S nápadem oslovit ke spolupráci tohoto autora přišlo vedení divadla. „Tvorbu Martina Koláře znám od dob studií na JAMU. Cokoliv, co napsal, od rozhlasových povídek přes poezii až po divadelní hry, bylo skvělé. On je pro mě obdivuhodný a nevyčerpatelný zdroj nápadů. Bylo by nepochopitelné, neprofesionální a pitomé nepožádat takový talent, který žije, tvoří a je pevně zakotvený v tomto městě, o spolupráci s naším divadlem,“ vysvětluje dramaturgyně divadla Barbora Jandová.
A tak vznikla komedie Zahrádky, která sice s humorem, ale velmi nesmlouvavě přibližuje naši přítomnost. „Jako místní téma mě napadly právě zahrádky. Inspirací byl vlastně prostor, který jsem zažil u příbuzných v Karviné, kde mi utkvěly v paměti tři sousedící zahrady vedle sebe, se zrušenými brankami, přestože se kdysi všichni mezi sebou navštěvovali. A pak mě před rokem nakoply ty neustálé řeči o rozdělené společnosti… Alternativní názvy této hry byly také Mezi ploty – název by napovídal, že svět je blázinec – anebo Hodní, zlí a ti třetí,“ vypráví autor hry Martin Kolář, jenž jako scenárista spolupracuje například i s Českou televizí.
Tři manželské páry
Na scénu, tedy na zahrádky za řadovými domky, přivádí Kolář tři manželské páry různých generací. Vedle starousedlíků Kubátových v podání Lenky Schreiberové a Petra Soumara se přistěhují noví sousedé – čtyřicátníci Podhorští (herci Ondřej Šípek a Tereza Otavová). Zatímco sousedé napravo jsou zástupci nejmladší generace. Zahrají si je Svetlana Hruškociová a hostující Viktor Harangi.
Mezi novými sousedy a starousedlíky to však začne jiskřit – a rozjede se řada slovních i situačních duelů. „Malicherné i zásadní konflikty se více než společných plotů a společně sdíleného prostoru týkají schopnosti či neschopnosti společného soužití, komunikace a vzájemné tolerance. Vypovídají tedy především o nás samých,“ připomíná Jandová.
Režijně se celého projektu ujal současný umělecký šéf divadla Martin Skočovský. „Zahrádky a jejich obyvatelé jsou pro mě personifikace myšlenek, se kterými bojuje anebo si je přivlastňuje každý z nás. Každý po svém hledáme odpovědi na různě složité otázky. Tato hra je o toleranci, kterou nahlížíme skrze Popperovský paradox tolerance, který by v parafrázi mohl znít takto: pokud chceme být tolerantní, nesmíme být tolerantní k netoleranci.“
Česká premiéra této hry se odehrála v sobotu 11. května na velké scéně Horáckého divadla v Jihlavě.