po pauze znovu roztápět, protože takový proces trval třeba až osm hodin,“ odbočí průvodkyně k železniční historii.
Tuto stavbu u někdejšího starého nádraží si vybaví už jen pamětníci nebo znalci ze starých fotografií.
A víte, že v této lokalitě bývaly dokonce tři rybníky? Na tom s názvem Druhák, odkud braly lokomotivy vodu, se dokonce začaly psát dějiny žďárského hokeje.
Kdo je tajemný šlechtic na obraze, dosud nikdo přesně nezjistil
Hodně zajímavý je například obraz interiéru konventního kostela, dnes baziliky, Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše. Všímaví rychle zjistí, co je dnes v bazilice jinak. „Autorem obrazu je Alois Podloucký, který namaloval i odpich ve žďárských slévárnách, který visí hned vedle,“ podotýká Dvořáková.
S některými obrazy si lámou hlavu i samotní muzejníci. „Máme tady třeba obraz tajemného šlechtice. Nevíme, kdo obraz namaloval ani kdo na něm je. Kolegové však vyvíjejí velké úsilí, aby zjistili, o koho jde. Víme jen to, že je to patrně důstojník rakouskouherské armády,“ zmiňuje Dvořáková.
Obraz jeřábů mandžuských dost pravděpodobně vznikl ve Šlechtické akademii založené při klášteře slavným opatem Václavem Vejmluvou. „Nechodili tam však jen synové šlechticů, ale i měšťanů. Studovali velké množství předmětů. Při jednom z nepomuckých kázání zaznělo například i to, že hoši nastupují do školy jako hovádka a odcházejí jako andělé,“ cituje průvodkyně blahodárný vliv vzdělávání na studenty akademie.
Vzácné jsou dva velké portréty samotného Vejmluvy, jejichž autorem je italský malíř Simone Gionima. „Jednou je vyobrazený ještě jako sekretář, na druhém už jako opat, což se dá vyčíst z nejrůznějších detailů na plátně,“ porovnává průvodkyně.
Výstava potrvá až do 12. dubna. Otevřeno je denně kromě pondělí, od devíti hodin ráno do poledne a poté od půl jedné do pěti večer. Zabaví se i děti, mohou si zahrát na malíře nebo se naopak stát živým portrétem v zavěšeném rámu.
