„Jsem místní, chytám tady od dětství. Začínal jsem vláčením, teď už minimálně dvacet dva let muškařím. Svratka je nádherná řeka se spoustou ryb, které jsou místy sice menší, ale množstvím převyšuje ostatní řeky. Z vyrovnávací nádrže (Vír II – pozn. red.) vyjíždí za třením do řeky i větší ryby, které třeba jinde neuvidíte ani na větších řekách,“ líčí 53letý rybář, který se sice jmenuje Miloslav, ale všichni známí od vody mu říkají Milan.
Miloslav Šenkýř ovšem nechodí chytat jen tak pro radost nebo v roli průvodce, ale patří do české reprezentace a jeho pracovnu zdobí celá řada pohárů, medailí a diplomů z různých soutěží.
„Největšího úspěchu jsem se dočkal v roce 2021, kdy jsme měli mistrovství světa kategorie Masters (nad 50 let – pozn. red.) u nás v Česku, v Hanušovicích. Tam jsme na řece Moravě získali týmový titul,“ vzpomíná rád.
„Také mám týmový titul vicemistra Evropy z roku 2016. To jsou moje největší úspěchy a splněná přání. Ale snad to ještě nekončí, i když honit se s těmi mladšími je těžké,“ ujišťuje, že se závodním muškařením ještě nekončí.
V Česku rozhoduje množství chycených ryb
Češi patří v tomto odvětví ke světové extratřídě. „Když u nás chytáte v první lize, kde je deset týmů po čtyřech lidech, těch čtyřicet lidí tvoří takové malé mistrovství světa, protože závodníci na světovém šampionátu nemusejí být na takové úrovni jako v naší první lize nebo na mistrovství republiky,“ srovnává.
Co je muškařeníRybolovná disciplína, nástraha (umělá muška) se nahazuje pomocí muškařské šňůry a prutu. Umělé mušky nenapodobují jen samotný hmyz a jeho vývojová stadia, ale i ostatní organismy, živočichy či rostliny. Miloslav Šenkýř vyrábí suché mušky nebo také nymfy. „Hodně se používá takzvané CDC peří, což je tukové peří z kachen,“ vysvětluje. Lov na umělou mušku zahrnuje i lov na mokrou mušku, případně steamer, kdy se návnada pohybuje ve vodě. |
„V českých pohárových závodech se hodnotí počet ryb s tím, že první ryba se měří na milimetry kvůli tomu, kdyby měli závodníci stejný počet ryb,“ vysvětluje. „Na světových akcích má každý závodník svého rozhodčího, ten měří na milimetry každou rybu, rozhoduje celková délka, takže může vyhrát i závodník s menším počtem větších ryb,“ dodává.
V českých nominačních závodech se muškař z Víru vždy snaží zabodovat co nejlépe, protože na základě žebříčku pak vzniká také reprezentační nominace. Aktuálně závodí a chytá za prvoligový klub MK Akvarest Říčany.
I když už Miloslav Šenkýř rybařil na mnoha řekách a jezerech, nejraději má právě domácí vodu. V údolí Svratky působí jako průvodce začátečníků, ale i pokročilých rybářů.
„Snažím se jim předávat svoje zkušenosti. I muškař, který závodí, spoustu věcí neví. Mnohdy zná teorii, která ale u vody neplatí. A když od něj na konci slyšíte, kolik mu dal jeden den u vody, potěší to,“ říká Šenkýř.
Manželka nechytá. Ale třeba to jednou přijde
O rybáře se stará od A do Z. „Jsem schopný zájemcům sestavit set. Někdo třeba drží prut poprvé v ruce. Vyzkoušíme si házení, trávíme třeba hodinu až dvě takzvaným castingem na louce, pak jdeme k vodě. Provádím nejen na Svratce, mé domovské řece, ale byl jsem i na Dyji nebo na Jihlavě. Když chce někdo chytat na své vodě, přijedu za ním,“ líčí.
Svůj koníček změnil v hlavní živnost zhruba před dvěma roky. „Hlavní náplní je vázání mušek, do toho pořádám kurzy a prodávám rybářský sortiment, pomáhá mi s tím manželka Eva,“ oceňuje. „Nechytá, ale třeba to jednou přijde,“ dodává s úsměvem.
Pstruhová sezona začíná každý rok 16. dubna a trvá do konce listopadu. „Kdo chytá rád na suchou mušku, pro toho je nejkrásnější podzim. To už není tolik potravy pro ryby a dají se lépe přelstít, už nejsou tak vybíravé,“ míní.
Na vodu se často vydává i sám. „Chodím si vyčistit hlavu. Letos je kurzů hodně, začalo muškařit hodně nových lidí, které už třeba nebaví kaprařina. Hodně to bylo vidět v době covidu, kdy mohli jít chytat na řeku a s nikým se ani nemuseli potkat. V tu dobu se opravdu řada lidí dala na muškaření,“ zmiňuje Miloslav Šenkýř jeden z faktorů zvýšeného zájmu.
Za hlavatkami se chce vydat na slovenský Hron
O vyrovnávací nádrži Vír II se často mluví jako o pstružím ráji. „Už to úplně neplatí, ale pořád tam jsou ryby, které jindy nepotkáte, protože jsou místa, kde se chytat nesmí, případně kam nikdo nedohodí, a ryba má větší šanci narůst,“ vysvětluje.
Kdo má štěstí, chytí třeba trofejní pstruhy nad 70 centimetrů. „Před pár roky se mi podařil duhák 72 cm, to už je ryba velká jako losos. Loni tam kolega chytil a pustil trofejního potočáka 76 cm, taková ryba se v Česku chytne dvakrát třikrát za rok,“ zdůrazňuje. Na Svratce jsou i nádherní lipani.
Rád by se také vypravil na slovenský Hron za hlavatkami. „Jednou jsem chytil na Váhu neplánovaně menší hlavatku, měla do 50 centimetrů,“ vzpomíná.
Jak bývají rybáři u vody úspěšní, záleží i na počtu predátorů a také kolegů, kteří si úlovek odnášejí domů. „Já to nedělám, radši se s rybou pomazlím, vyfotím a pustím ji,“ přesvědčuje Miloslav Šenkýř. Jak ostatně dodává, kromě Vánoc ryby příliš nejí. „A to je pro ryby dobře,“ usmívá se.
