V roce 1990 předvídal rozdělení republiky a všichni ho považovali za blázna. Za tři roky se ovšem jeho slova stala skutečností. Dnes přichází inženýr Zdeněk Svoboda, jenž v minulosti pracoval jako výrobní ředitel nábytkářské firmy Intea, s osobitým receptem na nezaměstnanost.
Třešťsko jste celá léta zásoboval nábytkem a z pozice výrobního ředitele také viděl do podnikové ekonomiky. Proč vás teď zajímá nezaměstnanost?
Rád bych nabídl svůj názor. Potýkáme se s nedostatkem pracovních míst a přitom produktivita práce roste. Díky mechanizaci, robotizaci a počítačům dnes uděláme víc. A tak, jak se dřív přešlo z šesti pracovních dní na pět, dnes můžeme mít jen čtyři. Podniky s nepřetržitým provozem by musely zaměstnat více lidí a zkrácení pracovního týdne by určitě uvítala řada malých firem, které zrovna nemají odbyt. Nemusely by platit zaměstnance a vyrábět na sklad. Jakmile by se objevily zakázky, nabraly by brigádníky nebo stálé pracovníky.
A co ostatní obory?
Školy, vědecká pracoviště a další instituce dřív přechod taky zvládly a věřím, že na mnoha úřadech by mohli pracovat rychleji.
Delší víkendy a méně práce by určitě provázel velký jásot. Ale asi by se to projevilo na výplatní pásce...
S tím souvisí druhé opatření, které by bylo potřeba: zvýšení minimální mzdy.
Jak byste si to představoval?
Když dneska někdo uživí rodinu za 8 500 korun měsíčně, je to zázrak. Ale asi těžko půjde ke kadeřníkovi nebo do divadla. A sektor služeb zůstává nevyužitý. Bohužel. Tam by našla práci spousta lidí. Pak je tu další problém...
Jaký?
Mnoho živnostníků platí zaměstnancům oficiálně minimální mzdu, ale dalších třeba 5 000 korun jim dává na ruku, aby byli vůbec ochotní pracovat. Nebo se vyrábí bez faktur. Jenže k čemu to vede? Stát přichází o daně a chudne. Minimální mzda v současné výši škodí ekonomice. Měla by být aspoň 12 tisíc korun měsíčně.
Už vidím zaměstnavatele, jak lomí rukama a ptají se, kde na to vzít.
To vám vysvětlím. Když pokladní v supermarketu dostane víc, promítne se to do cen zboží. Ano, mléko bude třeba o dvě nebo tři procenta dražší, ale koupěschopnost pokladních a vůbec lidí s minimální mzdou se zvýší a to je dobře. Společnost totiž chudne, když velké množství pracujících pobírá nízkou mzdu. Neumožní si pak navzájem vydělat. Vysoké příjmy zlomku lidí služby nenastartují. Ani milionář nepůjde třikrát za den na oběd nebo k holiči.
To je pravda. Ale některé státy věří na opačný model vyjádřený rovnicí "uskrovňující se občané = rostoucí ekonomika = budoucí prosperita".
Takhle to ale nefunguje. Představa, že obyvatelé živoří a stát bohatne, je scestná. Lidé se totiž živí navzájem. Podle Kalouskovy teorie by Německo muselo být na krach a nekonkurenceschopné, protože tam mají vysoké mzdy. Jenže ve skutečnosti se tam lidé v sobotu seberou a jdou na oběd do restaurace. Peníze kolují mezi lidmi, a ti je utrácí. Zajistí si navzájem práci a ještě stabilní ekonomiku a prosperitu. Asi něco děláme špatně.
Ale stejně se neubráním dojmu, že reforma dělat méně za více je nereálná. I u nás.
Vysvětlím vám to ještě jinak. Když podnikatel prodá za týden deset stěn do předsíně, věřím, že ani po reformě zájem o ně neopadne. Jen budou dražší. Nepředstavujte si ale žádné horentní zvýšení, není to deset a už vůbec ne dvacet procent. Důležité je, že lidé budou mít za co si ten nábytek koupit. Protože když na to přijde, můžou si kabát klidně pověsit na hřebík. Když si ale pořídí stěnu do předsíně, zaměstnají truhláře. A když si víc lidí koupí stěny do předsíně, zaměstnají více truhlářů. A ti si zase můžou koupit něco jiného, třeba abonentku do divadla a k tomu oblek. Nebo kolo - co já vím. Každopádně takhle se roztáčí ekonomika.
A máte to spočítáno? Neskončíme v červených číslech?
Zkusím vyčíslit, co se dá. V nepřetržitých provozech by se zkrácením pracovní doby skokově zvýšila zaměstnanost o 20 procent. S růstem minimální mzdy by se zvedla koupěschopnost a tím i zaměstnanost ve výrobě a službách. A pokud máte na mysli předpověď ohledně výše mezd, tak podle mých zkušeností by se zkrácení pracovního týdne dotklo jen zaměstnanců s vyššími příjmy. Třeba v automobilkách, kde lidé vydělávají i 30 tisíc korun měsíčně. Ale určitě by přežili, kdyby dostávali jen 27 tisíc.
Co lidé s průměrnými či podprůměrnými příjmy? Nevydělali by na tom jen ti nejchudší s minimální mzdou?
Pro většinu pracujících pobírajících dnes podprůměrnou mzdu by byl dopad minimální nebo žádný. Zvýšila by se spíš cena jejich výrobků. A nejchudší pracující za minimální mzdu si polepší o 3 a půl tisíce korun, což je víc než třetina jejich současné výplaty. Mezi lidi se tak dostane mnohem více peněz a nastartuje se systém vzájemného zaměstnávání. Kromě toho budeme mít více času a třídenní víkend je dobrá příležitost vyrazit na výlet, dát si oběd a zajít do kina. Nejlepší na tom je, že to není utopie. Ale nutnost.
