Na Havlov kdysi jezdili herci Jan Werich, Adina Mandlová, Nataša Gollová i básník Vítězslav Nezval.
„Hráli jsme tam tenis, koupali se a všechno bylo krásný,“ pronesla jednou herečka Lída Baarová, jejíž životní příběh teď začala promítat kina po celé republice v hraném i dokumentárním filmu.
I politické špičky první republiky dobře znaly cestu na Havlov. Na lesním kurtu hrál tenis pozdější vítěz Wimbledonu Jaroslav Drobný.
Toto půvabné místo na vysokém ostrohu nad řekou Bobrůvkou patřilo rodině Havlů od roku 1908 až do padesátých let, kdy jim ho komunisté sebrali. Nachází se na hranici Vysočiny a Jihomoravského kraje.
Současným majitelem je brněnský podnikatel Zdeněk Šoula, respektive jeho firma Real Company.
Šoula zde s rodinou částečně i bydlí. Svůj plán postavit v místě i památník rodiny Havlovy zveřejnil už před třemi lety v magazínu MF DNES. Architekt Jaroslav Novák vše vyprojektoval do tvaru půlkulaté haly s konferenčním sálem. Už tehdy majitel uvedl, že žádá o stavební povolení. V památníku chtěl vystavit fotografie i nejrůznější informace o životě Havlů na Havlově.
„Pokud mi dá něco do památníku i Havlova rodina, rád to zde vystavím. Veřejnosti památník otevřu ve významné státní dny a u příležitosti různých výročí rodiny Havlů,“ uvedl tehdy Zdeněk Šoula.
Ivan M. Havel by nic z archivu rodiny památníku neposkytl
Bratr Václava Havla Ivan M. Havel ovšem tento týden MF DNES potvrdil, že není s podnikatelem ve spojení a nic z archivu rodiny by do případného památníku na Havlov neposkytl. A zajímá se o tuto aktivitu brněnského podnikatele? „Pokud se ozve, odkážu ho na Knihovnu Václava Havla (KVH) v Praze,“ uvedl Ivan M. Havel na adresu Zdeňka Šouly.
Osobnosti na Havlově
|
Záměr postavit památník je ale zatím velkou neznámou i pro zástupce Havlovy knihovny. „S iniciátory projektu nejsme v kontaktu. K záležitosti bychom se mohli vyjádřit pouze v případě, pokud bychom znali souvislosti,“ uvedla za KVH Karolína Stránská.
Podle ředitele společnosti Real Company Martina Chvátala ale záměr stále trvá. Na všem se prý i předběžně domlouvali s Václavem Havlem ještě za jeho života.
„Po úmrtí pana prezidenta je dohoda s rodinou Havlů trochu komplikovanější. Pro nás je stěžejní, abychom se nějakým způsobem dohodli. Chceme to tam vyřešit komplexně,“ uvedl ředitel. Bez domluvy s rodinou se ale podle něj firma do stavby památníku nepustí.
O tom, že existuje plán na stavbu památníku na Havlově, dosud nevěděl starosta sousedního Žďárce Jaroslav Valík. „Teď je to místo, kde pan prezident trávil dětství, oplocené a nepřístupné,“ uvedl.
Právě Jaroslav Valík byl v létě roku 2007 u toho, když se do míst svého dětství zřejmě naposledy vrátil Václav Havel spolu s manželkou. Valík odemkl prezidentovi místní kostel a on si ho prohlédl.
Dnes vypadá Havlov úplně jinak, než když z něj chodili bratři Havlovi do školy ve Žďárci. To bylo po roce 1944. Mimochodem, Ivan M. Havel vzpomíná na toto období jako na nejkrásnější ve svém životě.
Návštěva se odehrála v nepříjemné atmosféře
Přestavbu Havlova přežila do dneška už jen hájenka, před níž se kdysi nechala vyfotit závodnice Eliška Junková. Hájenka bez pozemku a kousek lesa je dnes to jediné, co tam ještě vlastní Havlovi. Z poloviny patří bratrovi prezidenta a herečce Dagmar Havlové.
V koupelně hájenky našel tehdy při návštěvě v roce 2007 Václav Havel obložení, které si pamatoval z dětství. Dvě obkladové kachle si odvezl na památku. Původní vila, v níž rodina žila, již neexistuje.
Prezident tehdy při návštěvě ukazoval současnému majiteli, kde si s bratrem hrávali na indiány, kde měli rozhlednu a co tehdy kde stálo.
Před časem se na Havlov přijel podívat též Ivan M. Havel se svojí ženou. A to v rámci natáčení dokumentu, který s ním připravil režisér Roman Vávra. Tato návštěva ale neměla důstojnou podobu, což se nakonec stalo součástí filmu.
Došlo ke konfliktní situaci se strážcem objektu poté, co Havlovi chtěli s kamerou v ruce vidět svoji hájenku. Nakonec se tam dostali, ale celá návštěva se odehrála pod přísným dohledem a v nepříjemné atmosféře.
Na Havlově kdysi často pobýval i filmový magnát Miloš Havel, strýc prezidenta Václava Havla. Sám tam byl několik dní i na jaře a v zimě roku 1939, což bylo v době, kdy ho nacisté nutili k prodeji barrandovských ateliérů. Ví se to díky návštěvní knize z Havlova, která se v rodině dochovala. Je objemná, neboť jsou v ní zápisy od vystavění Havlova až po konfiskaci v padesátých letech.
