Když se Barbora Orlová z Ostravska v úterý 14. října před půl osmou vmísila mezi studenty a pronikla do šaten žďárské školy, začalo zhruba hodinu a půl trvající drama, ze kterého dodnes mají někteří trauma.
Orlová replikou vojenského nože s čepelí dlouhou 21 centimetrů usmrtila šestnáctiletého studenta třetího ročníku Petra Vejvodu, který v nastalém zmatku přiběhl do šaten a snažil se pomoci jedné z napadených dívek.
Orlová zranila dvě dívky a nakonec i policejního vyjednavače, který se nechal vyměnit za rukojmí krvácející z břicha. Petr Gruber tím studentce zachránil život. Zásah ve škole se mu v hlavě přehrává často.
Případ byl mimořádný a nestandardní v tom, že se vyjednavač stal rukojmím. Muž, který je u policie už třicet let - z toho polovinu času také vyjednává - sám říká, že neměl jinou šanci, aby dívka přežila.
Při nedávném cvičení ve škole mu běhal mráz po zádech
„Na takový případ se nedá zapomenout. Zrovna ve čtvrtek jsme měli policejní cvičení Amok, zaměřené na šíleného střelce, kdy mají policisté úkol eliminovat útočníka za každou cenu. Účastnil jsem se jako rozhodčí, byl jsem i u konečné fáze, kdy začala krizová komunikace a následně vyjednávání a běhal mi mráz po zádech. Žďárský případ jsem měl zase před očima, bylo to stejné jen s tím rozdílem, že při cvičení figuroval útočník se samopalem,“ říká Petr Gruber.
Agresorku pak paralyzoval člen zásahové jednotky, vyjednavač vyvázl s tři centimetry hlubokou ránou u pravého ucha. Se zachráněnou se setkal druhý den v novoměstské nemocnici, kde byli oba hospitalizováni.
„Ležela po operaci na posteli. Říkám jí: Pamatuješ si mě? Ona že jo. Já na ni: Teď jsme pokrevní bratři. Koukala na mě nechápavě. Viděla jsi Vinnetoua? Zranila nás jedním nožem. Bylo to hodně emotivní setkání,“ vybavuje si 49letý policista. I když to po pěti letech líčí, zalesknou se mu oči.
Plukovník, který na krajském policejním ředitelství vede odbor pro zbraně a bezpečnostní materiál, navíc koordinuje na Vysočině práci čtyř vyjednavačů. Na kontě má už čtyři desítky úspěšných vyjednávání, většinou se sebevrahy.
Někteří studenti museli po útoku vyhledat pomoc psychologa
Škola, kde Orlová útočila, nedávno oslavila šedesát let existence. Během pěti let odešli studenti, kteří tehdy prožili útok na vlastní kůži.
„V tom okamžiku nás tragédie hodně stmelila. Spolužáci i učitelé drželi při sobě. To byl pozitivní efekt. Někteří studenti potom ovšem museli vyhledávat pomoc psychiatra. Tyto záležitosti určitou dobu přetrvávaly, nicméně si myslím, že jsme to zvládli,“ popisuje ředitelka střední školy obchodní a služeb Radka Hronková.
V době tragédie byla řadovou učitelkou, školu vede teprve necelé dva roky. A to od momentu, kdy dlouholetý ředitel Zdeněk Musil odešel do důchodu. Podle Hronkové tragédie chod školy v dalších letech příliš neovlivnila.
„Čekali jsme, zda veřejnost bude reagovat pozitivně, nebo negativně. Nezaznamenala jsem, že by někdo kvůli tomu nechtěl dát svoje dítě na naši školu,“ míní.
„S odstupem času se mi ke škole chodí hůř, mívám zlost“
Smutné výročí si škola připomíná v tichosti. „Už v pátek jsme položili květiny u pamětní desky (umístěné na zdi mezi hlavním vchodem a vstupem do podzemních šaten - pozn. red.), v pondělí tam položíme květiny a zapálíme svíčky ještě se zastupiteli města,“ pověděla.
Otec zavražděného studenta Kamil Vejvoda před víkendem plánoval, že půjde zapálit svíčku a položit kytku k pamětní desce v neděli. S další skupinkou se pak ke škole vrátí ještě ve středu.
Co následovalo po vraždě Petra Vejvody
|
Před pěti roky přivezl syna ke škole - tak jako skoro každé ráno - a pokračoval do své kanceláře o pár bloků vedle. Pár minut poté mu volal Petrův spolužák, že ho „nějaká holka pobodala“.
Když otec přispěchal zpátky ke škole a vběhl do šaten, držel kapačku a syna za ruku. Záchranáři byli při oživování bez šance, nůž zasáhl přímo srdce. Vražedkyni otec chlapce zahlédl na vlastní oči, jak drží v šatnách rukojmí.
S rodinou, známými, kamarády či Petrovými spolužáky se na místě činu potkává při každém výročí. S manželkou se však rozvedli, uctít synovu památku ke škole chodí každý zvlášť. Rozpad manželství Vejvoda přičítá prožité tragédii.
