Věžnice leží na jižním okraji Havlíčkobrodska. V dnešní podobě úředně vznikla až v roce 1925. Do té doby ji tvořily tři samostatné obce – převážně české Horní a Prostřední Věžnice a německá Dolní Věžnice. Česká a německá část se vyvíjely nezávisle na sobě. A každá si vybudovala svůj vlastní vodovod.
„Už při spojení měly obce vodovody. Ale vždy se opravovaly samostatně, investovalo se buď do jednoho, nebo do druhého. Nikdo nikdy nepřemýšlel nad tím je propojit,“ nastiňuje neobvyklé dědictví, jež nyní dělá samosprávě vrásky, starosta David Drahoš.
V dolní části obce začal vodovod letos zlobit. Na jaře se několik závad sice podařilo odstranit, ale problémy nezmizely. Vrt, který dával obci až 24 kubíků vody denně, postupně vysychá. Při suchých týdnech vydá jen osm kubíků. A to Dolní Věžnici nestačí. Obvyklá spotřeba této části obce je kolem 15 tisíc litrů denně, výjimečně až dvojnásobek.
Nějaký čas si Věžnice v případě nedostatku nechala vodu dovážet od vodárenské společnosti. Jenže to nebyla svým pánem. Byla závislá na cizích dodávkách, na čase vodařů. A také to poměrně výrazně lezlo do peněz. A tak obec zvolila jiné řešení, byť podobně nouzové.
Pronajatá státní cisterna za 25 tisíc měsíčně
Od Správy státních hmotných rezerv si pronajala cisternu. A vodu si s ní převáží sama dle potřeby. „Máme ji pronajatou do konce října, případně to můžeme prodloužit. Měsíční nájemné je zhruba 25 tisíc korun,“ popisuje starosta.
Se spolupracovníky stav vody v dolnověžnickém vodojemu pravidelně kontroluje. A když se ukáže, že je jí méně, nastartují cisternu a několik kubíků z horní části Věžnice převezou. Zdejší vodovod má silnější zdroj a hravě to utáhne.
„Pravidelně ji vozíme v pátek ráno, aby se nedostatek vody neprojevil o víkendu. A když je potřeba, i několikrát v týdnu. Do cisterny se vejde osm kubíků. Na doplnění vodojemu na pár dní to obvykle stačí,“ vykládá David Drahoš.
„Vím, že se o problémech s vodou mluvilo, starosta posílal i nějaká upozornění. Ale že by voda netekla nebo měla malý tlak, jsem si ani nevšimla,“ krčila rameny mladá maminka, která v pátek dopoledne s dětmi a kamarádkou procházela Dolní Věžnicí.
„Asi to starosta s vodou dělá dobře, když jsme si doma žádného problému nevšimli,“ smála se její kamarádka.
Vedení Věžnice už zjara vyhlásilo zákaz napouštění bazénů, obyvatele se snaží nabádat, aby vodou víc šetřili. Občané na prosby z úřadu vesměs slyší. Průměrná spotřeba vody se pomalu snižuje. Problémem ale je, že bývá nejvyšší v době sucha. Když majitelé zahrad nemají dešťovou vodu na zalévání, natočí si ji z kohoutku.
Příprava druhého vrtu, časem propojení řadů
Vodní krizi se Věžnice snaží vyřešit. Už má téměř vše připravené na zřízení druhého vrtu, který vodovod v dolní části obce posílí. „Chceme ho mít co nejdřív. Věříme, že příští léto už nebude cisterna potřeba,“ podotýká starosta.
Zároveň toho trochu zalituje. Pro něho osobně je dovoz vody vždy malou radostí. Za volant třínápravové naleštěné a skvěle udržované Tatry 815 se těší. „Od vojny jsem takové auto neřídil,“ vypráví bývalý kamioňák, který vlastní řidičský průkaz na vše, co má kola a může jezdit po silnici.
A vedle toho, že je starostou obce, je také starostou zdejších dobrovolných hasičů. Tudíž si užívá i takové drobnosti, jako je otevření hydrantu nebo napojení či závěrečné srolování hadic. Manipulace se všemi pomůckami a náčiním mu jde od ruky.
Protržený jez ohrožuje historický most, opravu komplikuje rybochod |
Do budoucna však vidí propojení vodovodů obou částí Věžnice jako nutnost. „Bude to provozně i uživatelsky jednodušší,“ přikyvuje. Byť to nebude nic snadného a levného, propojka bude dlouhá stovky metrů.
Obec chce proto propojení vodovodů spojit s přípravou nových parcel. Ty mají v příštích letech vzniknout právě mezi oběma částmi obce.
„Plánujeme na okraji dolní části směrem k té horní výstavbu rodinných domů. Prodloužíme pak vodovod z horní části, přidáme cesty i veřejné osvětlení. Uděláme to pořádně, ne nějakou nouzovou spojku,“ zasní se na chvíli věžnický starosta.
To už ale čerpadlo v tatrovce všechnu vodu přečerpalo. David Drahoš ho honem běží vypnout. „Poslední dny je sucho, není to nic moc. Asi budu muset po víkendu znovu jet s vodou,“ zhodnotí, když zkontroluje, kolik ve vodojemu přibylo. Nevypadá však, že by mu to vadilo…
