Předáním symbolického daru chce spolek rozproudit debatu o znovuobnovení monarchie. „Původně jsme chtěli dar předat jedenáctého ledna, kdy se Karel Habsburský narodil, ale to se kvůli koronaviru neuskuteční. Hledáme jiný termín,“ řekl dvaapadesátiletý Jindřich Holub.
Jaký další termín zvažujete?
Karel Habsburský je členem řádu svatého Jiří, jehož výroční schůze by se měla uskutečnit během dubna v Praze, kam by on měl přijet. Při té příležitosti by bylo vhodné mu dar předat. Jak jej přijme, nevíme. Já osobně jsem s ním nemluvil. Takže mu dáme dárek s určitou symbolikou, která je asi každému jasná. Poblahopřejeme mu k narozeninám a dáme mu ten dárek, a co on už si pod tím představí, jak si ten dar vyloží, to už je jeho věc. Samozřejmě - když to přijme, tak se může stát, že ho okamžitě média začnou osočovat, že se cpe někam, kam nemá. Bude to riziko a odpovědnost z jeho i z naší strany. Předání v termínu 11. ledna se ale neuskuteční, i když pan Habsburk už koronavirus někdy loni v březnu prodělal, takže je už snad trochu imunní.
 |
Není právě v této době možných změn kvůli pandemii docela vhodná chvíle pro takový pokus?
No, zatím na internetu bylo u zprávy o této naší aktivitě asi 650 reakcí, vesměs negativních. Ale jsou to lidé, kteří většinou příliš neznají historii. Já to probíral s historiky, s pány Vlnasem, Rakem, Pernesem - ti s tím nemají problém. Problém těch lidí historie až tak neznalých je v tom, jak oni říkají, že dědeček Karla Habsburského Karel I. nebyl korunován králem a tudíž je posledním českým králem Jiří z Poděbrad. To známe z dějepisu.
To je zkreslení, které vyplývá z toho, že se ve společnosti o těchto věcech nemluví. Ano, je to částečně pravda, ale český král nemusí být Čech. Tam národnost není podstatná. V rakousko-uherském právu se píše, že korunovace je něco jako křest, náboženský obřad. K výkonu té funkce není korunovace potřeba. Byl k tomu třeba určitý slib, který on vykonal pro celé Rakousko-Uhersko, které se ale rozpadlo, nikdy už se nevrátí a ani my se k němu nechceme vracet.
Máme tady český stát...
...takže je čas obnovit české království. Němci ani Maďaři nám už do toho nemohou kecat. A my nechceme nic špatného pro tento stát. V Dánsku, Švédsku či Norsku jsou lidé šťastní, že mají svého krále, že mají korunovaci – samozřejmě ne všichni jsou z toho šťastní - ale oslavy dne korunovace, narození potomka podle mého názoru stát stmelují. Byl jsem v podstatě na všech inauguracích českých prezidentů a neviděl jsem tam takové nadšení lidu pro prezidenta. Bylo tam pár lidí, často turistů, ještě se tam byly schopny porvat tábory příznivců a odpůrců. V Jiráskově románu F. L. Věk všichni jásali Vivat Rex! a nevadilo jim, že král není doslova Čech. Karel Habsburk říká: já nejsem Němec ani Rakušan, jsem Středoevropan. Jsme královský rod a národnost neřešíme.
Čím se zabývá Spolek pro obnovu českého království?
Máme tři členy. Ani jsme nechtěli víc. Víte, já jsem i členem Koruny české, která má tři sta členů - a jsou tam rozkoly. My působíme jako osvětový spolek, abychom řekli lidem, jak by ta dnešní monarchie mohla fungovat. Teď se nám tedy ozvalo i dost nových příznivců. Máme rozdělené funkce - já jsem starostou obce, tak mám na starosti politiku, pak tam máme jednoho, který má velkoobchod s knihami, a ten se zaměřuje na propagaci a máme člena z Prahy, který se zabývá správou.
V obnovu Rakouska-Uherska tedy nevěříte?