„S odstupem času se mi ke škole chodí čím dál hůř, mívám i zlost,“ řekl Vejvoda. Mnohem častěji se stavuje na hřbitov v Nížkově, kde má syn hrob.
Vejvoda působí v politice, vede okresní organizaci KSČM. Velkou pozornost rok po tragédii vzbudil jeho výrok, že třeba syn politika z ODS by spolužačku nebránil. Později uznal, že svým výrokem přestřelil. Při minulých krajských volbách byl zvolen zastupitelem.
Barbora Orlová, která trpí paranoidní schizofrenií a podle znalců byla v době útoku nepříčetná, souzena nebyla. Vyšetřovatelům po zadržení řekla, že si Žďár nad Sázavou vybrala náhodně. Útočnice stále zůstává v detenčním ústavu. Soud opakovaně zamítl její žádost o přeřazení do léčení v psychiatrické nemocnici. Naposledy letos v červenci.
„Každý rok se hrozím dne, že ji pustí z detence. Podle toho, co vím, soudce řekl, že není schopná se zapojit do normálního života,“ reagoval Vejvoda.
Vadí mu i to, že nebyl potrestán soudce ani lékař, kteří umožnili její propuštění do ambulantní léčby poté, co útočila v havířovské základní škole o dva roky dříve.
Útok školy změnil, studenty hlídá elektronika i vrátní Dění u obchodní akademie ve Žďáře nad Sázavou, kde útočnice pobodala několik studentů. Kamery sledující vstupy do budov, vrátní a čipy, které zaměstnancům a žákům otevírají dveře, jsou podle zástupců oslovených škol na Vysočině běžnou součástí zabezpečení školních budov. Zdokonalilo se po události z října 2014, kdy po útoku ve žďárské střední škole zemřel její student. Přibylo také školení, jak se při útocích chovat. Žďárské školky a školy zřizované městem po tragédii výrazně zapracovaly na svém zabezpečení, i když vstup na čipové karty už některé v té době měly. „Po tragédii už všechny základní školy mají vstup na čipy a před osmou hodinou dozor. Cizí osoby se do školy dostanou jen pomocí zvonku, u kterého je kamera, po budově mají doprovod,“ popisuje opatření mluvčí radnice Matěj Papáček. Žďárská obchodní škola, která útoku čelila, byla podle ředitelky Radky Hronkové zabezpečená i před událostí. „Všechno se to samozřejmě vyhodnocovalo. A už tenkrát byla škola zabezpečená dostatečně. Přesto jsme udělali nějaké úpravy. Posílili jsme dozory a zavedli jsme čipy tam, kde ještě nebyly,“ řekla Hronková. Vstup do budovy je pomocí čipu, na recepci se hlásí a zapisují návštěvy. „Co se týče šaten, kde se to stalo, tam jsme posílili dozory. Už se nemůže stát, že by s dítětem na čip prošla nějaká další osoba,“ řekla ředitelka. V Pelhřimově minimálně vedoucí pracovníci se více účastní školení týkajících se bezpečnosti ve škole a krizových jevů. „Osobně jsem byl v posledních letech na dvou,“ řekl ředitel gymnázia a obchodní akademie v Pelhřimově Aleš Petrák. Tato škola má dvě budovy. Obě mají vrátného, čipový systém a kamery u hlavního vchodu. Jedna z budov měla čipový systém i před rokem 2014. Později ho škola zprovoznila i na druhé budově a instalovala kamery. Všechny dveře školních budov včetně tělocvičen postupně elektronickým bezpečnostním systémem zajistila i Obchodní akademie a Hotelová škola Třebíč. „Záleželo to na přidělení finančních příspěvků, ale teď už to funguje v podstatě na všech dveřích,“ řekla Iva Kršňáková z vedení třebíčské školy. Zabezpečit jedny vstupní dveře podle ní stálo přibližně dvacet tisíc korun. „Máme sedm budov, takže to nebyla malá částka, postupně jsme zaplatili asi 300 tisíc korun,“ řekla Kršňáková. Součástí zabezpečení třebíčské školy byla také výměna skel v přízemních oknech za nerozbitná. Další zabezpečení využívá škola v dřevostavbě z roku 1981, do které by se mohl útočník snáz dostat. Učí se v ní kadeřníci. Vyučující mají na krku nouzové tlačítko propojené na pracovníky bezpečnostní služby. „Mají ho i vychovatelky v domově mládeže,“ řekla Kršňáková. Žáci podle ní prošli školením na krizové situace. „Učili se, jak zdržet útočníka, jak opaskem zajistit kliku dveří. Dozvěděli se třeba to, že postříkat ho hasicím přístrojem je účinnější než po něm přístroj jen hodit. Seznámení s tím byli. Kdo si to ale zapamatoval a dokázal by tak reagovat, je druhá otázka,“ řekla Kršňáková. Ministerstvo školství vyhlásilo na jaře 2015 dotační program na podporu zabezpečení škol. (bar, čtk) |
