„Ročně takto rekonstruujeme dva páternostery. Momentálně máme v našich dílnách rozebraný páternoster z bratislavského ministerstva financí. Zakázky a smlouvy na tyto rekonstrukce máme uzavřené na dalších dvanáct let dopředu,“ říká manažer společnosti Stanislav Krejčí.
Páternostery zažívaly největší boom za první republiky a pak ještě chvíli v 50. letech. Teď však jsou tyto specifické výtahy, do jejichž kabinek se nastupuje za jízdy, pro cestující spíše vítanou kuriozitou.
Díky své vysoké přepravní kapacitě se umisťovaly do budov, kterými procházelo hodně lidí. Stále však můžeme páternostery najít v administrativních budovách, na školách či ministerstvech. V Česku jich je kolem padesáti. Ne všechny jsou ovšem v provozu a přístupné veřejnosti. Objevit je lze téměř v každém kraji. Jen na Vysočině žádný takovýto stroj není.
Páternoster si můžeme představit jako dvě řady kabin zavěšených těsně za sebou, které se pohybují v protisměru. Jedna řada jede nahoru a druhá dolů. Kabiny se nepřeklápí, jenom se horizontálně přesunou do protisměru.
Výtahy se při rekonstrukci musí kompletně rozebrat
Rekonstrukce tohoto zdvihacího zařízení zabere přibližně dva až tři měsíce. Na renovaci spolupracují výtaháři velmi úzce s památkáři. „Jedná se totiž zpravidla o technickou památku. Památkáři nám dají přesné požadavky, jak má páternoster po rekonstrukci vypadat. Většinou si přejí návrat do podoby, ve které byl namontován,“ popisuje Krejčí.
Oběžný výtah se pro rekonstrukci musí kompletně rozebrat. „Nejvíc opotřebované jsou nosné prvky. Oběžná kola bývají ochozená. Děláme je nová, stejně jako řetězy, které u nás kalíme. Opravují se i kabiny, případně se dělají nové. Repasí a obnovením původního designu prochází i vnitřní vybavení kabin. Jedná se o mosazná madla a svítidla,“ vypráví Stanislav Krejčí.
Na rekonstrukci oběžného výtahu kromě montérů z výtahářské firmy pracují i truhláři a zámečníci.
Loni výtaháři z Velkého Meziříčí dělali například rekonstrukci páternosteru pro Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Opravu oběžného výtahu, který byl od roku 2005 mimo provoz, iniciovali absolventi. V důsledku toho se právnická fakulta v roce 2016 rozhodla uspořádat veřejnou sbírku na obnovu původního výtahu. Její součástí byla mimo jiné i „adopce“ kabinek, kterou využily například studentské spolky nebo některé právní kanceláře.
Velkomeziříčská firma se zabývá výrobou a rekonstrukcí výtahů a výtahových šachet nejen v České republice. Velmi často její pracovníci zajíždějí na Slovensko. S výtahy z Velkého Meziříčí se svezete například v hotelovém resortu na pobřeží Černého moře v Gruzii. Firma dodávala výtahy také do Ruska a poslední roky i na Ukrajinu.
Jednou ze zajímavých zakázek, které meziříčská společnost dělala, byla svisle výsuvná vrata v ruském Kaliningradu. „Byla 27 metrů široká a 15 metrů vysoká. Celá jela naráz nahoru. Umístěná byla v hale, kde se vyráběly ropné plošiny. V provozu byla vrata pouze třikrát do roka. Čtyři měsíce totiž zabrala montáž ropné plošiny,“ usmívá se Krejčí.
Na trhu práce je díra, chybí vyučení montéři výtahůSpecializovaná firma z Velkého Meziříčí se v posledních letech zasadila také o to, že se na scénu vrátil učební obor výtahář – elektromechanik pro zařízení a přístroje. Na Vysočině se začal vyučovat v roce 2017 po dvaceti letech. V republice jsou pouze dvě místa, kde lze získat výuční list pro toto řemeslo. Kromě Velkého Meziříčí je to ještě Liberec. Znovuotevření učňovského oboru výtahář si vyžádala zoufalá situace na trhu práce. Firma studentům zajišťuje praxi a přednášky odborných předmětů. „Tento obor se po revoluci přestal úplně učit a je teď obrovská díra na trhu práce. Hotoví výtaháři zkrátka nejsou a firmy se o ně přetahují. A tak se snažíme pomoci sami sobě spoluprací se školou ve Světlé a dalšími školami v kraji. Snažíme se dětem podsouvat myšlenku, že by se mohly stát montéry výtahů,“ usmívá se Viktor Sobotka, ředitel velkomeziříčské společnosti Výtahy. Škola získala od Krajského úřadu výjimku na počet žáků. Výuční list v oboru výtahář by si mělo příští rok na jaře odnést ze školy devět studentů. Jsou to jednak tři chlapci, kteří nastoupili v roce 2017 a absolvují celý tříletý obor, plus dalších šest, kteří si dodělávají kvalifikaci. „Kromě žáků 9. ročníků totiž přijímáme i zájemce, kteří mají výuční list v příbuzném oboru – nejčastěji elektro. Díky rozdílovým zkouškám je můžeme přijmout hned do třetího ročníku. Takže ve třídě, kde jsme měli na začátku tři žáky, máme nyní devět studentů,“ vysvětluje ředitelka školy Marie Paľovová. Podle ní mají o výuční list zájem hlavně lidé, kteří u výtahářských firem pracují a potřebují si dodělat potřebnou kvalifikaci. Zatímco studenti 9. tříd, již se na toto řemeslo hlásí, pocházejí hlavně z Vysočiny, dospělí studenti jsou z celé republiky. „Máme například jednoho pána, který k nám dojíždí z Prahy,“ připomíná ředitelka Paľovová. Tito učni mají individuální vzdělávací plán. „My jim uznáváme některé předměty, takže nemusí chodit například na tělocvik, matematiku, češtinu, ale docházejí na předměty týkající se odborné přípravy a praxe,“ dodává ředitelka. Odborný výcvik i výuku specializovaných předmětů, jako je například Zdvihací zařízení, pro školu zajišťují přímo lidé z praxe. Společnost Výtahy vybudovala ve své firmě pro učně i specializovanou dílnu, kde jsou kabiny výtahů, na nichž si mohou studenti trénovat nejrůznější postupy. Pracují i v samotné dílně. Zatímco loni do prvního ročníku oboru výtahář nenastoupil ani jeden žák, letos to jsou opět tři adepti tohoto povolání. Od letošního roku budou mít možnost rozšířit si specializaci také učni oboru elektromechanik z Třebíče. Výroba a montáž výtahů ve Velkém Meziříčí má svou tradici od roku 1957. Nedlouho nato bylo založeno také učňovské středisko. Jedno ze dvou v tehdejším Československu. |