Nikdy už nebude Rakousko-Uhersko, nikdy už nebudeme české království před Bílou Horou. Bude zde normální demokratický stát, pouze bychom volili hlavu státu, která by byla z té dědičné řady, která počíná Bořivojem I. Ano, byly tam boční větvě, jako byl Jiří z Poděbrad, Fridrich Falcký, ale vždycky se to do té linie zase vrátilo. My nijak neoslavujeme rod habsburský, my uznáváme poslední článek toho řetězce, kterým zkrátka nyní je rod Habsburk-Lotringen. Je to dědičné a my si nemůžeme určovat, kdo to bude. Ideál by byl, kdyby tady Habsburkové zakořenili, protože se samozřejmě teď bude říkat, že to jsou přivandrovalci. Ale oni mohou na to říct: my jsme tady 500 let.
Karla Habsburského jste osobně poznal?
Zatím ne, ale rád bych se s ním samozřejmě setkal. Byl jsem v Praze na přednášce jeho bratra. Komunikujeme s osobním pobočníkem Karla Habsburského pro Českou republiku. On má pobočníky pro každou zemi bývalého Rakouska-Uherska.
Jak se to tak přihodilo, že s z vás stal monarchista?
Mě monarchismus přitahuje vlastně od dětství. Až když jsem přišel v roce 1989 z vojny a nastalo to uvolnění, tak jsem se tomu začal věnovat intenzivněji. Ne že bych byl fanatický monarchista, ale jsem pro narovnání dějin. My tady neexistujeme od roku 1918! Pan Masaryk nevymyslel český stát, ten tady v jiné formě existoval už předtím. My jsme se nerozešli s monarchií v dobrém. I v Norimberku nacisté dostali právo na 14 dní obhajoby, ale s Habsburky se v roce 1918 nikdo nebavil - odchod a pryč. My chceme rozvířit debatu, ať se o tom mluví. Podobně se rehabilitoval Masaryk, toho jsme už nějak přijali.
Je to sto let, doba monarchie je přece už dávno pryč...
S érou monarchie jsme se ale dodnes nevyrovnali, i když se to lepší - udělali jsme sochu Marie Terezie, maršála Radeckého, obnovili mariánský sloup v Praze. Společnost už monarchii necítí jako cosi čistě nepřátelského. Ale opakuji, že Rakousko-Uhersko je pryč, máme Evropskou unii, jsme v soustátí, můžeme si za normální situace zajet do Vídně na řízek, aniž nás někdo na hranicích zastavuje. Ale změna státního zřízení mi přijde teoreticky možná.
Před čtyřmi lety jste v Pohledi na návsi odhalili bustu císaře Františka Josefa I. ke 100. výročí jeho úmrtí. Tehdy jste uváděli, že jde o první nový pomník Františka Josefa I. v českých zemích po sto letech. Monarchismus má tedy asi v Pohledi silné zázemí?
V zastupitelstvu máme dva zastupitele jménem Císař a soused je pan Jiří Poděbradský, takže tady tu monarchistickou tradici máme (smích), ale to si samozřejmě dělám legraci. Můj děda ve svých sedmnácti a půl letech narukoval v roce 1917 do války a nikdy jsem od něj neslyšel, že by nadával na Habsburky, vždycky nadával na bolševiky. A z toho nejvíc na bolševiky tady z Pohledi. (smích) Lidi si historii zjednodušují, že když jim padl pradědeček ve válce, tak za to mohl František Josef I.
Jak dlouho koruna pro Karla Habsburského vznikala?
My jsme to zaštítili jako spolek, nechali jsme zřídit transparentní účet a postupně od června sbírali peníze, 300 tisíc korun. Šperkař ji vyráběl loni od prázdnin. Byl to risk - já už musel mít doma připravené peníze, kdyby nám sbírka nevyšla. Částku už jsme však z většiny vybrali. Koruna je z pozlaceného stříbra, místo drahých kamenů jsou tam jejich napodobeniny ze skla.
Máte silný vztah k historii. Zabýváte se tradiční výrobou šindele bez použití moderních nástrojů, za kterou jste v roce 2017 získal od vedení kraje titul Mistr tradiční rukodělné výroby. Jste také správcem malého skanzenu - historického Michalova statku...
Ano, to je obecní majetek, jako obec jsme ho koupili před deseti lety a postupně ho dáváme dohromady se zachováním jeho historického rázu. Zaměřujeme se na jeho stav, jaký mohl mít mezi roky 1650 až 1850. Samozřejmě jeho původní vzhled neznáme, můžeme vycházet třeba z jeho podoby zaznamenané ve stabilním katastru někdy v roce 1824. Už tehdy byl zděný.
