- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Počítejme: Kolik let či staletí jsme měli monarchii? Zdejší chytráci mají zato, že tak od těch Habsnburků. Pravda je však jiná: Jako státní zřízení trvala monarchie v českých zemích někdy od 8. století do roku 1918. Protektorát jsme měli 5 let a republiku necelých 100 let.
I kdyby došlo ke změně státního zřízení, což by musela chtit kvalifikovaná většina poslanců a senátorů či občanů, tak panovníka by stejně vybiral parlament. Jinak to právně ani nejde (žádné nástupnictví či nároky neexistuji, ty zanikly se zánikem Rakouska Uherska a jeho pravniho řádu).
Právní řád Rakouska-Uherska nezanikl, zákony, které nebyly výslovně zrušeny, dál platily.
Podle mého názoru nezaniklo ani Království české, je diskutabilní, zda mělo provolání několika samozvanců nějakou legitimitu.
Po více, než 100 letech asi je už trochu pozdě. Republikou je už stejně dlouho i Rakousko, ti měli toho Habsburga daleko blíže, než Češi.
Tehdy (1918) ovšem byla dobrá třetina českých obyvatel národnosti německé. Tedy lépe řečeno, navštěvovala německé školy, což není tak docela totéž.
Za císaře pána byly školy v obou jazycích, což třeba v sousedním Německu nebylo myslitelné. V malých obcích byla škola jenom jedna, zda německá nebo česká, o tom rozhodovali obyvatelé. Tam, kde měli většinu německy mluvící obyvatelé, šly do té školy zpravidla i děti z českých rodin- je to taková dostrkávací germanizace.
Pro srovnání- na okupovaném Slezsku Pruská vláda netrpěla slovanský jazyk, všichni museli do německých škol. I polabští Sorbové museli navštěvovat německé školy.
Habsburg byl vypuzen z rakouské republiky , takže i česká republika by s Habsburgem těžko koketovala. Šlechta byla v republikách zrušena, takže není ani kdo by toho krále volil. Reprezentační funkci tak dnes plní prezident, jeho politické pravomoci jsou jak v Rakousku, tak i v ČR velmi omezené.
Habsburgové jsou ted už jenom historické osobnosti, nějakou cestu zpět tady nevidím.
"Tak jak bylo v Česku, Karle?"
"Ale dobrý, no. Češi mi dali královskou korunu - celkem pobavili."
"Hustý... A co s ní budeš dělat?"
"No co by. Až budu mít vnoučata, dám jim ji na hraní."
Nejhorší neštěstí je pomatený lokaj.
Tito pomatenci patří na léčení.
Diskutovat o monarchii jistě lze, to ale asi tak to jediné...
Zaráží mě ale, jak hluboko se propsala komunistická interpretace dějin do podvědomí mnoha diskutujících zde.
Určitě nic nezkazíme, když o tom budeme diskutovat.
Karol českým kráľom nikdy korunovaný nebol, takisto ako jeho predchodca. Nemci v monarchii boli proti. Nie je za čím banovať.
Franc Josef byl centralista, ten korunovaci odmítal z principu, Karel by se nejspíš korunovat nechal, ale měl jiné starosti, už to nestihl.
Tohodle pána jsem poznal osobně. Byl jsem v tom kraji a chtěli jsme se podívat na ten historický statek. Po příjezdu jsme zjistili, že prohlídky jsou až někdy v létě - byl začátek jara, dost zima. Kolem šel nějaký soused a vyloženě nás odtáhl před dům tohoto pana starosty. Vytáhl ho z postele aby nás (mě a přítelkyni) provedl. Bylo mi to dost nepříjemné, ale nedal se odbýt.
A pan starosta šel, provedl nás, podal spoustu informací, bylo vidět, že ho to opravdu zajímá, že je to nadšenec historie.
Nebyl jsem příznivec Habsburků, jsem spíš takový národovec, ale jeho argumenty byly silné. Také dovedl velice poutavě vyprávět o reáliích doby roboty a nevolnictví, o terezínských reformách a podobně. Dodnes mám v dílně na zdi plakáty Karla Habsburského a ještě někoho (už ani nevím), které jsem tam koupil.
Pán to má rozhodně srovnaný a i když to co navrhuje je nereálné v dnešní realitě, myslím že svět podle něj by byl lepším světem. Rozhodně to není žádný blázen. Spíš typ buditele.