Aby bylo setkání stylové, většina z majitelů veteránů dorazila v dobovém oblečení. Telčí se tak procházely dámy v dlouhých šatech a kloboucích, pánové v buřinkách, cylindrech a bílých rukavičkách. Nechyběly ani sto let staré kočárky, krajkové slunečníky, děti třímající retro hračky a ani skupina představující prvorepublikové četnictvo.
Letošního závodu Mezi dvěma branami se zúčastnilo podle jednoho z hlavních pořadatelů Jana Wimmera 53 historických vozidel a také několik motocyklů. „Nejstarší motorku z roku 1901 přivezl velký sběratel Petr Hošťálek,“ ukazuje Jan Wimmer na motocykl, který ihned obklopil zvědavý dav přihlížejících.
Lidé mohli historické vozy a motorky obdivovat nejenom na náměstí Zachariáše z Hradce, ale i přímo v provozu na silnici, v rámci několika vyjížděk do okolí.
Nejstarší vůz přivezl do Telče Jaroslav Pokorný z nedalekých Dačic. Jednalo se o automobil značky Panhard et Levassor vyrobený v roce 1911 ve Francii. Výjimečný je v tom, že se zachoval v původním stavu.
„Dlouho stál tento vůz v jednom španělském muzeu. Proto je tak zachovalý. Nemuseli jsme na něm dělat žádné zásahy. Všechno na něm je originál. Například mřížkování po stranách dveří je naprosto unikátní,“ ukazuje majitel pyšně na detaily svého veteránu. Kromě tohoto kusu jsou v Česku už jen další dva stejné vozy.
K autu se Jaroslav Pokorný dostal docela náhodou. „Muzeum ve Španělsku končilo a všechna auta koupil jeden Angličan a pak je přes internet rozprodával. Já jsem na to přišel úplnou náhodou a podařilo se mi vůz koupit,“ vysvětluje.
Spolu se synem přivezl do Telče ještě jeden vůz, a to Ford T. „Je to sériové auto z roku 1920. Koupili jsme ho jako první, ale museli jsme ho hodně spravovat. Naštěstí se na něj dá ještě sehnat každý díl a každý šroubek,“ usmívá se.
Ve flotile veteránů má pan Pokorný ještě jeden vůz. A to elektroautomobil z roku 1906. „S tím přijedeme někdy příště. Je to takový kočár bez koní. Ale je trochu nevyzpytatelný. Má omezený dojezd. Například v Jičíně jsme zůstali stát dvacet metrů před bránou a už se ani nehnul. Baterky jsme totálně vybili,“ líčí úskalí jízdy stařičkým veteránem.
Srdce pro veterány u něj zahořelo teprve nedávno. Před pěti lety koupil první vůz. „Celý život pracujeme, tak si konečně začínáme užívat. A dělá to radost nám i okolí,“ usmívá se osmašedesátiletý muž, který na setkání dorazil i se svou početnou rodinou. Všichni byli stylově oblečeni v dobových kostýmech, včetně teprve čtyřměsíční vnučky Anežky, která si lebedila ve sto let starém kočárku. „Takovým autům nemůžeme dělat ostudu v moderním oblečení,“ vysvětluje Jaroslav Pokorný.
