Jsou z jedné Vysočiny, a přesto některým svým slovům vzájemně nerozumí. Znají to třeba lidé z Třebíče. Když vyjedou někam dál od svého města, budí pozornost některými výrazy.
Slovníček z Vysočinyžaba (dívka, dcera) švíca (sestra) borka (šikovná žena) čupneme si (dřepneme si) jíjou (jedí) víjou (vědí) spíjou (spí) žlica (lžíce) mražák (mrazák) žufánek (naběračka) bábička (babička) hrča (boule) dýl (později) na ftejdenku (příští týden) kotouč (kolečko) amoleta (palačinka) vajlink (lavor) špánky (třísky) stuha (stoh) lišatka (laťka u plotu) vošťurák (opékač buřtů) taluta (příkop u cesty) drobet (málo) mucha (moucha) vyhlídka (pootevřené okno) štrykovat (plést) Medřič (Velké Meziříčí) Chytráčkov (Havlíčkův Brod) Šakalov (Jihlava) |
Když třeba řeknou, že se najíjou, jdou někam obědvat či večeřet. A když ještě nevíjou, kde se najíjou, tak dosud nemají vybranou restauraci. Pokud se následně rozhodnou, že si po jídle zdřímnou, tak to spíjou. Mimochodem, polévku při obědě si nabírali žlicou, ne lžící.
Jedna obyvatelka Třebíče kdysi v Plzni překvapila své okolí sdělením, že má hrču na hlavě. Měla na mysli bouli.
Jiná žena zaskočila během studií mimo Vysočinu lidi okolo sebe, když je při cvičení najednou vyzvala ke dřepu slovy: čupneme si. „Za ‚čupneme‘ jsem byla vykázána učitelkou z hodiny. Pak se to se mnou táhlo ještě hodně let,“ ohlédla se s úsměvem.
Podle Mileny Šipkové z Ústavu pro jazyk český používají výraz čupnout i mimo Vysočinu třeba ve Slavonicích či Svitavách. „Jinak dále také mezi Brnem a Kyjovem. Vůbec spíš v moravských městech,“ uvedla.
Bábička se na Třebíčsku říká dlouze, naše žaba je dcera
Nejen na Třebíčsku se babičce říká dlouze bábička. A když někdo poví, že tam byla „naša žaba“, myslí svoji dceru, případně sestru.
Na to si dlouho nemohla zvyknout Marie Černá, která je původem z jižní Moravy a v Třebíči žije posledních 34 let.
„Jako čistá Jihomoravačka mám několik výrazů, které dosud překládám i v Třebíči. Například výraz křidla nemá nic společného s opeřenci, ale je to označení pro poklici na kastrol,“ popsala.
Existují i další zvláštnosti. „Já když do telefonu mamce řeknu: pozdravuj taťky, bráchy, tak se mě na Moravě i v Praze ptají, kolik jich mám,“ popsala další obyvatelka Třebíče. Přitom pozdravovala jednoho svého otce a jednoho bratra.
A když chce někdo v Třebíči řešit politiku, tak jde za starostem, ne za starostou. Pokud si chce popovídat s Jiřím Olivou, jde si pokecat za Jirkem Olivem.
Na ten Třebíč jsou místní hákliví. Zato si oblékají kraťase
Jinak v druhém největším městě kraje jsou hákliví na to, když někdo neznalý řekne „ten Třebíč“ místo „ta Třebíč“. Zvláštně se tam skloňuje. Místo cihly a jehly se říká cihle a jehle. A v létě se oblékají kraťase (ne kraťasy). Ženská obdoba slova borec je borka.
Čupneme si I tento výraz pro dřep se někde v kraji používá.
Když někdo přijíždí do Třebíče z východu, jede od Studenca, ne od Studence. A pokud ještě přibral na cestu otce, přijel s tátem. Ne s tátou.
„Což jsem jednou použila v Jihlavě a už na mě koukali, jak na někoho, kdo ve škole nedával pozor, když se probíralo skloňování. Jeden kamarád byl úplně šokovaný, co za pády jsme si v Třebíči vymysleli,“ popsala Gabriela Malenová, která se třebíčskému nářečí věnovala na webu Rozhraní.
Když někde mimo domovské město použila slova švíca (sestra), ryna (okap) nebo hypnout (strčit někoho), také to vzbudilo ohlas. A pokud si šla koupit zmrzlinu na dřívku, chtěla ledňáka, nikoliv nanuk. Přitom tím rozhodně nemyslela jednu konkrétní značku.
Přirovnání ke Hnátovi a Koudelovi vychází ze starých pověstí
Na Pacovsku třeba, když někdo sedí u táboráku, napíchne si buřt na vošťurák.
V některých částech Vysočiny lidé rožnou, když rozsvěcují. Polévku si nalévají žufánkem či šufánkem, přestože výraz naběračka také znají.
Místní výrazy mají v Havlíčkově Brodě - kupříkladu že někdo zradil jako Hnát.
„Hlásný Hnát se dle legendy kdysi nechal uplatit, aby otevřel bránu jihlavským nájezdníkům. Toho si naštěstí všimly ženy máchající nad ránem v řece prádlo. Vzbudily ostatní a podařilo se bránu včas zavřít. Hlásný Hnát byl pak ukamenován v hradebním příkopu a jeho kostra vystavena na radnici pro výstrahu s latinským nápisem Qua Hora Nescis - Nevíš dne ani hodiny,“ popsal Tomáš Hermann z Havlíčkova Brodu.
Když tam někdo řekne „vymácháme tě jako Koudelu“, je to už docela výstraha. Středověký pekař Koudela je symbol nepoctivosti. Opakovaně šidil pečivo, až byl nakonec za trest máchán v koši v Sázavě. „Zaplatil pak stavbu ‚Koudelovy‘ kašny na náměstí. Ta je dodnes funkční,“ dodal Hermann.
Města, která se nemají v lásce: Chytráčkov a Šakalov
Obyvatelům Brodu se někdy říká Chytráčci a jejich městu Chytráčkov. A to podle hokejové legendy Václava „Vency“ Chytráčka. Ten loni zemřel ve věku 87 let. Lidem v Jihlavě někdy říkají Šakalové a krajskému městu Šakalov. Velkému Meziříčí zase místní říkají Medřič.
Obyvatelé Velkého Meziříčí říkají svému městu zkráceně Medřič. Dokonce si i čtou v Medřičských listech.
„V Jihlavě se používají slova pocházející z němčiny. Třeba luft čili vzduch, nebo furt - pořád,“ popsala pedagožka Stanislava Prokešová.
A Milan Zeibert z Třebíče neuspěl, když při hře scrabble použil slovo strožok (matrace). Jeho manželka ze Staré Boleslavi mu to neuznala.
Nejen na Třebíčsku se používá i slovo amoleta, což je palačinka, nikoliv omeleta. Jinde se zase používá cmunda, tedy bramborák.
Kdo si chce o nářečích počíst do detailů, pro toho má Ústav pro jazyk český na internetu Český jazykový atlas i s přehlednými mapami včetně slovníku nářečí.
